V osobnosti nového šéfdirigenta Tomáše Netopila získávají Pražští symfonikové mezinárodně uznávanou autoritu, jež povede toto umělecké těleso k novým metám. Jeho spolupráce s tímto orchestrem probíhá již celou řadu let, kdy působil jako šéfdirigent na mnoha místech, v poslední době pak v německém Essenu či předtím na půdě Národního divadla v Praze. Ani v nové pozici však neopouští hostování u předních světových orchestrů či operních domů.
Dramaturgie inauguračního koncertu byla vedena ideou oživit v publiku povědomí silných kořenů české národní kultury, které zasahují i do dnešní doby, a dát těmto kořenům širší kontext. Stanovené cíle byly naplněny. Zvolená díla promluvila v přesvědčivé interpretaci a zanechala v publiku silný dojem.
Jako první skladbu ve své nové roli provedl Tomáš Netopil Svitu z baletu Sůl nad zlato Jana Hanuše (1915–2004), dokončenou v roce 1953. Osmatřicetiletý Hanuš byl tehdy ještě přímým konkurentem Bohuslava Martinů. Jeho věhlas se šířil především za Železnou oponou. V Čechách však Jan Hanuš udělal velký kus práce. Pracoval jako redaktor a šéfredaktor v největším předválečném hudebním vydavatelství svého děda Františka Mojmíra Urbánka, jehož pokračovatelem byl po roce 1948 Supraphon (nyní Editio Bärenreiter), ve vydavatelství Českého hudebního fondu Panton působil ve funkci ředitele, dále byl činný ve Svazu československých skladatelů. Je podepsán jako editor souborných vydání děl Antonína Dvořáka a Zdeňka Fibicha, spolupracoval na kritickém vydání díla Leoše Janáčka aj. Provedená Hanušova svita z baletu Sůl nad zlato je odrazem české romantické hudby, která ve svém západním směřování vyvrcholila dílem Vítězslava Nováka.
Jan Hanuš upravil pohádku Boženy Němcové Sůl nad zlato do nové verze, aby dal větší prostor dramatismu a pohybové akci. V jednotlivých větách svity se tak objevují nové postavy: Honza či Černý a jeho lovci. Pražští symfonikové v čele s Tomášem Netopilem rozehráli hudební příběh s charakteristickými idiomy české hudby, pocházející z polkového rytmu či symetrie české lidové melodiky. Vše sice probíhá v duchu klasické harmonie, nechybí však její rozšíření o celotónové melodické postupy či alterované akordy.
Modernisticky laděný posluchač by si možná zoufal, že v duchu doby, ze kterého dílo pochází, zde není nic nového. Avšak skladba zaznamenala u publika velký úspěch. Nešlo jenom o přesvědčivé provedení kompozice Pražskými symfoniky, jež zdobila ku příkladu zpěvná sóla hoboje doprovázená barevnou harfou, ale i o asociace, ve kterých mnohým posluchačům podnítila Hanušova hudba vzpomínky na oblíbené staré české filmové pohádky jako byly např. Pyšná princezna, Princezna se zlatou hvězdou a další. Spojitost Hanušovy invence, její základ v české lidové písni a vazby na hudbu ze staré české filmové a televizní tvorby vnesly do Smetanovy síně sentiment národního kulturního cítění. Ten se v těchto místech v zesílené intenzitě neobjevuje každý týden.
Do širších souvislostí české národní hudby vnesla publikum druhá polovina večera, kdy zazněla Symfonie č. 1 D dur „Titán“ Gustava Mahlera. Také tento opus v charismatické interpretaci byl přijat publikem s velkým pochopením. Mahler na něm pracoval bezmála osm let. Dílo vznikalo v období autorovy mladosti mezi léty 1888–1896. Původní inspirační zdroj, pramenící z četby románu Jeana Paula Titán o zrání citlivého mladíka na konci 18. století, zůstal ve skladbě konstantní.
V konečné podobě symfonie pak vykrystalizoval akcent na obecné nálady vyplývající z pocitů romanticky laděného mládí opájejícího se kouzlem přírody a lásky. Nabízí se zde citát Johanna Wolfganga Goetha „Mládí není období života, ale duševní stav“. Přání duševní svěžesti v jakékoliv době měla také volba skladby i její interpretace publiku přinést. Z koncepce Tomáše Netopila jsem nabyl dojmu, jako by se opíral o poetiku ze Symfonie č. 6 F dur „Pastorální“ Ludwiga van Beethovena. Nejdéle mne uvedená představa pronásledovala v 1. větě Mahlerovy skladby Langsam, schleppend. Wie ein Naturlaut, která často pracuje s figuracemi na durovém základě. Napojení na Beethovenovu hudbu jsem cítil také ve snaze dirigenta o logiku řešení tempové výstavby. V interpretačním pojetí tanečnosti lidových ländlerů, jež se objevovaly ve větě druhé Kräftig bewegt, doch nicht schnell, bychom se k Beethovenovým stylizacím přiblížili také.
Nabízí se srovnání s provedením stejné Mahlerovy symfonie, které proběhlo na Pražském jaru 17. 5. 2023. Českou filharmonii tehdy řídil Klaus Mäkäle. Ve své interpretaci poukazoval k lidovým kořenům Mahlerovy hudby (recenze zde). Netopilův interpretační názor jde více po formové stabilitě. Dociluje to tempovou výstavbou i dynamickou plošností. Ta dominuje nad rychlými fragmentárními proměnami. Ambice povznést Mahlerovu První symfonii do výšin pevné beethovenské struktury odkrývá však slabinu této skladby. Její tah totiž v její závěrečné fázi, po odeznění strhujícího allegra, usíná. Závěrečná kóda je již jen prázdným gestem. Tento fakt nezachrání ani brilantní promyšlení koncepce, jímž Netopilovo pojetí bezpochyby bylo.
Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK vystoupil v plném lesku. Hanušův i Mahlerův opus doznal bezchybné realizace. Přejeme panu šéfdirigentovi a celému uměleckému tělesu do nové sezóny hodně zdaru.
Gustav Mahler – Titán (Inaugurační koncert nového šéfdirigenta a zahajovací koncert 91. sezóny)
17. září 2025, 20:00 hodin
Obecní dům, Smetanova síň, Praha
Program:
Jan Hanuš: Sůl nad zlato, suita z baletu op. 28a
Gustav Mahler: Symfonie č. 1 D dur „Titán“
Účinkující:
Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK
Tomáš Netopil – dirigent
