Incest! Hans Heiling ve Vídni

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Jen málo cizojazyčných operních děl je situováno do Čech. Takovou výjimkou je opera Heinricha Marschnera Hans Heiling, kterou právě uvádí v sérii šesti představení Theater an der Wien v kvalitním hudebním nastudování a v „šokujícím“ současném režijním výkladu. Tato opera je zcela určitě „zakopaný poklad“, který by měli naši dramaturgové urychleně vykopat.

V odborné literatuře se často uvádí, že operní dílo Heinricha Marschnera (1795–1861) je spojovacím článkem mezi dílem Carla Marii von Webera (1786–1826) a operami Richarda Wagnera. Marschner jako typický představitel umělecké mezigenerace (i když jen o devět let mladší než Weber) mezi romantickou a novoromantickou operou ve svém díle shrnuje dosavadní vývoj německé opery a spojuje ho s určitými vlivy opery italské. Tento skladatel vytvořil třináct oper a singspielů vedle řady scénických hudeb a písní i dalších komorních a orchestrálních skladeb, ale zásadní význam tkví právě v operním díle z období čtyř dekád. Heinrich MarschnerPrvotina – singspiel Der Kyffhäuserberg (1816) s námětem staré duryňské legendy se přiřazuje k tehdy oblíbenému žánru takzvané Zauberoper, tedy dílu s pohádkovým nebo fantaskním námětem, často s komickými prvky a všeobecně známými lidovými postavami, zpravidla v bohaté výpravě a se scénickými efekty. Druhá polovečerní práce Der Holzdieb (Zloděj dřeva; 1823, přepracováno 1853 jako Geborgt / Ukrytý) je jednoduchým německým singspielem s řídkým dějem, jak se dívka zbaví staršího nechtěného nápadníka. Opera Heinrich IV. und d′Aubigny (1820) využívá historický námět s milostnou zápletkou francouzského vladaře a jeho milenky. Pak následují dvě vrcholné opery Der Vampir (Upír; 1828) a Der Templer und die Jüdin (Templář a Židovka; 1829), na libreta Marschnerova švagra Wilhelma Augusta Wohlbrücka, člena významné německé rozvětvené dynastie divadelníků. První je adaptací upírské látky s využitím řady zdrojů, druhá pak operní verzí románu sira Waltera Scotta Ivanhoe. Po zapomenuté Des Falkners Braut (Sokolníkova nevěsta; 1832) se Marschner definitivně proslavil operou Hans Heiling (1833). Další operní díla s historickými a legendárními náměty v žánru velké romantické opery (mezi nimi i komická opera Der Bäbu, 1838) mají již kvalitativně sestupnou tendenci. V nich se Marschner poněkud epigonsky snažil využít zkušeností Giacoma Meyerbeera na poli, které v německy mluvících zemích tehdy ovládli dnes zapomenutí skladatelé Franz Lachner a Peter Josef von Lindpaintner. Snad jen Das Schloss am Ätna (1836), dílo hudebně víc orientované na italský operní styl, vzbudilo po nezdařené premiéře v dalších nastudováních určitou pozornost.

Libreto k Hansu Heilingovi napsal Eduard Devrient (1801–1877), významná osobnost německého divadla, příslušník jiného slavného divadelnického klanu.Eduard DevrientJeho švagrovou byla určitý čas i nejvýznamnější zpívající herečka devatenáctého století Wilhelmine Schröder-Devrient. Eduard Devrient postupně prošel mnoha divadelními profesemi. Debutoval jako basista, ale záhy přešel na barytonový obor. Sblížil se s okruhem Felixe Mendelssohna-Bartholdyho, účinkoval v legendárním nastudování Bachových Matoušových pašijí pod jeho řízením (zpíval Ježíše). Již tehdy začal hlasový orgán přetěžovat, což později vedlo ke ztrátě hlasu a přechodu k činohře. Následně se výrazně uplatnil jako divadelní podnikatel a ředitel i překladatel operních textů, především Mozartových oper da-pontovské trilogie. Po roce 1850 se věnoval dějinám německého divadla a divadelní teorii, a dodnes jeho spis Geschichte der deutschen Schauspielkunst (Dějiny německého hereckého umění) patří k základním zdrojům. Vedle překladatelství se příležitostně věnoval i původní tvorbě, především přepracováním divadelních her pro německá jeviště.

Mezi touto tvorbou libreto k Hansu Heilingovi kvalitativně vysoko ční. Původně tento operní text nabídl Mendelssohnovi, neustále snícímu o kompozici vlastní opery. Skladatel ale text pro přílišnou podobu s Weberovým Čarostřelcem odmítl. Bratr Eduarda Devrienta Emil zaslal libreto anonymně Marschnerovi, ten byl textem nadšen, a již brzy vyšla pravá totožnost autora najevo. Libreto vychází z legendy z šestnáctého století, která je známá ve více verzích. Látka byla i vícekrát literárně zpracována, například Christianem Heinrichem Spiessem jako román (1798), Theodorem Körnerem jako povídka (1811) a několikrát i jako balada. Nejznámější zůstává verze z pohádky bratří Grimmů (v souborném vydání pod číslem 329. Hans Heiling Felsen), kterou použil libretista ale jen částečně. Ústní i literární tradice příběh značně variují. Základem všech verzí ale zůstává podoba žulového masivu, v Česku zvaná Svatošské skály (německy analogický překlad: Hans Heiling Felsen), které leží mezi Loktem a Doubím, kde údolím protéká řeka Ohře (Eger). Tyto tvarově bizarní skalní útvary, až 50 metrů vysoké, svými tvary připomínají postavy, a lidová slovesnost je pojmenovala podle členů svatebního průvodu: Ženich, Nevěsta, Muzikanti, Svědci a tak dále.Svatošské skály (foto Marcel Cemus)Tato pojmenování se vztahují k peripetiím finále příběhu, kdy nevěrník nebo nevěrnice jsou podzemními silami potrestáni zkameněním celého svatebního průvodu. Jedna ze starších německých verzí vypráví příběh zamilovaného krále skřetů (o kterém také zpívá pijáckou píseň Konrád z Marschnerovy opery), který zakleje nevěrnou venkovskou dívku do staletého spánku. Častěji se ale titulní hrdina objevuje v lidské podobě se schopností proměnit se v ducha, vybaveného samozřejmě nadpřirozenými schopnostmi. V jiných verzích dochází ke ztotožnění Hanse Heilinga se samotným ďáblem. Česká lidová verze o Janu Svatošovi je rozdílná od německé i od děje opery. Nalezenec, který získal jméno po muži, který ho jako děcko zachránil, v dospělosti slíbil věrnost víle. Když svůj slib nedodržel a ve svatebním průvodu kráčel se svou nevěstou, dívkou z vedlejší vesnice, pomstychtivá víla proměnila celý průvod v kameny.

Děj Marschnerovy opery kombinuje řadu pramenů a libretista jako zkušený divadelník zvolil smírný konec.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Marschner: Hans Heiling (Theater an der Wien)

[Celkem: 7    Průměr: 4.1/5]

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na