Není proto divu, že zahajovací koncert festivalu patřil BBC Concert Orchestra, ve kterém Sir Charles Mackerras zastával po několik let šéfdirigentský post na počátku své umělecké dráhy. Dramaturgie koncertu zohlednila oblíbený britský repertoár této významné osobnosti a samozřejmě nechyběla Sinfonietta Leoše Janáčka, autora, jehož hudbě se maestro Mackarras věnoval celý svůj život. Mimo to patří Sinfonietta neodmyslitelně k Brnu a k zahajovacímu koncertu festivalu Moravský podzim.
Slavnostní večer začal státní hymnou, po které následovala živelná předehra Portsmouth Point od Williama Waltona z roku 1925. O 21 let později zazněla při Mackerrasově prvním rozhlasovém vystoupení v roli dirigenta se sydneyským symfonickým orchestrem. Dílo je inspirováno grafickým listem Portsmouth Point Thomase Rowlandsona z roku 1811. Rušný život přístavu je znázorněn energickou hudbou s jazzovými rytmy. V této rozverné, hravé hudbě jako by se orchestr teprve pomalu rozehříval na nadcházející Enigmu Edwarda Elgara.
Edward Elgar patřil k oblíbeným autorům Sira Charlese Mackerrase. Enigma, variace na vlastní téma op. 36 z roku 1899 byla jednou z jeho nejoblíbenějších skladeb. Toto dílo vzniklé „náhodně“ improvizací na klavír se stalo mezníkem v Elgarově mezinárodní umělecké kariéře. Variace jsou hudebními portréty lidí ze skladatelova blízkého okolí. Např. C.A.E. je věnována skladatelově ženě Alice „jež mi byla romantickou a ušlechtilou inspirací“. G.R.S. je výjimkou, neboť popisuje psa Dana, jehož majitelem byl George Sinclair – varhaník herefordské katedrály. Závěrečná variace E.D.U. je skladatelovým autorportrétem. Úvodní závažné téma je rozehráno do 14 variací, které Anna-Maria Helsing vystavěla v monumentální hudební opus. Interpretačním vrcholem pro mě osobně byla devátá variace Nimrod, cituplně krásná, mahlerovsky melancholická, vystavěná od pianissim na hranici slyšitelnosti k formálnímu vrcholu ve forte, aby se v závěru opět stáhla do něžných pianissim. Každé z variací bylo dáno co její jest. Celé dílo je protkáno zvláštním stestkem, cituplností, ale i hravostí a jemným humorem. Orchestr pod taktovkou Anny-Marie Helsing zpíval, bublal, tančil, jednotlivá témata proplouvala v hudebním proudu přesto výrazně v tu pravou chvíli, jednotlivé nástrojové skupiny si témata předávaly organicky a na první pohled jakoby mimoděk, přesto však v přesně vystavěné a dokonale zahrané struktuře a souhře. Takováto interpretace se vryje do srdce myslím nejen publiku, ale i hudebníkům samotným.
Předehra Men of Sherwood Forest z roku 1954 od Doreen Carwithen otevřela druhou polovinu večera. Jedná se o filmovou hudbu ke stejnojmennému britskému snímku ze života Robina Hooda.
Po ní následovala Suita z komického baletu Pineapple Poll Arthura Sullivana, kterou Sir Mackerras upravil pro orchestr. Sullivanovy a Gilbertovy komické opery byly takřka součástí rodinného života Mackerrasových. Znali je nazpaměť a často citovali dialogy a vtípky. Teprve pětadvacetiletý Mackerras vnesl do původní hudby nový rozměr neuvěřitelnou barevnou imaginací v orchestru, technickými znalostmi jednotlivých nástrojů, vtipem a nadhledem a připojením témat z mnoha dalších Sullivanových děl. Hravá hudba plná lehkosti a nadhledu, na první pohled tradičně zinstrumentovaná, což je jen první povrchní poslech, neboť instrumentace přinesla řadu ozvláštňujících momentů, které orchestr s chutí, radostí a energií technicky brilantně zahrál.
„Jestli se na mě bude pro něco vzpomínat, pak to bude pravděpodobně kvůli Janáčkovi.“ Tato slova oslavence Sira Charlese Mackerrase zní až příliš skromně, vezmeme-li v potaz, jakou službu maestro udělal nejen propagací Janáčkova díla, jednoho z našich nejoriginálnějších i v dnešní době stále moderních skladatelů. Znalost češtiny byla pro maestra Mackerrase samozřejmostí.
Janáčkovu Sinfoniettu dirigoval Sir Charles Mackerras poprvé v lednu 1959 v Kapském městě v Jihoafrické republice. Téhož roku natočil v Londýně svou první janáčkovskou nahrávku obsahující i toto dílo. Do Brna se sir Charles Mackerras vracel opakovaně, aby zde studoval Janáčkovy rukopisy a připravoval provozovací partitury. Jedno z posledních provedení díla pod jeho taktovkou se uskutečnilo v roce 2007 na Proms s BBC Philharmonic. Sinfonietta vznikla na žádost Lidových novin v roce 1926 o fanfáry pro Všesokolský slet v Praze. Dílo se nicméně rozrostlo do pěti vět a bylo téhož roku dokončeno těsně před Janáčkovou cestou do Londýna a je věnováno Janáčkově britské podporovatelce „paní Rose Newmarch“. Stěžejním inspiračním zdrojem díla je město Brno a to je jistě jeden z důvodů, proč Sinfonietta neodmyslitelně patří k Moravskému podzimu.
Světová premiéra díla se konala 26. června 1926 v podání České filharmonie pod taktovkou Václava Talicha. Pár měsíců nato bylo dílo provedeno v Německu a v New Yorku pod taktovkou Otto Klemperera. Má-li řídit dílo notoricky známé a tolikrát interpretované přímo v místě jeho vzniku k tomu s přesnou interpretační představou z řad odborníků i laiků, je to, myslím, pro každého dirigenta výzva.
Anna-Maria Helsing se k ní postavila čelem a její interpretace Sinfonietty byla jednoduše skvělá. Technickou dokonalost orchestru „neohrozily“ ani pověstné Janáčkovy „sčasovky“, těleso hrálo naprosto sehraně, rytmicky přesně, s energií a nadšením a všech 13 žesťů Hudby hradní stráže a Policie ČR včetně těch dalších v orchestru nezastínilo smyčce, byť v komorním obsazení. Janáček byl jak se patří neučesaný, sršatý, až bolestně lyrický, noblesně cituplný, dirigentka si krásně pohrávala s agogikou, všech pět částí bylo dynamicky i tempově vygradováno k slavnostnímu závěru s fanfárami. Na takto provedený a zahraný koncert je každá recenze krátká. Jednoduše hudební zážitek, na který se hned tak nezapomene. Koncert přenášela živě stanice Vltava.
BBC Concert Orchestra
12. října 2025, 19:00 hodin
Janáčkovo divadlo Brno
Program:
Willliam Walton: Portsmouth Point, předehra
Edward Elgar: Enigma, variace na vlastní téma
Doreen Carwithen: Men of Sherwood Forest, předehra
Arthur Sullivan: Pineapple Poll, suita
Leoš Janáček: Sinfonietta
Účinkující:
Hudba Hradní stráže a Policie ČR
BBC Concert Orchestra
Anna-Maria Helsing – dirigent
