Britský houslista Irvine Arditti k takovým patří. Během své dlouholeté hudební kariéry uvedl jako sólista i v rámci kvarteta řadu premiér předních současných skladatelů a řadí se tak na tomto poli k těm nejzkušenějším. V průběhu hodinového koncertu zazněly skladby klasiků Nové hudby Xenakise a Sciarrina lemující večer a uprostřed dvě mladší autorky.
Mikka a Mikka S (1971/1976) z dílny Iannise Xenakise jsou krátkými studiemi založenými na glissandu a působícími skrze tiché sul ponticello pasáže a hlasitá glissanda jako roztomilý, hašteřivý dialog. Řecký architekt Iannis Xenakis, mj. asistent Le Corbusiera, je jedním z předních představitelů poválečné avantgardy a darmstadtské školy. Jeho hudba tak často pracuje s přesnými hudebními formami a strukturami, ať už akusticky nebo s elektronikou. Mikka S (1975) rozvíjí koncept stejnojmenné starší skladby, může ale nemusí být hrána v kontextu s ní.
Jako druhá zazněla Hauch (volně přeloženo Závan, Dech nebo Náznak) Rebeccy Saunders z roku 2018. Jedná se o studii pro sólové housle, která v pianissimové dynamice zkoumá možné zvukové nuance na horním konci nejhlubší houslové struny. Smyčec jako by tu z hlubin nástroje vynášel všechny jeho tiché zvukové fasety.
Sarah Nemtsov se v kompozici Kadosh z roku 2021 inspirovala nejen uměním houslistky Mayah Kadish, na jejíž podnět vznikla, ale i biblickými verši, jež jsou součástí každodenních modliteb. Kadosh znamená v hebrejštině svatý. Přestože se tato kompozice dočkala největších ovací u publika, mně osobně přišla vzhledem k řečenému příliš dlouhá a bezobsažná.
Večer uzavřelo 6 Capricií Siciliána Salvatora Sciarrina z roku 1976. Capriccio jako hudební forma má rozmarný, hravý charakter, přesto však může být interpretačně velmi náročná. Každá z těchto šesti miniatur je odlišná co do formy, tak co do technického aspektu a způsobu hry na nástroj. Přičemž poslední šesté capriccio se cyklicky vrací k prvnímu a je souhrnem všech pěti předešlých. Sciarrinova hudba vycházející z poválečné školy je nesmírně zajímavá a kreativní, připomínající v případě Capricií jakési chvějící se zvukové krajiny.
Virtuozita Irvina Ardittiho je takřka bez hranic. Všechny vymyšlenosti na hranicích hratelnosti hraje naprosto samozřejmě a bravurně. Na poli současné hudby se cítí jako doma. Přesto mi jeho výkon přišel poněkud odosobněný, ryze intelektuální a profesionálně odvedený. To se ovšem v případě Cage naprosto změnilo.
Ač jsem osobně velmi ráda za každou zahranou skladatelku a zvlášť na tak maskulinně orientovaném festivalu jako je Wien Modern, musím přiznat, že v tomto případě měli bardové Nové hudby znatelně navrch, což potvrdil i závěrečný přídavek Eight Whiskus od Johna Cage. Na několika tónech stále se vracející motiv, jehož vtip spočíval v různých technikách, jež tyto jednotlivé tóny hrály, byl krásným završením tohoto intimního pozoruhodného večera.
Musikverein Perspektiven: Irvine Arditti solo
18. listopadu 2023, 21:30 hodin
Gläserner Saal, Musikverein, Vídeň
Program:
Iannis Xenakis: Mikka
Iannis Xenakis: Mikka „S“
Rebecca Saunders: Hauch
Sarah Nemtsov: Kadosh
Salvatore Sciarrino: 6 Capricií pro sólo housle
Účinkující:
Irvine Arditti – housle
