Jaký je korejský současný tanec

Dnes se přeneseme zpět do letošního jara. Ať jste na olomoucké Divadelní Floře navštívili jakékoli korejské taneční představení nebo dokonce workshop, určitě jste se potkali s krásnou a sympatickou Soohye Jang. Dokumentovala, překládala, pomáhala moderovat debaty. Až do poslední chvíle jsem netušila, že přijela jako produkční všech tanečních skupin. Reprezentuje totiž Seoul International Dance Festival v Soulu, který připravuje showcase toho nejlepšího korejského současného tance pro programátory z celého světa.

Právě na tuto událost přijel před dvěma lety Jan Žůrek, dramaturg performing arts olomoucké Divadelní Flory. Když jsem pátrala po osobě, která by mi pomohla šířeji nahlédnout korejský tanec, osud mi přihrál právě Soo. Rozhovor probíhal v jedenáct v noci v hotelovém lobby pár hodin před jejím odletem do rodného Soulu. Několik dní předtím, než jsme mohli vidět další taneční inscenaci z Koreje na festivalu Tanec Praha. Překvapilo mě, že korejský a český tanec mají mnoho společného.

Soohye, nedovedu si představit, jak je současný tanec v Koreji rozšířen. Kolik je tanečních skupin?

Podle posledních průzkumů je v Koreji 89 profesionálních tanečních skupin. Myslím, že tak padesát procent jich aktivně pracuje.

Co korejský tanec formovalo?

Těch vlivů je mnoho! Ale první byl určitě ruský balet, který v Koreji prezentovalo Japonsko. Další vlnu inspirace přivezli korejští tanečníci, kteří začali cestovat a učit se od zahraničních lektorů. Jednou z nich je i Choi Seunghee, jedna z prvních představitelek korejského současného tance, která se učila u japonského tanečníka Ishii Baku. Kultivovala tradiční korejský tanec v tanec současný, zpívala i hrála na hudební nástroje. V průběhu korejské války se vývoj současného tance bohužel zastavil. Od devadesátých let se zase nastartovala kulturní výměna se zahraničím, zejména na poli mezinárodních festivalů. Do Koreje přijely skupiny ze Severní Ameriky, někteří evropští umělci zavítali na SIDance Festival. Korea se znovu napojila na mezinárodní sítě.

Jaký je systém financování korejského tance?

Korejské skupiny současného tance jsou závislé na financování vlády. Soukromí sponzoři jsou spíše výjimkou. Nekomerční korejské taneční skupiny nechtějí být ovládány nějakým velkým korporátem. Myslím, že finanční situace v korejském umění je spíše podobná evropské politice než té severoamerické.

Jaká jsou pozitiva a negativa korejského současného tance?

Velmi rychle se rozvíjí korejští tanečníci. Jsou opravdu dobří! Mají dobrou techniku. Hodně experimentují. Často opouští Koreu a přijíždí zpátky s obrovským množstvím nových zkušeností. Co nám naopak chybí, jsou dobří choreografové.

Jaká je vaše role?

Organizujeme každoroční mezinárodní festival současného tance, kde prezentujeme tanečníky z celého světa, ale také korejské umělce „vyvážíme“ do zahraničí. Chceme vytvořit ohnisko východoasijské taneční kultury spojením Koreje, Číny a Japonska a představovat umění z východní Asie na mezinárodní scéně.

Každou zemi zastupuje jeden subjekt – v Koreji jsme to my, za Čínu City Contemporary Dance Festival a za Japonsko Yokohama Dance Collection.

Nejsem produkční jednotlivých inscenací, ale zastupuji je v komunikaci se zahraničními festivaly. S Janem Žůrkem jsme dva roky vybírali vhodná díla pro olomouckou Divadelní Floru. Pomáhala jsem s finančním zabezpečením a s technickým přizpůsobením inscenací místním možnostem.

Soo, hodně cestujete. Jaké to pro vás je vystupovat v tak malém městě jako je Olomouc?

Miluji to. Hodně festivalů se dnes odehrává v menších městech, jako je třeba Olomouc. Většinou se ocitnu v místě, které běžný turista nenavštíví. Například nedávno jsme navštívili festival v italském městě Verbania. Znáte ho? Krásné město.

Proč myslíte, že právě menší města se stala střediskem festivalů?

Jednotlivé regiony chtějí dát najevo svůj kulturní potenciál. Sice většinou nedisponují takovým rozpočtem, ale jsou neuvěřitelně nadšení a činorodí, a když pak na místě jsme, cítíme mnohem víc sepjetí s místními tradicemi a životem lidí. Publikum bývá uchvácené! Velká hlavní města mají naopak vysoké standardy v umění, ale také vysoké nároky a lidé jsou přesycení. Publikum je přísné. Z mé zkušenosti musím říci, že festivaly většinou tvoří obraz o svém městě.

Co hovoří olomoucká Divadelní Flora o Olomouci?

Z toho, co jsem viděla, tak jsem se do Olomouce zamilovala. Kdybych měla šanci, ráda bych tady klidně jednou žila.

Povíte nám ještě něco o kořenech současného tance v Koreji?

Pokud se v Koreji řeklo tanec, v hluboké historii šlo buď o tanec rituální nebo lidový, který získával ve společnosti silnější a silnější pozici. Až ve dvacátých letech 20. století se v Koreji začal rozšiřovat moderní tanec za západu, a to díky japonské nadvládě. V Japonsku byl silným představitelem moderního tance Baku Ishii. Pod jeho vedením začaly studovat korejské tanečnice, jako například legendární Choi Seung-Hee, které se podařilo propojit korejské lidové tance s uměleckým vyjádřením tance současného. V roce 1945 se Korea dostala z japonské nadvlády, ale v průběhu korejské války mezi lety 1950–1953 se všechny umělecké aktivity zastavily.

Až po válce a dále pak v šedesátých letech se zájem o současný tanec obnovil, začala vznikat soukromá taneční studia. Stejně tak v sedmdesátých letech se místní scéna formovala a budovala, vláda začala podporovat zejména balet. Ale až v devadesátých letech se nastavil kontakt se zahraničím – s Amerikou a korejský tanec do sebe začal absorbovat také vlivy klasického baletu a amerického moderního tance. Až kolem roku 2000 byl korejský tanec osvobozován od vyprávění příběhu, začal inklinovat k improvizaci a tvůrčí manifestaci. Myslím, že dnešním specifikem korejského tance je pak fakt, že se spolu se současným vyvíjí i tradiční korejský tanec. Oba styly spolu koexistují.

Nejzásadnější skupinou současného tance v Koreji je The National Dance Company of Korea. Jak byste charakterizovala její tvorbu a směřování?

Zaměřuje se na korejské choreografy. Nedávno spustili program STEP UP pro mladé začínající tvůrce s cílem právě podpořit místní choreografy, kteří, jak už jsem říkala, chybí. Samozřejmě má skupina silnější pozici, větší rozpočet než drobné jednotlivé skupiny, proto má možnost zvát i zahraniční umělce. V jejím dramaturgickém programu se zajímavě prolíná tradiční korejský tanec a současný korejský tanec.

Co byste doporučila/poradila českému divákovi, když sleduje současný korejský tanec? 

Zaměřte se spíše na pohyb než na vzhled a rozdíly mezi námi a vámi.