V dnešním světě globální integrace hudební interpretace dosáhla bodu, kdy každý hledá optimální, ideální interpretaci, která bude všeobecně přijímaná. Ačkoliv je každý umělec jedinečný, představa ideální interpretace se sjednocuje a rozdíly v přístupu k dílu se do jisté míry standardizují. Není to škoda, že rozmanitost minulosti v dnešním světě mizí a že z interpretace se vytrácí individualita a jedinečnost?
Souhlasím. A nebezpečí spočívá v tom, že napodobování a přizpůsobení často nahradily originalitu a sílu identity. Vnímám to částečně jako důsledek vzdělávání, které je založeno spíše na konvenčních modelech než na tvořivosti. Každý z nás se může pokusit činit rozhodnutí (v případě interpretů jde o volbu repertoáru, programů či interpretace), která se řídí naší kulturní vizí a ne pouze diktátem „komerčního trhu“.
Během své dlouhé a bohaté kariéry jste si vybudoval pověst umělce, který hraje prakticky vše, co si člověk dokáže představit. Existuje nějaký typ hudby, který byste nikdy nehrál? A jak se vaše repertoárové preference vyvíjely v průběhu let? Máte stále nějaké nesplněné hudební sny?
Přání neustále rozšiřovat naše obzory se může naplnit v neustále se rozšiřujícím repertoáru. Mou radostí je objevovat a učit se nová díla a sdílet tato objevení. Snažím se však vyhýbat skladbám, u kterých cítím, že by to, co mohu přinést, bylo nevhodné. Cílem každopádně není hrát „všechno“ – to je jak nemožné, tak i nesmyslné – ale spíše vybírat to, co může představovat určitou vizi světa nebo života – držet si svou identitu.
Dne 2. července 2025 vystoupíte v České republice na festivalu Smetanova Litomyšl, doprovázen Českou filharmonií pod taktovkou Tomáše Netopila, s Ravelovým Klavírním koncertem G dur, jedním z vašich stěžejních repertoárových děl. Vím, že také hrajete Dvořákův Klavírní koncert g moll. Nabízí se tedy logická otázka: nechtěl byste zařadit díla českých skladatelů do některého z vašich budoucích koncertů u nás? Jak vnímáte klavírní hudbu například Leoše Janáčka či Bohuslava Martinů?
Janáčka považuji s jeho naprostou originalitou, planoucí vášní a syrovým výrazem za ohromujícího. Dramatismus jeho oper je neodolatelný. Hrál jsem jeho Capriccio, Concertino, Sonátu, V mlhách, Pohádku, Houslovou sonátu… ale mám vůbec odvahu hrát jeho hudbu v jeho rodné zemi?
Když vás poslouchám hrát, cítím naprostou rovnováhu mezi emocionálními prvky a racionální kontrolou. Co zabere při studiu nového díla nejvíc času? Vytváření a prožívání emocionální roviny, nebo hledání optimální interpretace s ohledem na skladatele?
Stejně jako život, i interpretace je hledáním rovnováhy a integrace. Mezi emocionálním výrazem a rozumovou kontrolou, mezi kolektivními pravidly a osobními aspiracemi. Nejde o konflikt, ale o vzájemné obohacení – mezi respektem k textu a osobními emocemi a fantazií, které mohou odhalit jeho bohatství.
Některé skladby vás doprovázejí na pódiu už po několik desetiletí. Mění se váš pohled na vlastní interpretaci těchto děl? Stalo se vám někdy, že jste najednou vnímal skladbu zcela jinak a jednoduše jí dal nový charakter?
Záleží to především na komplexnosti díla. Jsou to skladby s jasnou a srozumitelnou identitou, nebo mají některé rozměry složení skryté, spletité, nejednoznačné? Někdy trvá část života, než se podaří složky komplexního díla propojit. Ale i pohled na dílo se může měnit vlivem osobních změn – obohacených událostmi života, lepším poznáním kulturního kontextu vzniku díla, nebo díky novým poznatkům hudební vědy.
Základní profesní otázka: my všichni pianisté se snažíme najít optimální prstoklad pro danou pasáž – aby byl přirozený pro ruku, zněl krásně a pomohl logicky si zapamatovat hudební strukturu. Měníte prstoklad v průběhu let, nebo se držíte toho, který jste si zvolil při prvním nastudování díla?
Není vždy snadné prstoklad změnit – tělo si jej pamatuje! Ale protože stále hledáme vhodnější způsob, jak frázovat, artikulovat, barvit – nalezení správného „gesta“ může vést ke změně prstokladu.
Samozřejmě se vždy snažíme o ideální interpretaci, která uspokojí skladatele i posluchače. Stává se ale, že vás atmosféra vytvořená publikem během koncertu ovlivní natolik, že něco změníte, zahrajete něco zcela jinak, než jste zvyklý? Jak důležitý je pro vás prvek interpretační jedinečnosti a neopakovatelnosti během vystoupení?
Koncertní vystoupení je jedinečné, jako okamžik kolektivní výměny, a také kvůli různým okolnostem: akustika, nástroj, osobní stav. Žádná z těchto složek není nikdy úplně stejná, a proto kopírovat již existující provedení je neplodné. Pokaždé znovu vytváříme událost – v závislosti na všech jejích složkách – a právě proto je jeviště místem trvalé tvořivosti.
Mistře, děkuji, že jste si našel čas na rozhovor, naši čtenáři a posluchači se budou těšit na vaši interpretaci Ravelova Klavírního koncertu G v rámci festivalu Smetanova Litomyšl dne 2. července 2025.
