Mladí pěvci na Pražském jaru poctili Jarmilu Novotnou

Jako dobrý dramaturgický počin v letošním festivalovém ročníku Pražského jara lze označit koncert mladých pěvců, který se uskutečnil v hlavním čase přímo ve Dvořákově síni Rudolfina. Lídrem večera byl Adam Plachetka, který si, až na jednu výjimku, jíž byl tenorista Petr Nekoranec, své kolegy vybral sám na základě vlastních zkušeností z pěveckých kurzů. A tak vedle již dvou zmíněných jmen stanuli před publikem slovenská sopranistka Michaela Kuštěková, mezzosopranistka Simona Mrázová a barytonista Roman Hoza.První část koncertu byla věnována výstupům z Mozartových oper Così fan tutte, Idomeneo a Don Giovanni. Druhá polovina večera patřila italskému belcantu z oper Domenica Cimarosy, Gaetana Donizettiho, Gioachina Rossiniho a Vincenza Belliniho.

Michaela Kuštěková je absolventkou bratislavské konzervatoře a ve studiu pokračuje na VŠMU. K jejím nevýraznějším úspěchům paří nejvyšší ocenění z rakouské Mezinárodní pěvecké soutěže “Ferruccio Tagliavini” a 2. cena ze soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech. Její výkon se dá považovat za zdařilý, zejména v árii Noriny z prvního jednání Donizettiho opery Don Pasquale. Ve vysokých tónech dokázala svůj hlas krásě rozzářit, střední poloha v některých místech zněla ostřejšími tóny.Simona Mrázová je absolventkou Janáčkovy konzervatoře a gymnázia v Ostravě, nyní studuje na Fakultě umění Ostravské univerzity. Při porovnání s ostatními pěvci její výkon nebyl až tak výrazný, působil unylým dojmem a postrádal emoční náboj. Technické obtíže byly velmi patrné zejména v Rossiniho árii z Tancreda.Student pardubické konzervatoře Petr Nekoranec je držitelem druhé ceny v Mezinárodní pěvecké soutěži v Toulouse, po kterém nastoupil jako sólista do Operního studia Bavorské státní opery v Mnichově. Před obecenstvem se blýskl především v árii Tonia z Donizettiho Dcery pluku. Jeho několikrát po sobě nasazovaná vysoká “c” zněla sice ještě více falzetově, ale za to velmi jistě a volně. Plynulé přechody ze střední polohy do vysoké prozatím nemají suverénní lehkost. Doufejme, že jeho hlas v budoucnosti nabude na větší síle a budeme jej považovat za takového českého Juana Diega Floréze.Roman Hoza vystudoval brněnskou JAMU a skvěle zapůsobil nejen hezky zabarveným barytonem, ale také vyzrálým hlasovým projevem.Adam Plachetka své vybrané adepty skvěle doprovázel v duetech a ansámblech a s jeho “projektem” předvést mladé pěvce rozhodně lze sympatizovat. Mladé adepty pěveckého umění doprovázel Symfonický orchestr Českého rozhlasu pod taktovkou Tomáše Braunera. Koncert byl věnován k poctě velké české sopranistky Jarmily Novotné.

Hodnocení autora glosy: 60%

Pražské jaro 2015
Adam Plachetka uvádí mladé pěvce
Pocta Jarmile Novotné
Michaela Kušteková (soprán)
Simona Mrázová (mezzosoprán)
Petr Nekoranec (tenor)
Roman Hoza (baryton)
Adam Plachetka (basbaryton)
Dirigent: Tomáš Brauner
Symfonický orchestr Českého rozhlasu
23. května 2015 Dvořákova síň Rudolfina Praha

program:
árie a ansámbly z oper:
– Wolfgang Amadeus Mozart: Così fan tutte, Idomeneo, Don Giovanni
– Domenico Cimarosa: Il matrimonio segreto‘
– Gaetano Donizetti: Dcera pluku, Don Pasquale, Nápoj lásky
– Gioacchino Rossini: Tancredi, Lazebník sevillský
– Vincenzo Bellini: I puritani

www.festival.cz

Foto Zdenek Chrapek

Hodnocení

Vaše hodnocení - A.Plachetka uvádí mladé pěvce (PJ 23.5.2015)

[Celkem: 1    Průměr: 5/5]

Související články


Reakcí (4) “Mladí pěvci na Pražském jaru poctili Jarmilu Novotnou

  1. S autorem recenze lze souhlasit v hodnocení jednotlivých výkonů, avšak pak nechápu celkové hodnocení 60%. Jednalo se o výborný koncert (bohužel jsem se ho nemohl osobně zúčastnit, soudím tedy alespoň dle přenosu).
    Podstatnějším výstupem než hodnocení 60% by mělo být, že nejsme v žádné vokální krizi, jak se často v operních kritikách prezentuje. Jsme pouze v té krizi, že lidé, kteří rozhodují o obsazování pěvců v našich divadlech nerozumí zpěvu, případně jim je to zcela jedno a nechávají si tak mezi prsty unikat talenty kalibru Romana Hozy, Michaely Kuštekové nebo pana Nekorance, zatímco ve svých inscenacích dokola recyklují částečně demotivované (nemusí o svou pozici vůbec bojovat) a rutinované členy ansámblů (což by se ještě dalo pochopit = zpívají tzv. za čárku) nebo mezi všemi českými scénami rotující průměrné hosty, kteří donekonečna dostávají z nepochopitelných důvodů práci, zatímco mladí adepti, kteří jsou na dostačující vokální úrovni a jsou plni nadšení a elánu k umělecké práci sedí doma tak dlouho, než si jich (v lepším případě) všimne někdo ze zahraničí…

  2. Mladé pěvce (ty dobré) si necháme odcházet na zahraniční scény, ale mladým režisérům, kteří deformují opery, dáváme zelenou. A pokud je těch „operních“ málo, zveme režiséry z činohry, kteří neznají noty, nevědí, co je motiv, neslyší hudbu, ba dokonce je jim úplně jedno, co se v opeře zpívá (jeden příklad za všechny: Z mrtvého domu ND: „Odkujte okovy“ – a pán stojí ve fraku u klavíru). Opravdu naše operní divadla vedou odborníci!

  3. Vlastni usili pana Plachetky bych ocenil vice nez 60%. Nicmene rozdil mezi nim a predstavenymi pevci byl diametralni (a pritom vekove se zas tak nelisi).Obdivuji odvahu vsech pritomnych ale nova sestava Florez-DiDonato-Damrau-Terfel tam myslim pritomna nebyla. Velice solidne zpival pan Hoza. Katalogova scena docela sla (v polovine prerusena potleskem tech kteri ji slyseli zrejme poprve a pana Hozu mirne vyvedli z miry). Klasicky freneticky pokles publika po vysokych tenorovych tonech. Mezosopranistka mi naopak prisla jistejsi a vyspelejsi. A poznamka zaverem: doslo ke zmene programu a ve vyctu chybi Figarova svatba. VR

Napsat komentář