James Levine zažaloval Metropolitní operu, kvůli výpovědi chce stamilionové odškodné

Dirigent James Levine tento čtvrtek, tři dny poté, co mu operní dům, jehož charakter pomáhal utvářet po více než čtyři desetiletí, dal výpověď, když vyšetřování dospělo k závěru, že „se dopustil sexuálního zneužívání a obtěžování“, podal na Metropolitní operu žalobu za porušení smlouvy a nactiutrhání. Přinášíme v překladu zprávu Michaela Coopera ze čtvrtečního vydání deníku The New York Times.

V žalobě, podané u Nejvyššího soudu státu New York, se praví, že pan Levine „důrazně a jednoznačně popírá, že by se v souvislosti s těmito obviněními dopustil jakéhokoliv přestupku,“ a svůj vyhazov označuje za výsledek snah generálního ředitele Met Petera Gelba „vyhostit Levina z Met a zcela vymazat jeho odkaz z této organizace.“

Žaloba zároveň požaduje odškodné ve výši 5,8 milionu dolarů (poznámka redakce: tedy okolo 120 milionů korun). Tvrdí se v ní, že podle smlouvy, kterou pan Levine uzavřel s Met, měl po dobu deseti let působit jako emeritní hudební ředitel – tento titul převzal, když se v roce 2016 vzdal funkce hudebního ředitele – a dostávat roční plat ve výši 400.000 dolarů plus 27.000 dolarů za každé vystoupení.

Levine obviňuje Met, že začala jednat hned po – jeho slovy – „mlhavých a nepodložených obviněních v tisku“, a cituje zprávy, které se objevily v The New York Times a The New York Post v prosinci, kdy společnost pozastavila čtyřiasedmdesátiletému panu Levinovi výkon funkce. Podle žaloby ve smlouvě pana Levina nejsou žádná ustanovení, na jejichž základě by mu Met mohla dát výpověď či mu pozastavit výkon funkce.

„Vzápětí poté, co se Met a Gelb dozvěděli, že v tisku budou publikována tato obvinění, cynicky zneužili dobrou myšlenku hnutí #MeToo a bezohledně využili tato obvinění jako záminku k ukončení dlouhodobé osobní kampaně, aby přiměli Levina odejít z Met a mohli přestat plnit své právně vymahatelné finanční závazky vůči němu,“ stojí v žalobě.

Met uvedená obvinění odmítá. „Met ukončila smlouvu pana Levina 12. března po důkladném vyšetřování, které odhalilo věrohodné a podložené důkazy o jeho nevhodném sexuálním chování během jeho působení v Met i před ním,“ prohlásila právní zástupkyně Met Bettina B. Plevan. „Je šokující, že pan Levine odmítá přijmout zodpovědnost za své konání a místo toho se rozhodl zaútočit na Met žalobou plnou nepravdivých tvrzení.“

Žaloba byla podána jen několik hodin před premiérou nové produkce Mozartovy opery Così fan tutte, oblíbeného díla pana Levina, jež dirigoval, když se vrátil na podium v roce 2013 po dvouleté pauze zapříčiněné operací páteře. Met se snaží vyvrátit obvinění, že se její management pokoušel zbavit Levina, a poukazuje na fakt, že jej operní dům nechal ve funkci hudebního ředitele i během dlouhých období, kdy nemohl ze zdravotních důvodů dirigovat.

Pana Levina zastupují dva prominentní právníci, Elkan Abramowitz – který zastupoval již mnoho věhlasných klientů včetně Harveye Weinsteina, Woodyho Allena a guvernéra Andrewa M. Cuoma – a Edward J. M. Little, zkušený odborník na procesní právo, který se zaměřuje na obhajobu „bílých límečků“, interní šetření a složité občanskoprávní spory.

V žalobě vznesené panem Levinem se prohlašuje, že vyšetřování, které pro Met vedl Robert J. Cleary, partner v právnické firmě Proskauer Rose, „připomínalo spíše ‚lidový soud‘“, a Met je tu obviňována z využívání „metod maccarthismu“. Pan Levine prý nedostal „rozumnou možnost zareagovat na obvinění, jež byla proti němu vznesena.“ Pan Levine nehovořil s vyšetřovateli Met, říká se v žalobě, protože jeho právníci požadovali, aby jim Met nejprve poskytla jména těch, kteří jej obvinili.

Paní Plevan řekla, že Met poskytla panu Levinovi „už od prosince mnoho příležitostí k rozhovoru.“ Dodala, že „teprve tehdy, když se vyšetřování chýlilo k závěru a on si uvědomil, že se blíží konec, souhlasil s rozhovorem, ovšem kladl si nesplnitelné podmínky, požadoval, aby byla odhalena identita těch, kdož proti němu vznesli obvinění – těm byla však přislíbena anonymita.“

V žalobě, podané panem Levinem, se praví, že pan Levine „kategoricky odmítá, že by kdy byl účasten sexuálního zneužívání“, a tvrdí se v ní, že obvinění, jež proti němu byla vznesena v novinových článcích včetně článků v The Times, byla „neadekvátní“. Zvláště pak zpochybnil líčení Jamese Lestocka, cellisty, který byl podle svých slov panem Levinem poprvé zneužit v létě roku 1968 jako sedmnáctiletý student; zneužívání pak mělo pokračovat v následujících letech, kdy se Lestock stal členem úzké skupinky spřátelených muzikantů, kteří následovali pana Levina na vzestupu jeho kariéry.

Podle žaloby pan Levine dostal v průběhu let od pana Lestocka mnoho přátelských dopisů, což má být dokladem „blízkého a vřelého přátelství s Levinem, jež trvalo celá desetiletí po tom, co jej měl Levine v roce 1968 sexuálně zneužít.“

V rozhovoru, který pan Lestock poskytl ve čtvrtek večer, prohlásil, že celé ty roky panu Levinovi skutečně posílal dopisy, nicméně na svých obviněních trvá.

„Co jsem řekl předtím, je pravda,“ vyjádřil se. „Když po mně chtěl sex, řekl jsem ne. Když mě fyzicky zneužíval, až mě přivedl k slzám a já se rozplakal, pokračoval dál.“ Poznamenal, že v devadesátých letech, v době, kdy byly napsány některé z dopisů, zmíněných v obžalobě, také napsal o zneužívání panem Levinem britskému novináři Normanu Lebrechtovi, který to na svém blogu Slipped Disc potvrdil.

V žalobě podané panem Levinem lze najít mnoho zákulisních postřehů, dokládajících prý postupně se zhoršující vztahy s panem Gelbem. V dokumentu se píše, že po generálce Tannhäusera v roce 2015, kdy pan Levine zápolil s potížemi, způsobenými Parkinsonovou chorobou, pan Gelb „telefonoval Levinovu osobnímu lékaři dr. Lenu Horowitzovi, aby zpochybnil Levinovo duševní zdraví.“ Když se v roce 2016 pan Levine vzdal funkce hudebního ředitele, stojí v žalobě, Met vydala jeho jménem veřejné prohlášení, které si pan Levine vydat nepřál.

Paní Plevan ve svém prohlášení sdělila, že Met přesunula pana Levina do funkce emeritního hudebního ředitele teprve tehdy, „když začalo být zjevné, že Levine už není fyzicky schopen vykonávat své povinnosti hudebního ředitele.“

„Nicméně,“ prohlásila, „Met jej i nadále podporovala v pozici emeritního hudebního ředitele, jež byla vytvořena speciálně pro něj, a své vztahy s ním utlumila teprve tehdy, když byl Levine několikrát obviněn z nevhodného sexuálního chování, kterážto obvinění se po více než tříměsíčním vyšetřování potvrdila.“

 

Přeložila Kateřina Bodnárová