Zazněla Symfonie č.3 d moll o šesti větách, pro velký orchestr, alt solo, chlapecký sbor a ženský sbor Gustava Mahlera. V Bamberku ji hráli již v prosinci 2018, přesto byl sál pro 1400 posluchačů i tento týden zcela zaplněný. Vedle dámské části Českého filharmonického sboru Brno, vedeného sbormistrem Petrem Fialou, zpíval Dětský bamberský dómský sbor pod vedením Wernera Peese. Altového sóla se ujala Bernarda Fink, pěvkyně narozená v Buenos Aires a působící po celém světě.
Již první, zcela instrumentální část symfonie, zaujala mohutným a bezpečným nástupem osmi lesních rohů a pokračovala neochvějným rytmem smutečního pochodu, který dirigent držel v napětí a v osudovém pohybu přesnými, úspornými gesty. Až děsivě zněly trubky se sordinou, přesto, že mnohé části mají líbezně zpěvný charakter. Ohromující byla nejen kvalita zvuku v akusticky výborném sále, ale především umělecká kvalita orchestrálních hráčů, a to bez rozdílu. Symfonie oplývá množstvím sólových výstupů, ve kterých se blýskly obdivuhodné výkony jednotlivých hráčů orchestru. Obtížný trombonový part byl přednesen s odzbrojující samozřejmostí a s uchvacujícím výrazem. Hobojová sóla podával s lyrickým podtextem mladičký hudebník s entusiasmem mládí a technickou rutinou zkušeného hráče. Skvělá byla flétnistka a stejně tak i ostatní hráči. Zprávy o výjimečné kvalitě orchestru nelhaly a dokonce i nezaujatý posluchač postřehl niterné propojení dirigenta s hudebníky, kteří vnímali jeho sebemenší pokyn a okamžitě reagovali. Dirigent Hrůša dával důraz na široké dynamické plochy, které postupně gradovaly, pečlivě vypracované a směřující k vrcholům, ze kterých sestupovaly stejně ukázněně a promyšleně. Posluchač tak byl držen v neustálém napětí a vychutnával si zatajeným dechem jak hudbu, tak její mistrovské provedení.
Druhá věta symfonie se skládá z pěti částí a teprve zde nastupují pěvci. Altové sólo je melancholické, až ponuré, povzdech nad lidstvem a jeho osudem. Bernarda Fink do barevného a bezpečně vedeného hlasu dala odevzdanost a hutnou altovou barevnost. Dětský sbor zněl obdivuhodně vyváženě a přesně, hlasy dětí zvonily a vnášely do skladby naději. Dámský sbor vytvářel kolorit pohody spolehlivými nástupy i intonační přesností a zvukovou vyrovnaností. Vrcholem této části jsou ovšem sólové vstupy za scénou, které se mnohde hrají na trubku, zde se ovšem dirigent držel přesně zadání skladatele. Sólové vstupy byly hrány na předepsaný „posthorn“, tedy poštovní trubku, samozřejmě speciálně upravenou pro koncertní účely, kombinací těla trubky a malého korpusu lesního rohu. Sólista hrál nejen bez jediného kazu, ale držel po celou dobu niterná piana, která se nesla jako z nebe, neboť vše se odehrálo za scénou a orchestr v pianu doprovázel. Pianové plochy, které vytvářejí dramatické napětí, to je zjevně Hrůšova specialita, se kterou v postupném nárůstu do forte dosahuje většího emočního účinku. Závěrečná část je melodická a celá symfonie končí v energickém optimismu, za což diváci odměňovali šéfdirigenta i hudebníky nadšenými ovacemi.
Dirigent Jakub Hrůša poskytnul pro Operu Plus rozhovor, z něhož pro tuto příležitost vybíráme několik řádků:
V poslední době často zvete ke spolupráci do Bamberku Český filharmonický sbor Brno. Co vás k tomu vede?
Samozřejmě předně jejich kvalita, ale taky to, že je mám rád. Znám je již spoustu let, obdivoval jsem je už jako student a už tehdy jsem s nimi spolupracoval – poprvé, když mi bylo dvacet let. Tento sbor se za léta svého působení pod vedením pana sbormistra Petra Fialy vypracoval mezi nejlepší světové sbory. Mohu se na ně vždy spolehnout. Českou profesionální sborovou kulturu ale podporuji v Bamberku a v Německu obecně, i tu pražskou. Máme být na co hrdí a venku tomu velmi dobře rozumí.
Nabízí se otázka, jak přijímají němečtí milovníci klasiky Janáčka? Nabízíte jim ho?
Samozřejmě, to přece ani jinak nejde. Janáček působí všude po světě jako svéráz a Německo není výjimkou, a tak je to vždy náročný úkol. Jeho hudební východisko je taky podstatně jiné, než tradiční německé romantické myšlení, které má většina symfonických orchestrů pod kůží; dá hodně práce, než přenesu na hudebníky ten správný výraz, aby jej pak spontánně přijali i posluchači. Ale nakonec je tu Janáček brán velmi dobře, stejně jako dnes už i v ostatním světě. Je to geniální skladatel a všichni to moc dobře cítí, a to i když mu třeba ne plně rozumí. Spíš u nás se někdy nestačím divit tomu, že když se hraje náš nejoriginálnější hudební mistr Janáček, zejí občas auditoria prázdnotou. Hlava mi to nebere.
A tak ještě prozraďme, že dirigent chystá pro bamberské posluchače Janáčkovu Glagolskou mši a že to bude opět s Českým filharmonickým sborem Brno. Bude to tedy takový stylový brněnský počin a doufáme, že i my budeme u toho. Na celý rozhovor s Jakubem Hrůšou se můžete těšit v průběhu příštího týdne.
Hodnocení autorky recenze : 100%
Gustav Mahler: Symfonie Nr. 3 d-Moll
Bamberg, Joseph-Keilberth-Saal 13. února 2019 – 19.00 hodin
Bernarda Fink (alt)
Český filharmonický sbor Brno
Kinder des Bamberger Domchors
Bamberger Symphoniker
JakubHrůša (dirigent)
