Salcburk: Cecilia Bartoli a Ifigenie v teplácích

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Kdybyste tak jako já vyrůstali ve Věčném městě a od dětství se dívali na sochy Romula a Rema, boha Jupitera nebo jeho opileckého kumpána Bakcha, přišla by vám volba antického tématu pro salcburský Svatodušní festival jako samozřejmá věc“, napsala v komentáři k právě skončenému ročníku Pfingstfestspiele jeho umělecká ředitelka, římská rodačka Cecilia Bartoli. Pod sloganem „Volám všechny bohy“ se tak letošní čtyřdenní umělecká přehlídka zaměřila na nejrůznější podoby zpracování řeckých a římských mýtů. A co že se dalo během pouhého prodlouženého víkendu, konkrétně v rozmezí dnů 22. – 25. května 2015, všechno stihnout? Překvapivě mnoho: především dvojí uvedení nové inscenace Gluckovy opery Ifigenie na Tauridě (o ní bude tento článek pojednávat především), ale i scénické čtení ze stejnojmenné Goethovy tragédie. V koncertní verzi zaznělo Händelovo oratorium Semele s hvězdným obsazením v podobě Cecilie Bartoli, Charlese Workmana, Birgit Remmert, Liliany Nikiteanu, Rebecy Olvery, Andrease Scholla a orchestru I Barocchisti pod taktovkou Diega Fasolise. V dopoledních a odpoledních časech se konaly koncerty Christopha a Juliana Prégardienových, Philippa Jarousskyho nebo instrumentální program Orfeova lyra kytaristy, loutnisty a theorbisty Rolfa Lislevanda. Shakespearův Sen noci svatojánské s hudbou Felixe Mendelssohna Bartholdyho připomněly tak rozdílné umělecké formace, jakými jsou Hamburg Ballett se slavným tanečním zpracováním choreografa Johna Neumeiera, a salcburský Marionettentheater s vlastním loutkovým pojetím. Po celou dobu konání festivalu bylo možné ve Filmovém kulturním centru navštívit projekce snímků vzniklých podle antických předloh (nechyběly Pasoliniho Medea s Marií Callas ani Cocteauův Orfeus s Jeanem Maraisem) a ve slavnostním galakoncertu v Grosses Festspielhaus nakonec zazpívaly všem bohům operní hvězdy, jakými jsou Anna Netrebko, Marianne Crebassa, Juan Diego Flórez, Andreas Scholl a Christopher Maltman. A samozřejmě nechyběla ani paní umělecká ředitelka – Cecilia Bartoli…

Ta vede „mladší sestru“ Salzburger Festspiele už čtvrtým rokem. Jak se zdá, podařilo se jí tomuto festivalu nalít do žil novou a neobyčejně svěží krev, což se pozitivně projevilo na zájmu diváků, partnerů i médií. Stačí připomenout jen publicitu, jaká se dostala všem dosavadním svatodušním operním produkcím, v nichž Bartoli vytvořila hlavní ženské role: jednalo se o Händelova Julia Caesara (2012), Belliniho Normu (2013) a loňskou Rossiniho Popelku (recenzi jsme přinesli zde). V této souvislosti není bez zajímavosti, že s výjimkou posledně jmenované hudební komedie, režírované Damianem Michielettem, se Bartoli v obou předchozích letech spolehla na spolupráci s osvědčeným režisérským duem Moshe Leiser a Patrice Caurier. Fanoušci populární mezzosopranistky inscenace zmíněných pánů jistě dobře znají, protože je značná část jejich společných projektů přístupná na DVD či na internetu. Rossiniho Hrabě Ory a Otello nebo raritní Haléviho Clari z Curyšské opery jsou tituly, které diváka snadno přesvědčí o faktu, že má co do činění s tvůrci obdařenými zřídka vídanou pokorou a kultivovaností. Obecně jim sice není proti mysli přesouvat děj oper do libovolných časových epoch, ale příběh a motivace jednajících postav oba většinou až úzkostlivě ctí, a především je zřejmé, že se snaží jevištní akcí „nepřekážet hudbě“. Výsledky jejich tvorby však nejsou vždy jednoznačně úspěšné: zmiňme zde například značně sporně přijaté pojetí Mozartovy Kouzelné flétny ve Vídeňské státní opeře či Paisellova Lazebníka sevillského v konkurenčním Divadle na Vídeňce.

Cecilia Bartoli ovšem na spolupráci s dvojicí Leiser – Caurier zjevně nedá dopustit, a proto ji požádala i o inscenování opery pro letošní Svatodušní festival. Volba padla tentokrát na francouzskou originální verzi Ifigenie na Tauridě Christopha Willibalda Glucka z roku 1779, jedno z nejvýraznějších a ve své době i nejúspěšnějších děl autorovy operní reformy. Rodilému Němci Gluckovi se v něm podařila mistrovská syntéza toho nejlepšího z tehdejší italské a francouzské opery; vytvořil skutečné hudební drama, v němž věnoval maximální pozornost plastickému vykreslení charakterů tří ústředních postav Ifigénie, jejího bratra Oresta a jeho přítele Pylada. Protože Ifigenie není zrovna repertoárový titul (i Salburský letní festival ji zatím uvedl pouze jednou, a to v roce 2000 v nastudování Ivora Boltona, režii Clause Gutha a se Susan Graham, Thomasem Hampsonem a Paulem Grovesem), připomeňme si alespoň ve stručnosti hlavní dějovou linii.

Příběhu předcházejí události známé z dřívější Gluckovy opery Ifigenie v Aulidě (1774), v níž stáli král Agamemnón a jeho žena Klytaimnéstra před osudovým úkolem obětovat svou dceru Ifigenii bohům, aby mohla úspěšně pokračovat řecká válečná výprava proti Tróji. Bohyni Dianě (Artemidě) se však dívky zželelo a místo usmrcení na oltáři ji odnesla coby kněžku do svého chrámu ve skytské Tauridě. Zde musí Ifigénie se svými družkami z rozkazu krále Thoase obětovat Dianě každého cizince, který se na ostrově objeví. Týž osud čeká i na dva mladíky, jenž právě připluli k jeho břehům. Jedná se o řeckého prince Pylada a jeho druha Oresta, Ifigeniina bratra, trápeného výčitkami svědomí za vraždu matky Klytaimnéstry a jejího nového druha Aegista (ano, jedná se o historii zpracovanou později například ve Straussově Elektře z roku 1909). Přestože kněžka bratra nepoznává, je jí blízký a chce ho poslat do Řecka se vzkazem určeným pro její (lépe řečeno jejich) sestru Elektru. Orestes však nesnese pomyšlení, že by místo něj měl být zatím bohům obětován Pylades, a tak jde raději na smrt sám s vědomím, že se jeho příteli podařilo uprchnout. Ve chvíli, kdy má být Ifigenií obřadně usmrcen, odhalí Orestes svou totožnost, a v téže chvíli přichází spolu s řeckými vojáky i Pylades, jehož rukou záhy zemře tyran Thoas. Příběh končí, tedy končí šťastně, a přátelství Skythů a Řeků i šťastnému návratu ústřední trojice do vlasti žehná sama Diana.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na