Jak streamování proměňuje hudbu

(NPR Music – 1. 6. 2015 – Jacob Ganz) 

V polovině prvního desetiletí jednadvacátého století nastal okamžik, kdy se zdálo, že budeme shromažďovat populární skladby jednu za druhou až do nekonečna. Internetové spojení se zrychlilo, na pevné disky bylo možné ukládat více dat na menším prostoru, skladby se daly za nízké částky nebo zcela zdarma nalézt snadněji než kdy předtím. V roce 2001 se na trhu poprvé objevil přehrávač iPod od firmy Apple s dodnes dostačujícím datovým úložištěm o velikosti 5GB, na němž lze uložit tisíce skladeb. Od té doby se každý rok objevila nová verze iPodu. Bylo lákavé si představit, že tento trend splní fantazie milovníků hudby a nastane doba, kdy budeme nosit v kapse miliony hudebních skladeb ve vysoké kvalitě.Dnes působí původní iPod, jehož výroba byla ukončena po pouhých třinácti letech, stejně kuriózně jako kazetový přehrávač Walkman firmy Sony, který se ovšem vyráběl třicet let. Minulý rok, podle zprávy firmy Nielsen SoundScan se prodej digitální hudby snížil o více než 12 procent. Prodeje digitálních alb klesly o téměř 10 procent. V roce 2015 se neočekává zvýšení prodeje.

Místo toho využívá stále více hudebních fanoušků streamovací hudební služby buď zdarma, s reklamami nebo předplacené, které nabízející stálý přístup do knihoven, o nichž se uživateli iPodu nesnilo ani v nejdivočejších fantaziích. Nadešla doba streamované hudby. Důkazem je neutuchající příliv zpráv o akvizici Beats Music firmou Apple. Tato předplacená služba by se měla stát součástí platformy iTunes tento rok, nejlépe ale už příští týden.

Načasování není náhodné. Firma Apple přilákáním svých současných uživatelů k předplacené streamovací službě zřejmě mnoho získá, ale také hodně ztratí. Přechod uživatelů urychlí pokles stahování jednotlivých skladeb a iTunes, největší hudební obchod na světě, to pocítí velmi bolestně. Vstup Applu na tento trh nesignalizuje, že svět je na streamovanou hudbu připraven, je to důkaz skutečnosti, že k přechodu už došlo.

V příštích týdnech se tedy nebudeme věnovat tomu, kdy iTunes zahájí svůj útok na zavedené služby jako Spotify, ale raději se budeme v sérii článků věnovat světu streamované hudby.S tím jak se tyto služby postupně prosazovaly – společnost Nielsen SoundScan uvádí, že streamování hudby vzrostlo v roce 2014 o 54 procent – media o nich referovala dvěma způsoby: buď jako o zdroji peněz, který ovšem není vždy spravedlivým distributorem, zejména vůči tvůrcům, nebo jako o technické novince.

Otázka peněz a především honorářů je pro přežití hudebního průmyslu stěžejní. Streamování hudby otevřelo pro hudebníky i fanoušky nové otázky. Otázky vlastnictví, vkusu a morálky. Posloucháme hudbu jinak, když máme neomezené možnosti? Zaniká se vzestupem streamovacích služeb potřeba vlastní knihovny, nebo se jen mění způsob, jakým knihovnu získáváme nebo s ní zacházíme? Jakou roli hrají posluchači v zajišťování příjmů hudebníků a života hudebního světa vůbec?

Pro velkou část hudebního průmyslu vyřešil přechod na streamování dlouho trvající paradox – totiž otázku vlastnictví. Během třicetiletého vývoje digitální hudby, od veřejného představení kompaktního disku v roce 1981 až po mezinárodní rozšíření služby Spotify v posledních pěti letech je otázka, jestli posluchač vlastní hudbu, kterou si zakoupil, stále nejasnější.

V dřívějších dobách si tuto otázku nikdo nekladl. Kdo si koupil vinylovou desku, mohl ji poslouchat, dokud ji úplně neopotřeboval, nezaložil navždy mezi ostatní desky, nebo ji nerozlámal, když se změnil jeho vkus.

Oproti tomu kompaktní disk a digitální soubory, které jsou na něm tak riskantně uloženy, znamenal zásadní trhlinu ve vztahu mezi posluchači a hudebními nakladatelstvími – digitální infekci. Pokud lze skladbu stáhnout z fyzického nosiče a udělat kopii (nebo mnoho kopií), pak tato možnost vyvolává dojem vlastnictví. Nahrávací průmysl bojuje proti tomuto principu invazivním softwarem, jež spravuje digitální práva, reklamními kampaněmi, hrozbami a soudními procesy. Jeho zástupci tvrdí, že zákazník, který si koupil album nebo skladbu, nekoupil hudbu samotnou, pouze oprávnění ji poslouchat. Jenže se zrodil formát MP3 a zárodek se proměnil v pandemii. Průmysl mohl donekonečna argumentovat, že posluchači nemají právo pořizovat kopie a sdílet je s ostatními, každá další technologická inovace představovala jasný protiargument.

Streamování hudby, přinejmenším to s oprávněním hudebních vydavatelství, dává věci zase do pořádku. Pokaždé, když posluchač skladbu přehraje prostřednictvím streamovací služby od Pandory přes YouTube až po Spotify, získává povolení k poslechu skladby v daném okamžiku, ať už zaplatil předplatné, nebo se smíří s reklamou. V tomto případě skladbu vlastnit ani nemůže. Pokud si ji chce poslechnout znovu, získává další oprávnění. Streamování hudby tak budí dojem, že došlo k překonání dvou období. Éry digitálního stahování, ale také konceptu fanoušků, který hudbu vlastní.Žádný formát nevydrží navěky. LP, kazeta, CD, MP3 – každý z nich dominoval trhu přibližně patnáct let, po té ustoupil další technologické inovaci. Bude poslední technologická přeměna nově definovat vztah mezi fanoušky a digitálními soubory vázanými na cloudová úložiště? Pravdou je, že posluchači si každý formát přizpůsobí svým potřebám a adaptují se na jeho specifika. Nadešel čas položit si otázku, jak streamování hudby promění nás.

Přeložil Ondřej Lábr
Ilustrační foto archiv