Ifigenie na Krymu aneb Spolupracuj nebo zemři!

  1. 1
  2. 2

Uvažovali jste někdy, kde se nacházela mytická Aulida nebo Taurida? Tedy místa neoddělitelně spjatá s tragickým osudem Agamemnónovy dcery Ifigenie, titulní hrdinky dvou Gluckových oper. Aulida, odkud vyplulo řecké loďstvo v Trojské válce, je přístavním městem na východě řecké Boiótie. Bájná Tauris, neboli Taurský poloostrov, území obývané Taury, Skythy a Kimmery, je dnešním Krymem. A může se stát klasicistní hudební drama intimním dramatem ze zajateckého tábora (tedy subžánrem, který v opeře zastoupen není, ale má zastoupení ve filmové tvorbě)?Libretista Gluckovy opery Ifigenie na Tauridě Nicolas-François Guillard (1752-1814) toto libreto napsal jako svou libretní prvotinu. Původně plánovaný libretista tohoto díla François-Louis Gand Le Bland (libretista Gluckovy Ifigenie v Aulidě, 1774) od záměru ustoupil, přesto nový libretista využil řadu jeho textových náčrtů a rozvrhu díla. Guillard se pak stal významným francouzským libretistou, podporovaným francouzským dvorem, který byl ale i úspěšný během francouzské revoluce s několika „operními agitkami“, které oslavovaly nový režim. Přesto zůstal specialistou na mytické a především antické látky. Mezi jeho librety nalézáme řadu klasicistních děl, na nichž se podíleli významní francouzští a italští skladatelé – Electre / Elektra (skladatel Jean-Baptiste Lemoyne, Paříž 1782), Oedipe a Colone / Oidipus na Kolónu (skladatel Antonio Sacchini, Versailles 1786) nebo La mort d´Adam et son apothéose/ Adamova smrt a jeho apoteóza (skladatel Jean-François Le Sueur, Paříž 1809). S Antoniem Sacchinim, italským skladatelem, který se později usadil v Paříži, Guillard spolupracoval opakovaně (Chimene ou Le Cid / Chiména aneb Cid, Fontainebleau 1783; Dardanus, Versailles 1784; Arvire et Eveline, posmrtně Paříž 1788). Pro Antonia Salieriho přepracoval Corneillovo drama Les Horaces / Horaciové na operní libreto, ale jeho uvedení opery v Paříži 1786 skončilo fiaskem. Guillard také využil a přepracoval libreto Philippa Quinalta, dlouholetého spolupracovníka Jeana-Baptiste de Lully, pro novou verzi opery Proserpina italského skladatele Giovanniho Paisiella, uvedenou při skladatelově pařížském pobytu roku 1803. Ještě v roce 1833 bylo Ignazem von Mosel posmrtně využito Guillardovo libreto v německém překladu a úpravě skladatele jako Die Horatier / Horaciové.

Gluckův libretista nevyšel z původní mytické látky, ale ze stejnojmenné tragédie Clauda Guimonda de La Touche z roku 1757. Ostatně i tento literární materiál využil libretista konkurenční Ifigenie na Tauridě Niccoly Picciniho básník Dubreuil (vlastním jménem Alphonse Du Congé).Tato „druhá“ Ifigenie měla premiéru až v lednu 1781 v Paříži, ale její zpožděné uvedení na scénu vyvolalo zřejmě přání dvora, které upřednostňovalo Gluckovo dílo (v premiéře 18. května 1779) v operní válce gluckistů a piccinistů. Ale látka o Ifigenie byly úspěšná již na francouzském operním jevišti v roce 1704 v hudebním zpracování dočasného skladatelského tandemu Henriho Desmaretsa a Andrého Campry. I v Itálii se po polovině osmnáctého století těšila zájmu předních skladatelů – tauridský příběh zhudebnili například Tommaso Traetta (1763), Gain Francesco de Majo (1764) nebo Baldassare Galuppi (1768) jako operu seriu. Látka byla zajímavá z hlediska jednoznačně formulovaných postav a osvícenství osmnáctého století také filozoficky přeformulovalo nově pojmy jako přátelství, oběť, útlak, spravedlivý odpor proti tyranovi, čímž byl poskytnut ideový prostor pro budoucí revoluci. Asi nelze podezřívat Glucka a jeho libretisty z volnomyšlenkářství, protože to byly oddání služebníci královských a šlechtických rodin, a často na nich výrazně ekonomicky závislých.  Přesto myšlenka odporu proti tyranovi i cena oběti jsou všeobecně platné, a důkazem je i obliba Gluckova díla v dalších režimech, mimo jiné i na bonapartistických dvorech.Inscenace Ifigenie na Tauridě z letního Salcburského festivalu, která byla převzata z letošního jarního Pfingstfestivalu, mnoho optimismu a naděje nenabízí, i když v režijní koncepci důrazně vychází z těchto dvou uvedených základních myšlenek libreta. Nezbývá než souhlasit s recenzí kolegy Roberta Rytiny (recenzi naleznete zde). Přesto několik postřehů k převzaté inscenaci, která se chce vyslovit k závažnému tématu naší doby.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Gluck: Iphigenie en Tauride (Salzburger Festspiele 2015)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na