Jakub Józef Orliński: Lidé mají o kontratenoristech exotické představy

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
Teprve třicetiletý Jakub Józef Orliński patří k nejvýraznějším pěveckým talentům současnosti nejen díky svému brilantně ovládanému kontratenoru, ale pozornost přitahuje i jako vynikající breakdancer. V České republice se poprvé představí v sobotu 2. října jako protagonista zahajovacího koncertu 6. ročníku Lednicko-valtického hudebního festivalu.

Jakub Józef Orliński (foto Jiyang Chen)
Jakub Józef Orliński (foto Jiyang Chen)

S francouzským souborem Ensemble Matheus za řízení houslisty Jeana-Christopha Spinosiho program zaměřil na skladatele, kterému je letošní ročník zasvěcen – na Antonia Vivaldiho s jeho výročím 280 let od jeho úmrtí. Ve valtické Zámecké jízdárně zazní v podání Jakuba Józefa Orlińského árie z Vivaldiho oper L’Olimpiade, Il Giustino, Farnace, Orlando finto pazzo a Andromeda liberata a z kantáty Cessate, omai cessate.

Jak jste koncipoval program pro Lednicko-valtický hudební festival?
Vyšel jsem z našeho rozhovoru s Maestrem Spinosim, jak bychom společně mohli prezentovat Vivaldiho, jehož hudbu hraje jeho orchestr neuvěřitelným způsobem. Byl jsem z toho nadšený, protože upřímně zrovna Vivaldiho nemám teď moc příležitostí zpívat. Uvádím pouze Vedrò con mio diletto, Sento in seno – to je všechno. Přitom je zde mnoho skladeb, které bych zpívat chtěl nebo jsem je nastudoval ještě ve Varšavě, třeba kantátu Cessate, omai cessate, kterou si skutečně moc přeji znovu oživit, navíc s takto úžasným ansámblem pod tak skvělým Spinosiho vedením.

Jsem si jistý, že společně můžeme vytvořit něco pro publikum nového, i když jde o takto známé dílo, které už lidé znají ve vícero provedeních. Ke všem skladbám programu mám emocionální vztah, ale nepreferuji žádného favorita. Některé árie jsou pro mne úplně nové, některé jsem už zpíval, třeba právě během studií ve Varšavě. V každém případě věřím, že s Ensemble Matheus nabídneme něco osvěžujícího a ohromně se těším, jak budu poprvé sólově zazpívat pro české publikum, navíc v tak krásném místě, jakým jsou Valtice

Kontratenoristé, kteří zpívají v ženské hlasové poloze a dnes se uplatňují v rolích barokních oper určených původně pro kastráty, jsou stále považováni za bizarní. Jak jste se k tomuto pěveckému oboru dostal?
Už jako velmi malý jsem začal zpívat v pěveckém sboru Gregorianum a vydržel jsem tam dvanáct let, takže hudba byla mou součástí odmalička. Pocházím z rodiny, kde se všichni zabývají uměním – výtvarníci, architekti, designéři, sochaři… Moji rodiče ale milovali rozličné hudební žánry a hudbu jsme poslouchali jak doma, tak na našich častých výletech. Myslím, že tady jsou prapočátky mé lásky k hudbě. Ve sboru jsem začínal jako alt, později jsem přešel do basbarytonu. Když jsme pak s kamarády zformovali komorní uskupení Men Vocal Ensemble Gregorianum, zase jsem se vrátil k altu, aniž bych věděl, že se tomu říká kontratenor!

Jakub Józef Orliński (foto KBF / ICE Kraków / Robert Słuszniak)
Jakub Józef Orliński (foto KBF / ICE Kraków / Robert Słuszniak)

A tady se zrodila má skutečná vášeň pro starou hudbu. Myslím, že tato zkušenost naprosto zásadně změnila můj život a měla i velký vliv na mou kariéru. Zpívat jako kontratenor mi jednoduše přinášelo mnohem větší potěšení než být basbarytonem. Chtěl jsem se o této technice dozvědět co nejvíce, a přestože jsem na střední škole studoval kresbu a malbu, mimochodem byl jsem v tom naprosto příšerný, rozhodl jsem se sám na vlastní pěst studovat hudbu na univerzitě. Původně mě motivovalo hlavně něco se naučit a vrátit se zpět do našeho ansámblu. Nicméně po nástupu na Chopinovu univerzitu ve Varšavě jsem totálně propadl sólovému zpěvu a barokní hudbě. A všechny mé plány se naráz změnily.

Takže považujete nějaký okamžik ve své kariéře za zlomový?
Nemyslím si. Prostě jsem se pohyboval z jednoho místa na druhé bez jakýchkoliv očekávání a všechno se vyvíjelo tak nějak postupně. Mnoho lidí říká: „Jasně, vyhrál jsi soutěž Metropolitní opery, to byl zlomový okamžik.“ Jiní zase: „Zpíval jsi árii Vedrò con mio diletto na festivalu v Aix-en-Provence, která má nyní více než osm milionů zhlédnutí na YouTube, a to změnilo tvou kariéru.“ Já s tím ale nesouhlasím. Nepopírám, že v obou případech jsou to skvělé momenty, které mi pomohly být možná lépe rozpoznatelným, budovat si své publikum. Nicméně zejména v Evropě jsem začal zpívat už někdy kolem roku 2011, o tři roky později jsem účinkoval ve své první mezinárodní produkci v Cáchách a pak jsem v Německu působil téměř jednu a půl sezony, kdy jsem zpíval jak na koncertech, tak v operních představeních. Poté jsem odešel studovat do Spojených států na Juilliard School.

Jak tohle studium probíhalo?
Seděl jsem každý den ve škole od osmi ráno do půlnoci. Bylo to těžké, ale podstupoval jsem to rád a dnes jsem za to vlastně šťastný. Mám pocit, že svůj úspěch jsem si opravdu tvrdě odpracoval.

A pak? Stálé žádný milník?
Vrátil jsem se zpátky do Evropy. Zkrátka bylo to mnoho po sobě nepřetržitě jdoucích drobných epizod. A nejen v oblasti zpěvu, ale abych si vydělal na studia v Polsku a v USA, pracoval jsem v modelingu, jako breakdancer, pro StreetWay Company, dělal jsem spoustu věcí, které se v zásadě vůbec netýkaly zpěvu, ale později mi přinesly mnoho dalších příležitostí, například být na obálce Vogue, což je opravdu velká věc. Někteří modelové pracují roky, aby se objevili na titulní straně tak prestižního časopisu, a přesto se jim to nikdy nepodaří. Ale přihodilo se mi to právě proto, že jsem šel mnoha různými cestami, které se v určitém momentu sešly a začaly společně fungovat. Takže si opravdu nemyslím, že v mém životě přišel nějaký milník. Jde o postupnou cestu, která naštěstí nepřetržitě stoupá vzhůru a naštěstí se na ní neobjevují žádné strmé výšky ani pády. Cestu, která se odvíjí krok za krokem.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


5 6 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments