Inaugurační koncert Tomáše Netopila

Tak to má Tomáš Netopil za sebou, chtělo by se napsat. Jenže ono to je právě naopak: Nový šéfdirigent orchestru pražského Národního divadla TO má před sebou. A ještě hodně dlouho bude mít. Co? Každodenní, bezpochyby hodně náročnou a doslova mravenčí práci s orchestrálními hráči české první scény. Hráči, kteří byli bez šéfovského dozoru až příliš dlouho. Hráči, kteří si na ono “bezvládí” zvykli a bezpochyby jen těžko si budou ochotni odvykat. Vzpomeňme třeba jen na někdejšího adepta na šéfdirigentskou funkci v Národním Johna Fioreho, kdy počáteční nadšení souboru i samotného dirigenta ze spolupráce na Wagnerově Ringu záhy vystřídalo rozčarování při studiu Pucciniho La fanciully. A připomeňme koneckonců i rozhodně ne výjimečný obrázek nejednoho pozdního večera, kdy po konci operního představení dobíháte tramvaj už plnou hráčů orchestru, kteří před ostatními cestujícími pěkně nahlas a jadrně kritizují výkony zpěváků, jimž jste před chvílí dotleskali… Co dalšího dodat k tomu, že to už jen třeba při obnovení základních profesních návyků a disciplíny nebude mít Tomáš Netopil s orchestrem Zlaté kapličky lehké.

Tím spíš je třeba ocenit vcelku solidní úroveň koncertu k otevření nejnovější sezony, který byl pro nového šéfdirigenta současně i koncertem inauguračním. Pravda, Dvořákova Osmá by třeba České filharmonii nejspíš vyšla lépe. Barevnou plasticitu, kterou se Netopilovi podařilo z orchestru a hlavně jeho smyčců vydolovat, občas rušily “neučesané” proporce v dynamice jednotlivých nástrojových skupin. Bylo prostě slyšet (a vidět), že hráči nejsou na koncertní pódium zvyklí. To dramaticky hutný Epos o Gilgamešovi Bohuslava Martinů vyzněl lépe, bezpochyby i proto, že charakter oratoria je tělesu bližší.

 

Netopilova příprava byla znát i u sólistů: Eva Urbanová překvapila u ní nepříliš často slýchanými dlouhými, niterně zklidněnými pasážemi a piany ve výškách. Ve slušné kondici byli i Jaroslav Březina a Aleš Jenis, nejvíc ale zaujal Martin Gurbal, jehož bas se docela slibně rozvíjí. Skvělý výkon tentokrát podal sbor, kterému se několikaměsíční studium nelehkého partu rozhodně vyplatilo. (Tím spíš je škoda, že schází elementární profesionalita při nástupu na jeviště, kdy prodírání opozdilců a stěhování tu přebývajících a jinde scházejících židlí je trapné. )
Neúnosně dlouhou celou třetinu první půli koncertu zabralo děkování ministra kultury a ředitele divadla šéfovi Komerční banky (a jeho manželce) za spozorství. A ani tentokrát v pražském Národním na závěr nechybělo zmatené pobíhání při předávání květin. Ještě k tištěnému programu: Krátké, vlastně jen dvě stránky zabírající úvodní slovo ke koncertu a poměrně stručné životopisy několika protagonistů večera – 50 korun za to se zdá být docela dost.
 
Koncert k otevření sezony 2009/2010
10.9.2009 Národní divadlo Praha
Antonín Dvořák: Symfonie č. 8 G Dur
Bohuslav Martinů: Epos o Gilgamešovi
dirigent Tomáš Netopil
sbormistr Pavel Vaněk
sólisté Eva Urbanová, Jaroslav Březina, Aleš Jenis, Martin Gurbal
vypravěč David Matásek
klavír David Švec
Orchestr a sbor opery Národního divadla

Mohlo by vás zajímat


Napsat komentář