František Neumann a lyrický melodram Pan
Jména Františka Neumanna, Břetislava Bakaly a Františka Jílka jsou v moravské metropoli nesmazatelně zapsána do historie interpretace Janáčkova díla a budování prestiže brněnské opery. Každý z nich zanechal v tradici souboru hlubokou stopu, avšak jejich autorský a aranžérský rozměr zůstává širší veřejnosti často utajen.
Večer zahájí právě dílo Františka Neumanna (1874–1929), který stál v čele brněnské opery od roku 1919, kdy si ho sám Leoš Janáček osobně prosadil do vedení souboru. Neumann nebyl jen vynikajícím dirigentem řady premiér Janáčkových oper k autorově naprosté spokojenosti, ale také talentovaným skladatelem. Na koncertě zazní jeho lyrický melodram Pan, op. 29, zkomponovaný na německý text frankfurtské básnířky Julie Virginie. Tento žánr, v němž se mluvené slovo úzce a psychologicky propojuje s klavírním doprovodem, vyžaduje velkou citlivost. Do brněnského nastudování vnese silný činoherní rozměr uznávaný herec Daniel Bambas, jehož recitace doplňuje hudební složku o hlubokou vnitřní atmosféru a poetický podtext.
Bakalovy a Jílkovy brilantní klavírní transkripce
Zdaleka největší dramaturgické překvapení večera však spočívá v uvedení odvážných a technicky náročných klavírních transkripcí, pod nimiž jsou podepsáni Břetislav Bakala a František Jílek.
Břetislav Bakala (1897–1958) byl přímým Janáčkovým a Neumannovým žákem na brněnské konzervatoři a Mistrovské škole. Janáček k němu choval mimořádnou důvěru – svěřoval mu vypracování klavírních výtahů svých oper a zadával mu zodpovědné tiskové korektury. Na koncertě zazní Bakalovy transkripce dvou zásadních Janáčkových děl: monumentální orchestrální rapsodie Taras Bulba (v úpravě pro čtyřruční klavír) a komorního dechového sexteta Mládí (v úpravě pro dvouruční klavír).
Druhý z legendárních dirigentů, František Jílek (1913–1993), představuje klíčovou osobnost poválečné éry brněnské opery. Jako šéfdirigent a později dirigent Státní filharmonie Brno se soustředil na hudbu 20. století a Janáček byl jeho celoživotním kmenovým autorem (zanechal po sobě vzorové nahrávky Její pastorkyně či Výletů páně Broučkových). Ačkoliv Jílek nebyl primárně skladatelsky činný, v roce 1985 vytvořil obdivuhodnou a vysoce ceněnou úpravu Janáčkovy slavné Sinfonietty pro čtyřruční klavír. Přenést masivní orchestrální fanfáry, lesní rohy a triumfální zvukový prostor Sinfonietty do klávesového rozsahu vyžadovalo geniální vhled do skladatelovy faktury.
Virtuozita a souhra v rukou Iva Kahánka a Martina Kasíka
Přetlumočit rozměrné orchestrální partitury s jejich specifickou dechovou dravostí, polyrytmikou a nezaměnitelnou barevností do sevřené klavírní sazby nebylo jen aranžérským oříškem. Bakalovy a Jílkovy úpravy obnažují rytmickou kostru a vnitřní harmonické napětí Janáčkových partitur.
Interpretace takto náročného repertoáru klade na interprety značné nároky. Spojení dvou špičkových českých pianistů – Iva Kahánka a Martina Kasíka – je zárukou nejen oslnivé technické suverenity, ale především hluboké komorní citlivosti. Hra na dva klavíry a čtyřruční hra vyžaduje dokonalé vzájemné splynutí, jednotné dýchání a schopnost přetavit orchestrální masu v břitkou, dynamicky a barevně diferencovanou klavírní fakturu.
Sobotní recitál v Mozartově sále Reduty ukazuje brněnskou hudební historii v zajímavých širších souvislostech. Dokazuje, že osobnosti kolem Leoše Janáčka nebyly pouhými interprety jeho myšlenek, nýbrž tvořivými osobnostmi, které žily jeho hudbou do té míry, že ji dokázaly přetavit do nových zvukových dimenzí. Spojení špičkových klavíristů, činoherního hosta a objevného repertoáru slibuje jeden z působivých komorních zážitků festivalu.
