Jak dlouho ještě?

  1. 1
  2. 2

Jiří Heřman: Tosca s použitím hudby Giacoma Pucciniho 

Premiéra nastudování Pucciniho Tosky na scéně Janáčkova divadla v pojetí nového šéfa opery, režiséra Jiřího Heřmana, v pátek 15. května bohužel nutí k pokračování diskusí o míře režisérských a dramaturgických zásahů do koncepcí operních děl. Provokují k tomu ostatně i kontroverzní pražské inscenace Kouzelné flétny, Borise Godunova a zdá se, tentokrát i čerstvá premiéra Z mrtvého domu, vše na scénách Národního divadla Praha. Nejnovější brněnská premiéra se k tomu přidává. Vyvstávají tak otázky nejen etické, v pracovním vztahu inscenátorů v úctě k opernímu dílu, ale, a to je ještě horší, otázky mířící do podstaty díla, a to je ovšem problematika odborných diskusí.Každé dílo v oblasti múzických umění tlumočí dalším generacím myšlenky, jejichž obecný dopad přetrvává a každá generace si je může vyřešit ve svém nitru dle vzdělání, zkušeností, smyslu pro umění či pouhou intuicí. Proto není třeba nic aktualizovat, a také již vůbec nic přidávat nebo násilně ubírat. To je jedna zásada, protože vlastnosti člověka zůstávají po staletí stejné, jen procházejí někdy až pokřiveným hodnotovým vývojem, jak jsme svědky v našem století nejen v naší materiálně adorované konzumní společnosti. Právě proto příběhy, ať historicky věrné či historií inspirované, promlouvají v operním umění díky síle hudby stále! Samozřejmě, že hudba a zpěv v opeře jsou prioritní, přece kvůli nim je dílo živé.

Ovšem k této zákonitosti přistupuje ještě zákon další, a to je zákon dramatu. To znamená děje, kde po navození expozice dochází ke kolizi vrcholící v krizi a následnému řešení, které, jak známo, je v tragédii smrtelné! Jestliže jsou tyto atributy naplněny v operním díle, je to dvojnásob vzácnější oproti činohernímu divadlu, neboť takových oper je poskrovnu. Proto dnes vítězí Janáček. Ovšem Puccini byl zkušený divadelník a byl vůbec první, kdo v italské produkci koncipoval svá díla v jednom hudebně pěveckém proudu, kdy i místo recitativů produkoval stále zavazující zpěv, byť někde na jednom tónu, neboť i na těchto místech vycházel z mluvené italštiny.

To vše samozřejmě vylučuje pojímat operu jako jakousi zhudebněnou činohru, jak se o to pokouší řada režisérů, jimž zpravidla chybí dlouholeté zkušenosti posluchače s operou a vůbec její prožití. Protože každá opera kromě dějových a na první poslech rozpoznatelných priorit produkuje ještě „spodní“ obsah umožňující při respektování historického a geografického zázemí velkou dávku emocionální reflexe a tudíž působí na psychiku jedince natolik, že vytváří dlouholeté zážitky. Proto se také někdy chodí na jednu a tutéž operu vícekrát, což neplatí tak jednoznačně o činohře, ba skoro vůbec ne o filmu.

Pucciniho Tosca je v souboru těchto ukazatelů mistrovským dílem. Ostatně, Janáček – tento svrchovaný hudební dramatik – si velmi vážil Madama Butterfly i Tosky, právě pro toto uchopení toku dramatického děje.Nyní blíže k brněnské Tosce. Puccini velmi dobře věděl, proč neotvíral svá díla propracovanými ouverturami, ale volil v orchestru co nejdříve požadavek „in medias res“. Někde v zájmu emocí ovšem učinil výjimky, ale zpravidla uprostřed dějů. Viz Madama Butterfly mezi druhým a třetím aktem nebo známé intermezzo v Manon Lescaut. Inscenace Jiřího Heřmana přímo „excelentně“ předvádí soubor základních prohřešků vůči pojetí této opery jako romantického hudebního dramatu. Tak po setmění hlediště nezazní ony strhující akordy stručné introdukce, nýbrž promítání Marie Callas na celý prostor po vytažení opony. Callas je nesporně jedna z nejlepších představitelek titulní role. Ta ovšem bude hrát podle režiséra ještě klíčovou roli. Ovšem po zrušení promítání se zjeví průvodkyně s houfem turistů, které provádí po chrámu sv. Ondřeje, kde bude malovat Cavaradossi Máří Magdalenu. Když tento houf vpádu zmizí, ozývají se kroky vpřed kráčející Callas! Je mi záhadou, proč vkládat tento prvek, zvlášť když tato legendární Tosca nemá nyní žádné výročí?

A nyní následuje množství prohřešků nejen proti dramatičnosti díla, ale také scénografických. Je to antiiluzivní pojetí, které nemá nic společného s oním zázemím oper výše naznačeným. Zapomeňte na Řím, italské horko, modré nebe, erotiku v pozadí (i když je to v kostele) a pak máte ono logicky chladné a odtažité pojetí díla. Například emocionálně vypjatá scéna Cavaradossiho s Toscou, v jediné čtvrthodině sumující strhující lásku, vášeň, žárlivost a oddanost s maximální mírou očekávané milostné touhy – to vše nelogicky, navíc narušováno Angelottim, který má být přece zavřený v kapli rodu Attavanti a nikoli v prostoru kostela se snažit mluvit s Cavaradossim (což v díle v tomto okamžiku není), který i tak projevuje v dialogu s Toscou určitou nervozitu u vědomí ukrytého uprchlého vězně Angelottiho.Nebo ukázka z druhého dějství. Pracovna Scarpii v paláci Farnese jako šéfa římské policie přece nemůže zabírat celý ohromující jevištní prostor, který v Brně je k dispozici. Tosca a Scarpia spolu komunikují různě na dálku i šířku a zabrali oba porůznu celé jeviště. Vůbec je velmi diskutabilní pro scénografii, zda uplatňovat jednotný základ scény, který se mění pouze porůznu světly, někdy pohybem točny, jindy jevištních stolů nebo rozevíráním do maximálního pozadí.

To je v Brně opravu impozantní, nikde v Česku takové jeviště není a mnozí režiséři mají z tohoto prostoru strach! Ostatně, je zde také patřičná hloubka do podzemí. Tosca nemusí skákat z Andělského hradu, nýbrž ji nechají propadnout, patrně rychle pohřbít. Ostatně, v Brně máme největší pohřebiště (větší než Olšany v Praze), takže místa je tu dost. Případně by se našlo i volné lůžko v psychiatrické léčebně v případě potřeby!

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Puccini: Tosca (ND Brno)

[Celkem: 22    Průměr: 4.1/5]

11
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
8 Comment threads
3 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
7 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
HonzaB

Moc děkuji za to, že na tomto serveru dáváte prostor nejen profesionálním kritikům, ale že zde své názory mohou prezentovat i “obyčejní” lidé. Je super, že si člověk může udělat obrázek o této inscenaci nejen na základě téměř oslavné profesionální kritiky, ale i díky tomuto mnohem kritičtějšímu pohledu. Určitě super příspěvek do diskuze o moderním pojetí režie. Faktem je, že počet těch hodně moderně pojatých režií neustále narůstá a za chvíli bude problém zajít do divadla na něco normálního/klasického….

jiri

Pro přesnost. Prof. Miloš Schnierer je přední muzikolog v Česku, profesionál. Jeden z mála vysokoškolských profesorů hudební výchovy, který pravidelně sledoval operu, na kterou po jeho odchodu z Budějovic do Brna již nikdo z katedry hudební výchovy skoro nechodí. Vydal výborné Dějiny světové hudby, byl velkým propagátorem hudby Vítězslava Nováka, jeho vztah k moderní hudbě 20. století je až výjimečný. Prof. Schnierer píše recenze oper a koncertů po celý aktivní život, v posledních letech jen asi ne tak často. Jiří Fuchs

HonzaB

Díky za upřesnění, to jsem opravdu netušil….V tom případě trošku škoda, že tato kritika je zveřejněna jen na blogu čtenářů.

jiri

Vážený Honzo B., nemohu mluvit ani za prof. Schnierera, ani za kohokoliv jiného, jen mám pocit, ryze subjektivní, že je glosa v tomto oddílu proto, neboť upozorňuje jen na režii, ne na pěvecké výkony a hudební provedení. Tím se zřejmě chápe jako názor na určitou složku, o níž zde probíhala širší debata. Opravdu škoda, prof. Schnierer dodnes vyučuje na JAMU v Brně hudební dějiny, mohl snadno pojmout recenzi komplexně.

muzikant

Děkuji srdečně za článek. Je to prosté. Někteří stále nechápou, že hudba v opeře nebyla použita k ději a obsahu, ale je jejich nositelem.

Lulu

Na Facebooku bych klikl To se mi líbí, tady dávám palec nahoru!

HonzaB

Tento kritický pohled na tuto inscenaci není vůbec ojedinělý. Velmi se ztotožňuji s následující tezí Rudolfa Roučka, týkající se brněnské Tosky: “Díla odehrávající se v minulosti tu nejsou pro to, aby řešila konkrétní problémy dneška a dávala na ně nějaké přímé odpovědi, ale aby v divadelních obrazech představovala věk již dávno minulý a aby se tak divák ztotožnil s životními problémy jednajících postav a s jejich slastmi a strastmi, aby poté si sám mohl přebrat, co je poplatné době, kdy se odehrává děj opery, a co je nadčasové, co je stále platné.” Snaha pan Heřmana přenést politickou situaci Říma roku… Číst vice »

Dobrý den, prosíme o dodržování pravidel diskuze, včetně zákazu zveřejňování reklamy na jiné webové stránky.

Lulu

Je mi také sympatičtější pohled muzikologický než hudebně kritický.Čekám až na scénu nastoupí opět pan Herman, to bude teprve mela.A což teprve 6.6., kdy přenáší live zdarma Bavorská opera Bergovu LULU. Webové stránky slibují neotřelou podívanou, ale tady nebude asi zobrazení prostitutky, nevěstince a Jacka Rozparovače v rozporu s hudební předlohou.Docela jsem na to zvědav.

Tom

:-) Proč by režisér nemohl vyprávět ten příběh jako představu Callasové? Proč by neměl užívat jevištní metafory? Ano, vyprávíme příběh, který se dle autora odehrál někdy, ale vyprávíme ho jevištním slovníkem dnešní doby. Čímž neříkám, že se to musí aktualizovat, to je samozřejmě nesmysl, ale musím to vyprávět současným výrazivem. Stejně jako se to dělalo kdykoli v historii divadla. Chce to jen trochu rozhledu po současném umění – divadle, výtvarném atd. Mám pocit, že estetický názor na inscenování je u početné skupiny publika je na úrovni meiningenských, nejvýše Stanislavského. Ale čemu se divíme, když hudba tu pro mnohé stále končí… Číst vice »

A.Bauer

Se vší úctou k panu profesorovi, připadá mi, že si tuto inscenaci vybral jako exemplární příklad, který jako zkušený preparátor operních děl rozebírá, pitvá, soudí a odsuzuje. Má na to jistě právo. Obávám se ale, že v jeho pojetí by se opera brzy stala skutečným mrtvým šablonovitým tvarem. Přátelé, do opery chodím z vášně k hudbě. Toscu jsem měl možnost shlédnout v různých režijních pojetích. Je pravda, že na mě toto dílo působilo v Itálii zcela jinak než například v Anglii. Nevím čím to je, ale je to tak. Pokaždé jsem si ale z představení odnášel jiný zážitek. Dovolil jsem… Číst vice »