Janáčkův komorní orchestr dojal Kravaře Pergolesiho Stabat Mater
Mezinárodní hudební festival Janáčkův máj letos střídá jeden vydařený koncert za druhým. Po skvělém jazzovém večeru s Michalem Žáčkem a úchvatném Adamu Plachetkovi vystoupil Janáčkův komorní orchestr v kravařském kostele sv. Bartoloměje. Spolu s ním se po Locatelliho Concertu grossu č. 1 představily sólistky Veronika Holbová a Soňa Jungová v Pergolesiho Stabat Mater. Intimní atmosféra pseudogotického kravařského chrámu příhodně korespondovala s niterným programem.
Janáčkův komorní orchestr vede od roku 2005 po Zdeňku Dejmkovi koncertní mistr Janáčkovy filharmonie Jakub Černohorský a je nutno konstatovat, že umělecká úroveň orchestru je prostě mimořádná. Nejdřív bych se však rád pozastavil nad samotným úvodem.
Na počátku koncertu zazněly poněkud nezvykle tři projevy. Po řediteli festivalu Jaromíru Javůrkovi posluchače zaplněného kostela sv. Bartoloměje přivítala starostka obce Kravaře Monika Brzesková (Žídková), která utkvěla v paměti jako jedna z nejkrásnějších českých miss a zvítězila také v soutěži Miss Europe 1995. Paní starostku vystřídal kravařský farář Daniel Vícha. Proč o tom píšu: dosud jsem se nesetkal s tak precizně formulovanými promluvami, které vysoce převyšovaly běžný standard. Zejména Víchův mistrně vytříbený projev a vřelost slov Žídkové byly tím nejkrásnějším začátkem.
Jeden z největších houslistů barokní doby Pietro Antonio Locatelli je někdy přezdíván jako Paganini osmnáctého století. A bylo by zajímavé slyšet oba houslové virtuózy hrát vedle sebe. Paganini vděčil italskému mistru Locatellimu za mnoho inovací v houslové technice, ať už se jedná o změny v ladění, či o rozšíření výrazových i rozsahových možností nástroje. Locatelliho Concerto grosso in c op. 1 č. 2 je napsáno pro smyčcové nástroje (housle, viola, violoncello) a cembalo.
Skladba je rozvržena do pěti vět. Úvodní Adagio vyznělo v podání Janáčkova komorního orchestru sugestivní atmosférou ušlechtilé polyfonní faktury, kterou svítivý zvuk orchestru zvýraznil barevnými nuancemi. Také další části Concerta grossa přinesly pozoruhodnou hudbu, která rozhodně nebyla komponována jen čistě ve virtuózním slova smyslu: myšlenková hloubka Locatelliho byla patrná v skvělých kontrastech (využití echo dynamiky), střídání důstojného výrazu s vzrušeným pohybem a osobitou mixáží homofonní a polyfonní faktury. Orchestr bravurně interpretoval barokní ornamentiku a zvolil mezi jednotlivými větami přiměřeně kontrastní principy hlavně v oblasti tempa, dynamiky a hudební faktury. Vynikající zvukové vyznění skladby bylo nesmírně silné, i když orchestr nehraje na autentické dobové nástroje. 
Druhou kompozicí večera bylo Pergolesiho Stabat Mater pro soprán, alt a komorní orchestr na text středověké sekvence, již pravděpodobně napsal františkánský mnich, básník a právník Jacopo da Todi. Giovanni Battista Pergolesi označovaný jako neapolský hudební zázrak, se věnoval komponování pouhých pět let. Ve třiadvaceti napsal své nejpůsobivější dílo Služka paní (La serva padrona) v pětadvaceti, zlomený římským neúspěchem dokončil svou labutí píseň Stabat Mater. Pergolesi umřel v šestadvaceti letech na tuberkulózu a pravděpodobně nemohl vůbec tušit, jakou rezonanci jeho původně zamýšlené intermezzo jednou vyvolá.
Myšlenkově hluboká, žalostná báseň Stabat Mater líčí utrpení Panny Marie pod křížem, na kterém umírá její syn. Pergolesi rozvrhnul kompozici do dvanácti částí. Střídání kratších úseků umocnilo dramatickou působivost skladby, jejíž emotivní ráz je prosvětlen také nadějí z kontinuity vzkříšení. Sopranistka Veronika Holbová zazpívala znamenitě všechny árie díla, citlivě ztvárnila decentní ozdoby. Altové partie sice v barokní době zpívali pravidelně muži (kontraaltisti), projev altistky Soni Jungové byl velmi uměřený (možná až příliš), ale v celkové retrospektivě poměrně přesvědčivý. Kantiléna sólových partů byla zdobena jemnými koloraturami (zejména v sopránovém partu), které Holbová přesvědčivě ztvárnila. Největším zážitkem však byla vyváženost obou sólistek v duetech. Barevné dispozice obou vokálů se k sobě velmi šťastně hodily. Janáčkův komorní orchestr vyjádřil sugestivní náladu precizní nástrojovou artikulací, akustické prostředí kostela jen umocnilo celkový zážitek. 
Hodnocení autora recenze: 90%
Janáčkův máj 2015
Italské baroko v hudbě
Dirigent: Jakub Černohorský
Veronika Holbová (soprán)
Soňa Jungová (alt)
Janáčkův komorní orchestr
30. května 2015 kostel sv. Bartoloměje Kravaře
program:
Pietro Locatelli: Concerto grosso in d op. 1 č. 2
Giovanni Battista Pergolesi: Stabat Mater
Foto Petr Grimm
