Jakub Hrůša: Máme být na co hrdí, a venku tomu velmi dobře rozumí

Jak to v Německu chodí? Dělal jste hned konkurz na šéfdirigenta a proč?
Konkurz jako takový jsem nedělal, na šéfdirigenta se konkurzy v podobných koncertních institucích většinou nepořádají. Bamberk není v tomto směru na světě výjimkou. Napřed se orchestr zpravidla v mezinárodních vodách porozhlédne po vhodných adeptech, kteří by odpovídali jeho koncepčním představám, management nebo i umělecká rada si třeba taky jede poslechnout výsledky práce těchto kandidátů, a pak orchestr vytipované dirigenty pozve na hostování. Až se vyjeví, jak se věci mají, dostane ten správný nabídku a rozhoduje se, jestli ji přijmout. Tohle vše trvá někdy týdny a měsíce, jindy třeba i roky. Se mnou to bylo taky tak. Rád jsem asi po roce nabídku přijal, dostal pětiletou smlouvu od roku 2016 a po dvou letech krásné zkušenosti s orchestrem jsem po úvaze rád kývl na prodloužení až do roku 2026.

Jaké je tedy vaše postavení jako šéfdirigenta? Máte volnou ruku, nebo musíte poslouchat, co nařídí vedení?
Žádná nařízení poslouchat nemusím, umělecké vedení jsem přece já. Mám určitou představu, jak orchestr vést, a s touto představou mě Bamberští angažovali. Mám jejich plnou důvěru a cítím zde po umělecké stránce naprostou svobodu. Je tu samozřejmě intendant a jeho tým a umělecká rada, ale ti mé směřování podporují, jsme v souladu. Já jsem zase pozorný k jejich úhlům pohledu.

Jak je to s financováním? V Česku se s tím symfonické orchestry stále potýkají…
Naštěstí nemáme žádný problém. Orchestr je financovaný vícezdrojově a velkoryse. Není to žádná samozřejmost, ale při výtečných výsledcích naší práce a pravidelném úsilí managementu o jejich náležitou prezentaci si opravdu nemůžeme stěžovat. Orchestr, který má v Německu i ve světě velké renomé, spadá oficiálně jako Bavorská státní filharmonie pod Mnichov, zřizuje ho bavorské ministerstvo kultury (každá německé země má svoje), které nám dává asi 80 % rozpočtu. Zbytek dávají město Bamberk, okres a náš kraj, tj. Horní Franky. Samozřejmě je všechny zajímají především výsledky – návštěvnost, ohlasy odborné kritiky na koncerty i nahrávky, úspěchy v zahraničí, jména hostujících umělců, celková reprezentace. Ale to všechno máme na vrcholné úrovni, a tak naše postavení nikdo nezpochybňuje a podpora je díky Bohu neochvějná.

Máte tedy vyprodáno?
Téměř vždy je v podstatě vyprodáno, v průměru přes 95 % vstupenek, třeba teď máme vyprodány všechny koncerty až do konce sezony a zájem od mého příchodu do Bamberku ještě roste. Máme stále relativně nový koncertní sál z počátku devadesátých let, který má výbornou akustiku a pojme 1400 posluchačů. Zjišťujeme si pravidelně spokojenost abonentů, a ta vykazuje statisticky zase asi 95 %. Chodí všechny generace posluchačů. Bamberk je univerzitní město, a na koncertech jsou tak i studenti. Samozřejmě převažuje starší generace, ale to je u klasické hudby obecný jev a myslím, že je to přirozené. Rád se chlubím, že v asi sedmdesátitisícovém městě je téměř sedm tisíc stálých abonentů. Těchto 10 % obyvatel-předplatitelů je myslím celosvětové unikum.

Co dramaturgie? U nás se teď řeší, jestli hrát klasickou či soudobou hudbu a jak nalákat mladé lidi…
Dramaturgii určujeme v týmu spolu s intendantem a naštěstí je situace taková, že se nikomu nemusíme podbízet. Posluchačský zájem je v Bamberku enormní, hrajeme každý program dvakrát až třikrát, publikum chodí na všechno, vyhodnocuje-li průběžně, že abonmá je dobré a stojí za to. Naši posluchači jsou kultivovaní, poučení a nároční a dokážou opravdu ocenit kvalitní výkon. A to jak u starší, tak u soudobé hudby. Klíčovou oblastí každého velkého symfonického tělesa bude asi vždy období 19. století, kdy také nejvíce vzkvétal fenomén tradiční orchestrální kultury, a to hlavně v německy mluvících zemích, takže i my tuto hudbu hrajeme často a rádi, ale s nadšením je přijímána i hudba jiných oblastí – po mém příchodu samozřejmě máme o něco více hudby české a vůbec slovanské – a jiných časových období. Soudobou hudbu hrajeme pravidelně, často objednáváme světové premiéry. Nemůžeme pochopitelně postupovat svévolně, skoro vše, co dáváme v Bamberku, má vazbu na koncertní cesty nebo nahrávací činnost. Jezdíme po celé Evropě, obzvláště se teď těšíme na zahájení Pražského jara a posléze na opětovné hostování v Elbphilharmonie v Hamburku a na festivalu Proms v Londýně, to vše se Smetanovou Mou vlastí! Jezdíme po světě, teď nově zase ještě více než dříve koncertujeme v Asii, hlavně v Japonsku a Číně, i v Jižní Americe. Ale i v samotném Bavorsku a hlavně v našich místních Frankách objíždíme další města, to je naše kulturní povinnost. Bamberk tak umělecky obsluhuje celý velký region. Místní si toho považují. V rámci velkého Německa, kde jsou desítky a desítky profesionálních orchestrů, spadá Bamberk do nejvyšší rozpočtové, platové a prestižní kategorie A+, respektive je spolu s několika dalšími tělesy, jako jsou třeba Berlínští filharmonikové nebo Staatskapelle Dresden, ještě nad všemi těmito kategoriemi. A tak je opravdu úžasné, že takovýto orchestr přináší hudební kulturu nejen ve světě, ale i v menších městech Bavorska, jako jsou Bayreuth, Erlangen, Schweinfurt, Fürth nebo slavný festivalový Bad Kissingen.

Teď se nabízí otázka, jak přijímají němečtí milovníci klasiky Janáčka? Nabízíte jim ho?
Samozřejmě, to přece ani jinak nejde. Janáček působí všude po světě jako svéráz a Německo není výjimkou, a tak je to vždy náročný úkol. Jeho hudební východisko je taky podstatně jiné než tradiční německé romantické myšlení, které má většina symfonických orchestrů pod kůží; dá hodně práce, než přenesu na hudebníky ten správný výraz, aby jej pak spontánně přijali i posluchači. Ale nakonec je tu Janáček brán velmi dobře, stejně jako dnes už i v ostatním světě. Je to geniální skladatel a všichni to moc dobře cítí, a to i když mu třeba ne plně rozumí. Spíš u nás se někdy nestačím divit tomu, že když se hraje náš nejoriginálnější hudební mistr Janáček, zejí občas auditoria prázdnotou. Hlava mi to nebere.

Proč je vlastně tak velký symfonický orchestr v Bamberku, když je vlastně bavorský?
Bamberk je přece geopoliticky bavorské město! I když se Bamberští hrdě považují kulturně vzato za Franky – připomíná mi to trochu hrdost Moravanů u nás, že nejsou obyvateli Čech… Bavorsko je obrovská země, kde žije více obyvatel než v celé České republice. To je pro kontext dobré si uvědomit. Konkrétně v Bamberku se tento orchestr objevil v roce 1946. Ne každý ví, že historie našeho orchestru je nepřímo úzce propojena s Čechami. Tam téměř odjakživa, po staletí, vedle Čechů fungoval tamní německy mluvící živel, který měl také vyspělou hudební kulturu. Německá opera v Praze (dnes je to budova Státní opery) představovala vysokou kvalitu a hostila pravidelně nejlepší umělce světa. Její orchestr, jinak znám také jako Německá filharmonie v Praze, patřil k nejlepším ve střední Evropě. Po druhé světové válce bylo politicky, jak je známo, nemožné, aby toto skvělé těleso přetrvalo – všichni Němci museli ze země pryč, ať chtěli nebo ne. Tihle skvělí němečtí hudebníci z českých zemí se ale nedokázali smířit s tím, že by jejich orchestr zanikl, a tak jejich nejpřesvědčenější jádro hledalo na své cestě z původní vlasti na Západ útočiště. Bamberk, jedno z mála válkou nezničených měst, stále ještě relativně blízko za hranicemi, je přijal, a tak zde začal od roku 1946 fungovat vlastně téměř tentýž orchestr, s tímtéž šéfdirigentem Josephem Keilberthem, jen s jiným názvem. Od té doby nepřetržitě hraje a nahrává českou hudbu a hlásí se k ní. V Německu se dokonce mluví o „českém zvuku“ (böhmischer Klang) Bamberských symfoniků, čímž je míněna hlavně vřelost, barva zvuku, společné cítění frázování, zpěvnost. Dnes v orchestru žádní Češi nehrají, máme asi dvě třetiny Němců, zbytek je snad nějakých dvacet čtyři národností. Myslím, že je to pro Německo velmi reprezentativní identita – orchestr ví, kde jsou jeho kořeny, převládají v něm místní zdroje, ale zároveň je kulturně otevřený.

Hodně v poslední době zvete ke spolupráci do Bamberku Český filharmonický sbor Brno. Co vás k tomu vede?
Samozřejmě předně jejich kvalita, ale taky to, že je mám rád. Znám je již spoustu let, obdivoval jsem je už jako student a už tehdy jsem s nimi spolupracoval – poprvé, když mi bylo dvacet let. Tento sbor se za léta svého působení pod vedením pana sbormistra Petra Fialy vypracoval mezi nejlepší světové sbory. Mohu se na ně vždy spolehnout. Českou profesionální sborovou kulturu podporuji v Bamberku a v Německu ale obecně, i tu pražskou. Máme být na co hrdí, a venku tomu velmi dobře rozumí.

Hodně se teď mluví o potřebě stavět moderní koncertní sály. Nejde jen o trend, o luxus?
To v žádném  případě. Jde přece jednak o kvalitu zvuku, jednak také o celkový kulturní, umělecký zážitek. Žijeme krom toho v době, kdy se člověk díky technologickým vymoženostem dostane tak snadno k poslechu nejlepších provedení a takřka neomezenému počtu skladeb a vůbec všech možných žánrů, že to nelze nezvažovat. Živou kulturu to snad ubít nemůže, ale přesto je namístě, aby kvalita poslechu a zážitku vůbec při návštěvě koncertu nebyla výrazně horší – to by nikdo nechodil! Aspoň u nás (ale ve světě to není příliš jiné) navíc nejde o žádný luxus! Měřeno náročnými měřítky u nás žádný novodobý koncertní sál skvělých akustických parametrů nemáme. Nový sál se ještě za mého působení inicioval a později postavil ve Zlíně, ale ten je přece jen zatížen tím, že jde o multifunkční prostor, byť já tam dodnes rád vystupuju. Ostatně i taková Smetanova síň Obecního domu není v pravém slova smyslu koncertní sál, ale sál společenský. A nový taky není. A tak zbývá akusticky poněkud stísněné (byť nádherné – a ještě starší) Rudolfinum, krásný, ale malý Besední dům v Brně a některé více či méně kvalitní místní sály (mám osobně akusticky v úctě třeba ten v Teplicích nebo v Hradci Králové). Nových sálů je nám hudebníkům (a našim posluchačům) potřeba jako soli. Jsem přesvědčen, že pokud se nepřemrští kapacita, dá se předpokládat výrazný nárůst zájmu posluchačů – že bude plněji. V Bamberku se po otevření naší Konzerthalle počet abonentů asi ztrojnásobil.

Takže vás uvítáme i na otevření koncertního sálu v Brně?
Velice rád tam budu dirigovat! Uvidíme, kdy bude otevřen a v jakém duchu. Hlavní je, aby tento nový sál vznikl a pak aby v něm vzkvétala na prvním místě Filharmonie Brno. Jistě to bude ona, která bude chtít být s momentem otevření sálu spojována. Já snad můžu prozradit to, že už nyní se Bamberští symfonikové pod mým vedením zajímají o možnou návštěvu Brna, vlastně nezávisle na datu dokončení nové koncertní haly. To je u mě jako u rozeného Brňáka snad i přirozené!

Děkujeme za rozhovor!