Jakub Černohorský: Skladba je sladká připomínka schopnosti hudby vyjádřit nehmotné

Český spolek pro komorní hudbu v Praze uvedený kvartetní soubor pozval k samostatnému vystoupení poprvé v roce 2018. Pravidelná spolupráce s agenturou Janáčkův máj přivedla kvarteto k účasti na Mezinárodním hudebním festivalu Leoše Janáčka a jiných významných kulturních událostí v rámci ČR a Polska. Mezi další mezinárodní festivaly, na nichž umělecké těleso účinkovalo, patří mj. Svatováclavský hudební festival, Forfest Kroměříž, Mahlerova Jihlava, Beethovenův Hradec, Mezinárodní hudební festival Petera Dvorského a mnoho jiných. Soubor realizuje dlouhodobou spolupráci s Ostravským studiem Českého rozhlasu, díky čemuž vznikla již celá řada mimořádných nahrávek. Pozoruhodné umělecké kreace vznikly též v angažmá amerického vydavatelství Navona Records, kde soubor nahrává díla amerických hudebních skladatelů současnosti. Benda Quartet byl opakovaně nominován na udělení moravskoslezské kulturní ceny Jantar za rok 2017 a 2018. V roce 2019 uvedené ocenění získal.

Soubor je hostem prologu letošního ročníku Lednicko-valtického hudebního festivalu, který se koná 14. září 2024 na zámku v Moravském Krumlově. Při této příležitosti vám přinášíme rozhovor s primáriem Jakubem Černohorským.

Můj první dotaz se týká názvu vašeho kvartetu. Váže se nějak ke slavnému historickému hudebnickému rodu Bendů nebo je vázán na příjmení Petra Bendy, jednoho z vašich kolegů? Vaše příjmení je také “hudební”, když se řekne Benda a Černohorský, mohou vznikat různé asociace, nebyl název vašeho souboru tvořen tímto směrem?
Musím se přiznat, že to úplně nevím. Do kvarteta jsem nasedal za jízdy, nestál jsem přímo u zrodu souboru, kdy se kolegové na jméně dohodli – a tak, stejně jako i pro čtenáře, zůstane pro mne odpověď trochu tajemstvím. Samozřejmě název by měl vyjadřovat určitý vztah souboru, ale vzhledem k tomu, že za dobu mého působení jsme hráli pouze jedno dílo od jednoho ze známých skladatelů z rodu Bendů, neviděl bych vazbu na hudební historii až příliš významně. Navíc Petr Benda začínal v kvartetu na prvních houslích a až později přinesl oběť v podobě posunu na violu. Takže…

Mohl byste blíže představit jednotlivé členy vašeho souboru?
Tak tedy nejdříve služebně nejstarší členy. Petr Benda, v „civilu“ vynikající houslista a v kvartetní roli obětavý violista. Obdivuji jeho schopnost přepínat z houslí na violu bez ztráty kytičky. Zároveň má na starost i formální fungování souboru. Violoncellista Tomáš Svozil, kromě toho, že je výborný violoncellista, má ze souboru asi nejlepší manažerské schopnosti a dokáže naši práci úspěšně zúročit. Tichá síla v povzdálí, sekundista Ondřej Pustějovský nám všem kryje přehledně záda a v případě nějakého sporu vynese docela klidné konstruktivní řešení… A nakonec já, jediný rodilý Ostravák v souboru. To mluví za vše. Mimochodem všichni jsme navíc kolegové v Janáčkově filharmonii Ostrava, kde jsme zaměstnáni. 

Váš repertoár zahrnuje velká kvartetní díla historická, ale zabýváte se i současnou hudbou. Má váš soubor nějaké repertoárové preference?
Jednoduše nemáme. Někdy přijde požadavek od pořadatelů a někdy si zase studujeme, co nás baví. Jsme takoví vděční hudební strávníci.

Jste jistě plně zaměstnaným “dvorním” kvartetním souborem severomoravských skladatelů. Váže vás s některým z nich užší umělecká spolupráce?
Psát smyčcové kvartety není na severu Moravy bohužel asi IN, a tak jsme se obrátili ve své produkci ke starší gardě ostravských skladatelů a poměrně často hráli některá díla Eduarda Dřízgy, Vladimíra Studničky, Zbyňka Přecechtěla a Rudolfa Kubína. Nedávno jsme oslovili Irenu Szurmanovou, zda by nám neupravila jednu lašskou lidovou píseň do koncertního provedení – a to bych tak řekl, byla naše nejužší spolupráce s moravskoslezskými skladateli.

Poslouchal jsem vaše nahrávky pro americké vydavatelství Navona Records. Byla to většinou poslechově velmi vstřícná soudobá díla. Jste angažováni zde pro tento typ moderní vážné hudby nebo se objevují v nabídce nahrávat i díla nespostavená na melodicko-harmonickém základě, řekněme skladby témbrově zaměřené?
Spolupráce s Navona Records je založena na nahrávání děl soudobých skladatelů, jejichž kompoziční rozpětí sahá od opravdu jednoduchých tonálních záležitostí až po skladby témbrově založené a komplikované. Jednou z takových komplikovaných událostí bylo natočení smyčcových kvartetů č. 6 a č. 8 amerického skladatele Sydneyho Hodkinsona. Byly to asi jedny z nejnáročnějších skladeb, co jsme v kvartetu kdy hráli. Nejen, že neměly melodicko-harmonický základ, ale jejich rytmická struktura byla tak komplikovaná, že bylo oříškem i pro hudebního režiséra neztratit přehled nad partiturou. Takové skladby jsou pro nás vždy výzvou.

Velmi mě oslovila vaše emocionálně silná intepretace Beethovenova Smyčcového kvartetu č. 4. V této souvislosti bych se rád zeptal, jak vzniká na vašich zkouškách finální výraz skladby. Jste soubor, jehož kreace diktuje autoritativně umělecký vedoucí nebo výraz tvoříte společně?
Jsme demokratický soubor, ve kterém rozhoduje hlasitější menšina (smích). Každý donese na zkoušku hudební ingredience a vaříme společně. Něco spadne pod stůl, něco se připálí při přípravě, někdy si i kolegiálně nadáváme, ale finální provedení servírujeme až na koncertě.

Váš soubor bude hrát v Prologu Lednicko-valtického hudebního festivalu 14. září na zámeckém koncertě v Moravském Krumlově dvě méně známé skladby. Můžete je našim čtenářům poněkud přiblížit?
Zřejmě máte na mysli Žalozpěv vojenské sekretářky Jiřího Gemrota a Pět židovských milostných písní Erica Whitacra. Skladba Jiřího Gemrota Žalozpěv pro vojenské sekretářky na protiválečný text Jiřího Dědečka je pro sbor a smyčcové trio a vznikla na objednávku nadace Terezín Music Foundation. Je jakousi hudební podobou vzdoru a protestu proti absurditě války. V kontrastu k tomu dílu stojí dílo Erica Whitacra, které je inspirováno pěti hebrejskými milostnými písněmi. Text písňového cyklu napsala Whitacreova současná manželka Hila Plitmann jako sérii básní ve své rodné hebrejštině, z nichž každá zachycuje okamžik, který spolu pár strávil. Skladba je sladká připomínka schopnosti hudby vyjádřit nehmotné: artikulovat naše emoce, vyprávět příběhy našich životů a spojovat nás prostřednictvím lidství.
Děkuji za rozhovor.