Jak zní mezzosoprán na Aljašce

  1. 1
  2. 2

Začalo to nevinně. Na přelomu roku jsem procházel jedno z čísel časopisu Opera News a v něm objevil inzerát na zaoceánskou cestu na Aljašku. Součástí cesty byl i program společnosti Metropolitan Opera Guild s účastí mezzospranistky Joyce DiDonato a hudebního skladatele Jaka Heggie. Ze zvědavosti jsem odepsal.

No a pak se už běh událostí dal do pohybu. Dostal jsem do rukou nabídku na skvělé zážitky z aljašské rozlehlé a nedotčené přírody v kombinaci s dvěma písňovými recitály krásné divy. Nebylo moc co promýšlet. Splnit si sen a vidět Aljašku a přitom ještě zažít oba umělce při osobním setkání, to rozhodlo.

Než se rozepíšu o prožitých sedmi dnech, strávených společně se členy společnosti Metropolitan Opera Guild (MOG) i s oběma špičkovými umělci, chtěl bych vám trochu přiblížit právě důvod existence a činnost MOG. V politicko-historických poměrech západní Evropy (do které snad s přimhouřením oka Česká republika již také patří) se divadelní instituce postupem historického vývoje zformovaly do dvou druhů ekonomických subjektů. Jednak do veřejnoprávních, potažmo příspěvkových organizací, patřicích státu a financovaných z veřejných zdrojů, a jednak do čistě soukromých subjektů, jejichž financování je zajištěno vlastními prostředky a samotným vlastníkem společnosti. Špičkové operní a baletní soubory v Evropě patří samozřejmě do té první skupiny (i když jsou mezi nimi i výjimky).

Jinak je tomu v Severní Americe. Většina významných divadelních institucí zde funguje ve zcela hybridním modelu, kdy instituce je sice vlastněna státem (resp. regionem, městem apod.), ale její provoz, zejména jeho umělecká část, je financována z velmi významné části ze soukromých zdrojů. Toho si lze povšimnout v programech divadel v USA i Kanadě (ale v Evropě třeba také v Covent Garden), ve kterých se můžete dočíst, kteří sponzoři (z řad institucí i soukromých osob) tu či onu inscenaci zaplatili.
Metropolitan Opera Guild tedy vůbec není, jak by se mohlo zdát, obdobou např. pražského Kruhu přátel opery ND, ale společností, která vznikla za účelem shromažďování financí na uměleckou činnost MET. A činí to neobvyklým a obdivuhodným způsobem. V rámci své činnosti pořádá jednou až dvakrát měsíčně velmi zajímavé projekty, spojené s cestami za operou za účasti nejlepších hudebníků a operních umělců světa. Tyto akce jsou otevřeny nejenom členům společnosti MOG, ale komukoliv, kdo je ochoten svými penězi, darovanými formou účastnického poplatku nebo formou sponzorského daru, na umělecký provoz MET přispět.

O jednom z programů Metropolitan Opera Guild, jehož jsme měli šanci zúčastnit a stát se tak i se svým příspěvkem těmi, kdo pomohli v rámci tohoto programu vybrat 100 000 USD na uměleckou činnost MET, vám chci nyní napsat pár řádků. I proto, abychom si uvědomili, že nejen stát je povinen svým dílem přispívat do poloprázdné kasy naší kultury, abych vzburcoval spolky, společnosti a občanská sdružení (obdobná jako Kruh přátel opery ND), které mají mnohdy ve statutu činnost spojenou s mecenášstvím umění, ale nedělají pro to takřka nic. Abych vám popsal, co vše je možné zažít, a přitom přispět na dobrou věc. A slibuji, že o aktivitách MOG budeme informovat častěji.
Tak tedy zpět k naší cestě. Stali jsme se tedy členy Metroplitan Opera Guild a 29. srpna 2009 vyrazili lodí Amsterdam z amerického Seattlu na sedmidenní cestu tzv. Alaska Inside Passage k Hubbardovu ledovci a zpět. Hned první večer po nalodění jsme měli možnost poznat Joyce DiDonato osobně, pohovořit s ní a připít si na úspěch cesty. Je neobyčejně příjemná, veselá a komunikativní, a tak jsme se těšili na první písňový recitál. Druhý den, s žaludky „pohoupanými“ rozbouřeným mořem, jsme usedli a naslouchali nádhernému písňovému recitálu. Joyce odvedla opravdu profesionální výkon!

Následovalo mnoho dalších společných setkání při přípitcích a společných večeřích. A nejenom s Joyce, ale i s Jakem Heggie, s nímž právě Joyce pojí dlouholeté přátelství. I s tímto v současnosti velmi úspěšným hudebním skladatelem, který Joyce doprovázel při společné cestě na klavír, jsme měli možnost debatovat. Je to charismatický muž, který je mimo jiné autorem velmi úspěšné opery Dead Man Walking, jejíž produkci bylo možné v Evropě nedávno shlédnout v Drážďanech i ve Vídni. Měli jsme také jako první na světě možnost slyšet autorem zahraný úryvek z nově připravované opery Moby-Dick, která bude mít světovou premiéru příští rok v Dallasu. Ve 21. století se už moc nestává, slyšet nově komponovanou operu přímo z klavíru od samotného skladatele…

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Reakcí (3) “Jak zní mezzosoprán na Aljašce

  1. Víte, tak to musel být tedy fantastický zážitek – Joyce DiDonato je báječný člověk a velká bojovnice, což dokázala svým výkonem v Londýně – odezpívala představení Lazebníka se zlomenou nohou a to tak, že kdyby to o přestávce neohlásili, někteří diváci by ani nic nepostřehli. Fakt klobouk dolů. Mimochodem, měla na Aljašce ještě sádru na noze?
    Jinak, je to zajímavý blog, ještě jsem nestačila vše pročíst, ale budu určitě pravidelným čtenářem.

  2. Byl to skutečně neobvyklý zážitek. Nejenom pro účast zmíněných umělců, ale především pro poznání, jak může fungovat mecenášství divadla, jak aktivní mohou spolky přátel být, co všechno dokážou pro "svoje" divadlo udělat.

    Joyce už sádru neměla, při delších procházkách na místech, kde loď kotvila, však ještě bylo znát, že noha potřebuje "rozchodit" :-)

    Snažíme se, aby web byl mnohovrstvý se širším záběrem. Aby byl spíš časopisem o opeře, baletu a hudbě, než webem.

    Máme radost, že se s vámi na těchto stránkách budeme setkávat pravidelně.

  3. Pingback: Sildenafil

Napsat komentář