Jak je možná neznáte: Johann Sebastian Bach
Mládí a nadání
Rodina Bachů byla od druhé poloviny šestnáctého století do poloviny devatenáctého století ve středním Německu rozvětveným hudebním rodem, z něhož pocházela řada městských hudebníků, varhaníků a skladatelů. V této umělecké rodině existují dvě hlavní linie: erfurtská a arnstadtská. Rodina Bachů ovládla hudební život v Erfurtu po celá století tak, že i v roce 1793 se všichni městští trubači nazývali „Bache“, ačkoli nikdo s tímto jménem již nežil. Jen v kostelních knihách Kaufmannskirche je zaneseno více než šedesát dětských křtů, svateb a pohřbů se jménem Bach. Mezi blízkými příbuznými Johanna Sebastiana Bacha byli někteří velmi talentovaní skladatelé. Jeho otec však neměl tento dar, což se pravděpodobně týkalo i jeho dědečka Christopha Bacha. Přestože Bachova matka zemřela, když mu bylo deset let, měla na něj důležitý vliv. Strýc z matčiny strany měl hudební talent.
Dříve, než vznikla genetika, Bachova rodina pochopila, že díky uzavírání sňatků mezi příslušníky rodu mohou plodit výtečné hudebníky podle libosti. A tak se také mladí potomci učili u svých otců, bratrů nebo strýců. Vzdělávání dívek bylo méně intenzivní, ale vždy se čekalo, že budou schopny zapisovat notové zápisy, a zajisté uměly i dobře zpívat.
Bachovy manželky a děti
První manželkou skladatele byla Marie Barbara Bach (30. října 1684 – pohřbena 7. července 1720), která byla dcerou Johanna Michaela Bacha a byla jeho sestřenicí z druhého kolena. Narodila se v Gehrenu v Německu, stala se sirotkem v raném věku a žila u příbuzných v Arnstadtu.
Johann Sebastian se s Marií Barbarou setkal po svém jmenování církevním varhaníkem v roce 1703 a nějaký čas žili ve stejném domě. Historici věří, že když arnstadtské úřady pokáraly v roce 1706 Johanna Sebastiana Bacha za to, že pozval „podivnou pannu“ k místním varhanám, aby hrála, tak tou ženou byla Maria. Následující rok varhaník získal lépe placenou práci v Mühlhausenu a v říjnu 1707 se v nedalekém Dornheimu oženil. U Bachů byly sňatky v rámci příbuzenstva spíše pravidlem než výjimkou. Nikdy se však nejednalo o svazky mezi bližšími příbuznými, než jsou bratranci a sestřenice. Pár měl spokojený vztah a jejich společné roky v Köthenu, které začaly v roce 1717, byly pravděpodobně nejšťastnějším obdobím v životě skladatele. Čtyři z jejich sedmi dětí se dožily až do dospělosti, včetně budoucích hudebníků Wilhelma Friedemann Bacha a velkého Carla Philippa Emanuela Bacha.
V květnu roku 1720 Johann Sebastian Bach doprovázel svého zaměstnavatele, prince Leopolda, do lázní v Karlových Varech. Když se za dva měsíce vrátil, zjistil, že Maria Barbara zemřela na náhlé onemocnění a byla již pohřbena na starém hřbitově v Köthenu 7. července 1720. Bylo jí pouhých pětatřicet let. V zármutku napsal monumentální Chaconnu, pátou a závěrečnou větu Partity d moll pro sólové housle, která se v instrumentálním repertoáru stále považuje za jedno z nejvíce skličujících a myšlenkově nejhlubších děl.
O pouhý rok později, v roce 1721, se vdovec Bach oženil s dvorní zpěvačkou Annou Magdalenou Wilcken (22. září 1701 – 27. února 1760), která vychovávala děti Marie stejně jako své.
V roce 1721 přišla jako sopranistka ke dvoru knížete Leopolda v Köthenu a tam se setkala s Johannem Sebastianem Bachem, který zde od prosince 1717 působil jako varhaník a Kapellmeister. U dvora chovali umění mladé zpěvačky ve velké úctě, což bylo patrné jednak z jejího poměrně vysokého postavení „Kammermusikerin“, jednak z velkého platu. Měla druhý nejvyšší plat po Bachovi a asi dvakrát vyšší mzdu než jakýkoliv další hudebník. Toto privilegium bylo normálně vyhrazeno mužům a chlapcům. Anna Magdalena si Johanna Sebastiana vzala během jeho funkčního období, kdy působil jako varhaník na postu přijatém v létě 1717. Až do svého přechodu do Lipska v dubnu 1723 zůstala ve své pozici zpěvačky. Repertoár, který zpívala, není podrobně zdokumentován. Lze však předpokládat, že se účastnila každoročně se opakujících kantát zpívaných na princovy narozeniny a při oslavách nového roku. Kantáty, které jsou technicky obtížné, dokazují její mimořádné schopnosti. Johann Sebastian manželku nejen učil hrát na klavír a komponovat, ale také jí dával opisovat své skladby. Ovládla toto umění tak dokonale, že je mnohdy těžké odlišit její rukopis od jeho.
Za svých pětašedesát let stvořil přesně 1.128 hudebních děl a také dvacet dětí. Znáte všechna jejich jména?
První dítě se Johannu Sebastianovi narodilo, když mu bylo třiadvacet let. Další děti měl v následujícím věku: 25, 27, 28, 29, 30, 33, 38, 39, 40, 41, 42, 43, 45, 46, 47, 48, 50, 52 a 57 let! Jeho druhá manželka Anna Magdalena byla první roky těhotná prakticky po celý rok. Ze šesti synů se jenom jeden nestal hudebníkem – Gottfried Heinrich, který byl nejspíše mentálně zaostalý.
Děti Marie Barbary:
Catherina Dorothea (1708–1774)
Wilhelm Friedemann (1710–1784) – zvaný „Dresdner“ nebo „Hallesche“ Bach
Dvojčata: Maria Sophia a Johann Christoph (1713–1713)
Carl Philipp Emanuel (1714–1788) – zvaný „Berliner“ nebo „Hamburger“ Bach
Johann Gottfried Bernhard (1715–1739)
Leopold August (1718–1719)
Děti Anny Magdaleny:
Christiana Sophia Henrietta (1723–1726)
Gottfried Heinrich (1724–1763)
Christian Gottlieb (1725–1728)
Elisabetha Juliana Friederica (1726–1781) – zvaná „Liesgen“
Ernestus Andreas (1727–1727)
Regina Johanna (1728–1733)
Christiana Benedicta (1729–1730)
Christiana Dorothea (1731–1732)
Johann Christoph Friedrich Bach (1732–1795) – zvaný „Bückeburger“ Bach
Johann August Abraham (1733–1733)
Johann Christian Bach, (1735–1782) – zvaný „Mailänder“ nebo „Londoner“ Bach
Johanna Carolina (1737–1781)
Regina Susanna (1742–1809)
Byl P. D. Q. Bach jeho jedenadvacátým potomkem? O tom někdy příště.
Na co zemřel Johann Sebastian Bach?
Johann Sebastian Bach zemřel s největší pravděpodobností na základě kombinace tří různých faktorů. Pravděpodobně trpěl diabetem, byl úplně vysílený a nakonec dostal dvě mrtvice. Skladatel nejspíš trpěl po celý život špatným zrakem, což ho však v jeho práci neovlivnilo. Oslepl teprve v roce 1750. Předpokládá se, že tato slepota byla způsobena cukrovkou, kterou tenkrát nešlo rozpoznat. Účinné prostředky proti této nemoci také ještě kolem roku 1750 nebyly známy.
V době, kdy Bach oslepl, byl na cestě do Lipska anglický slavný „okulista“, šarlatán a certifikovaný podvodník John Taylor, který rovněž operoval Georga Friedricha Händela. Takové kapacity v té době cestovaly a léčily se v různých metropolích Evropy. V březnu a dubnu 1750 Taylor Bacha dvakrát bez úspěchu operoval. Jeho celkové zdraví se postupně výrazně zhoršovalo jak kvůli katastrofální léčbě po chirurgickém zákroku, tak kvůli nedostatku účinných léků. Navíc pokud lék nepomohl, léčba pouštění žilou oslabeného pacienta ještě více zmohla. Takže Bach byl po obou operacích špatný téměř půl roku. Zemřel 28. července 1750 a byl stejně tak jako Wolfgang Amadeus Mozart uložen do nedbale označeného hrobu. Teprve v roce 1894 byl jeho hrob řádně identifikován. Po exhumaci byla sochařem Carlem Seffnerem za účelem získání nejvěrnější podoby pro vytvoření památníku, který stojí v Lipsku, změřena jeho lebka a končetiny.
Citáty a rčení:
„Bez své ranní kávy jsem jako vysušený kousek pečené kozy.“
„Cílem a účelem celé hudby by nemělo být nic jiného než oslava Boha a osvěžení duše.“
„Pracoval jsem tvrdě. Každý, kdo pracuje stejně tvrdě jako já, může dosáhnout stejných výsledků.“
„Harmonie je blízká zbožnosti.“
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
