Igor Františák: Kultura a umění se ocitly na úplném okraji zájmu

Děkuji za váš čas. Dovolím si odstartovat poměrně zhurta – proběhne letos Svatováclavský hudební festival?
Předpokládám, že ano!!! Nechci si vůbec připouštět, že by proběhnout neměl. V takovém případě by bylo mé osmnáctileté snažení (a všech těch, kteří mi pomáhali) naprosto k ničemu a v důsledku toho by nastal pravděpodobně i nadobro konec Svatováclavského hudebního festivalu.

Na začátku července jste pro webové stránky festivalu poskytl krátký rozhovor o programových a jiných organizačních změnách. Píšeme si spolu přibližně za měsíc od jeho zveřejnění a situace je opět poněkud odlišná. Můžete se pokusit čtenářům shrnout, jak se vývoj koronavirové situace v Moravskoslezském kraji promítl do vašich plánů?
To je poněkud složitá otázka, na kterou nemám zcela jasnou odpověď. Tím mám na mysli to, proč je právě Moravskoslezský kraj tolik bitý a těžce zkoušený. To se pochopitelně netýká pouze tohoto „koronavirového období“. Za nejvíce „choré“ a likvidační považuji neustálé pochybnosti a nejasnosti o budoucnosti – a to ať té nejbližší (např. podzim 2020) či dlouhodobé. Plánovat akce našeho typu s promyšlenou koncepcí a rozsahem bez pevného ukotvení a dlouhodobého (až několikaletého) plánování je naprosto nemyslitelné. V tomto ohledu je „druhá verze“ letošní festivalové dramaturgie ryze českou záležitostí, kterou jsme prezentovali na začátku června a v této podobě je dodnes nezměněná.

Nyní mi nezbývá než věřit a modlit se, abychom mohli tuto krásnou paletu koncertů uvést v život a naši návštěvníci mohli vyslechnout a prožít v nejrůznějších chrámech celého kraje, s jejich specifickou architekturou, atmosférou i akustikou, že „koncert v kostele je zážitek“.

Přemýšlel jste již při prvních programových zásazích nad dalšími možnými budoucími scénáři? Přece jen při dynamickém vývoji celé situace se vše může neočekávatelně měnit takřka z minuty na minutu…
V tom máte rozhodně pravdu. Když jsem se v prvním dubnovém týdnu rozhodl překopat festivalovou dramaturgii na českou variantu, ani ve snu jsem netušil, že by mohlo dojít k rozpadu zaběhnutých pravidel, popření logiky a nastolení takových pochybností a strachu. Myslím, že málokdo si dokáže představit, jak dalece se tato situace negativně promítla do životů všech, co pracují v kulturním sektoru. Tito zapálení lidé celoživotně tvoří hodnoty a snaží se zkvalitňovat naše běžné životy, bez kterých bychom byli jen „sprostou“ konzumní společností neuznávající lidskou tvořivost, historii či umění.

Nemůžu se prostě jednoduše smířit s tím, že rozhodující činitelé z minuty na minutu nařizují restrikce bez uvědomění si a vyhodnocení důsledků a dopadů na celou společnost a omezují naši svobodu tímto agresivním a dle mého názoru neuváženým způsobem zcela paralyzují kulturně-společenský život. Proto mi zdravý rozum nedá, abych se neustále nedotazoval a nepídil po základních otázkách: proč je tomu tak? Proč nejsou stejné podmínky pro kulturní sektor jako pro obchodní domy, business centra, aquaparky, MHD či bary? Proč se cítím být podveden a k tomu navíc za hlupáka?

Jednoduše to vypadá, že nás v komerčním sektoru koronavirus ohrozit nemůže, ale naopak na nás čeká právě na kulturních akcích, které jsou pravděpodobně mnohem zákeřnější…

Specifika tohoto roku jsou pro organizátory kulturních akcí opravdovou výzvou a taky jakousi pomyslnou zkouškou nervů a trpělivosti. Jaké zkušenosti si z těchto měsíců odnesete do dalšího života – ať už profesního, nebo třeba i osobního?
Možná bude má odpověď šokující, ale z této značně bezvýchodné situace mám jedinou zkušenost, a to, že kultura a umění se ocitly na úplném okraji zájmu. Proto mi hlavou běží bláznivé myšlenky o tom, zda má vůbec smysl se z mé pozice věnovat systematickému rozvíjení kultury prostřednictvím festivalu, který jsem založil a 18 let jej vedu z vlastního rozhodnutí – s vědomím, že nemám jasnou záruku… Vždy celý projekt musím zabezpečit jak organizačně, personálně i finančně. Každý rok se nanovo drát o granty, sponzorství, partnerství a dokazovat nejen ve svém kraji, že jsme se stali opravdu umělecky respektovaným a zároveň i největším festivalem duchovní a tzv. staré hudby v ČR. Na jaře jsme byli nuceni zrušit celou naplánovanou řadu Hudebních výletů, Polsko hlásilo „stop stav“, což vyvolalo likvidaci nově rozběhnutého přeshraničního projektu Muzika bez hranic. Zvedlo to ve mně velkou míru demotivace a byla (a stále je) to opravdu těžká zkouška v rámci mé dlouhodobě budované práce. Jako klarinetista jsem přišel o řadu prestižních koncertů a masterclassů – a také členství v porotě soutěže Pražského jara, což pro mě osobně opravdu hodně znamenalo. Snažil jsem se aktivně zapojovat do iniciativy České asociace festivalů, ale také nezávislé scény včetně velice problematické situace „umělců na volné noze“. Snažili jsme se neustále hledat nějaké řešení v rámci české kultury a alespoň základního finančního zajištění našich špičkových interpretů, kteří se ze dne na den ocitli v podstatě na nule. Alespoň propojením tří zářijových festivalů v projekt „Spojeni hudbou“ jsme částečně v rámci našich možností tyto umělce cíleně podpořili – ale víme, zda se tyto koncerty opravdu uskuteční?

I přes tuto skepsi se ale budu nadále pokoušet rozvíjet své schopnosti v kulturní oblasti, pokud „nám to nebude z nařízení přímo zakázáno“. Upřímně věřím, že dobrou muziku budou lidé chtít poslouchat i nadále a nebude to pouze nadstandard pro „elitáře“ či vyvolenou skupinu jednotlivců.

Jako interpret se nemůžu dočkat, až budu opět moci naplno zkoušet se svými hudebními kolegy nové programy. A především hrát na koncertech pro živé publikum. Streamované přenosy rozhodně nepovažuji za vhodnou a důstojnou náhradu živých koncertů. Je to pouhá reprodukce – náhražka, která nikdy nenahradí emoce a prožitky získané z živých vystoupení. Rozumím ale tomu, že v překlenovacím období tato služba byla prospěšná – není to však cesta, po níž bychom se měli ubírat do budoucna. Nyní bych si už konečně přál návrat k normálnímu životu, k jednoduchosti a přirozenosti.

Pojďme ale k něčemu pozitivnímu, k hudbě samotné. Letošní festivalový program je protkán skladbami Ludwiga van Beethovena, jehož 250. výročí od narození si letos celý svět připomíná. Máte Vy osobně k tomuto velikánovi nějaký specifický vztah?
Letošní dramaturgii jsem do značné míry (třetinu festivalových koncertů) věnoval tomuto hudebnímu géniovi. V tomto ohledu jsem zařadil jeho monumentální duchovní skladby, jakými jsou Missa solemnis či krásné, ale zřídkakdy uváděné oratorium Kristus na hoře Olivetské. Beethoven mě především okouzlil svou komorní tvorbou. Ať se jedná o smyčcová kvarteta, klavírní tria či sonáty pro housle nebo violoncello. Jeho dokonalá forma a instrumentace byla vzorem také dalším skladatelům.

Řadu z těchto kompozic si budou moci vyslechnout návštěvníci našeho festivalu.

Na festivalu se rovněž představíte jako interpret. Jednou ve skladbách již zmiňovaného Ludwiga van Beethovena a Franze Schuberta společně s Bennewitzovým kvartetem, Petrem Riesem, Ondřejem Vrabcem a Martinem Petrákem, podruhé pak s Jiřím Vodičkou, Tomášem Jamníkem a Martinem Kasíkem v Kvartetu pro konec času Oliviera Messiaena. Zajímá mě, jestli a jak moc je pro vás obtížné skloubit hraní na festivalu s jeho řízením?
Za ty roky, co zastávám obě tyto roviny, to nepovažuji za příliš komplikované. V mnoha ohledech je to oboustranně prospěšné a inspirativní. Pravdou je, že mě vždy fascinovala komorní muzika a možnost spolupráce se špičkovými interprety, se kterými právě zde mám nejlepší možnost tříbit názor na finální podobě každého jednotlivého díla. Oba projekty jsou v podstatě snem každého klarinetisty, protože se jedná o nejzásadnější komorní skladby, které se navíc uvádějí velmi zřídka.

Kdybyste měl vypíchnout koncerty, na které se vy sám nejvíce těšíte, a měl na ně pozvat čtenáře tohoto rozhovoru, které by to byly?
Rozhodně to budou oba projekty, na kterých vystoupí vynikající sopranistka Martina Janková (12. září společně s barokním orchestrem Musica Florea a 18. září se symfonickým Ostrava Youth Orchestra, kde uvede nádherné Mozartovy árie). Nevšedním zážitkem bude rozhodně vystoupení absolutní světové špičky komorní hry Pavel Haas Quartet, který zahraje smyčcové kvartety Janáčka a Smetany. Poprvé na našem festivalu vystoupí unikátní žesťový orchestr Moravia Brass Band, a to společně s Českým filharmonickým sborem Brno, který je stejně jako Collegium 1704 s Václavem Luksem a barokním souborem Collegium Marianum již řadu let našim rezidenčním souborem. Pyšnit se také můžeme dvěma koncerty íránského cembalisty Mahana Esfahaniho, který byl posledním žákem legendární Zuzany Růžičkové. U této mimořádné příležitosti propojíme oba recitály s veřejnými besedami tohoto geniálního interpreta před promítáním životopisného filmu Zuzana Růžičková – Hudba znamená život. V letošním roce si rovněž připomeneme odkaz Jana Amose Komenského v podobě Labyrintu světa a ráje srdce Petra Ebena, kterou představí jeho syn Marek Eben společně s varhaníkem Tomášem Thonem. Žánrově poněkud odlišnou hudbu zahraje skvělá jazzová pianistka Beata Hlavenková se svým kvartetem. Uvede autorský večer zhudebněné poezie ze svého alba Sně, za které letos získala Cenu Anděl 2019.

Z letošní programové nabídky byly některé koncerty přesunuty na příští rok. Jak se rýsuje podoba Svatováclavského hudebního festivalu 2021? Můžete již nyní poodhalit něco z dalších plánů?
Psát v tuto chvíli relevantně o následujícím ročníku našeho festivalu a poodhalovat plány nepovažuji za smysluplné. Nikdo z nás neví, co se bude dít za měsíc, natožpak za rok! Nicméně v současné době finalizuji dramaturgii, kterou bychom rádi v září 2021 u nás uvedli. Z těchto „idejí“ namátkou mohu uvést oratorium Potopa francouzského skladatele Camilla Saint-Saënse, Rossiniho Petite messe solennelle nebo pozvání skvělých zahraničních interpretů jakými jsou například italský pianista Federico Colli, hráčka na barokní housle Florence Malgoire, violoncellista Othmar Müller nebo cembalisté Ingomar Rainer a Lars Ulrik Mortensen. Z netradičních projektů to bude vystoupení Cotatcha Orchestra s projektem „Bigbandová elektronika“. Pokud přežijeme letošní podzim, upřímně věřím, že se společně setkáme s našimi posluchači i v následujícím roce.

Děkuji za rozhovor a přeji vám i Svatováclavskému hudebnímu festivalu vše dobré.