V devětaosmdesáti letech zemřel v sobotu v pražské Ústřední vojenské nemocnici spisovatel a scenárista Zdeněk Mahler. Oznámila to jeho rodina. Zdeněk Mahler je autorem desítek knih, filmových i televizních scénářů.
Zdeněk Mahler se narodil 7. prosince 1928. Po doktorátu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy pracoval krátce v rozhlase a na ministerstvu školství a kultury. V té době byl současně dramaturgem Laterny magiky a podílel se na její prezentaci při Expo 58 v Bruselu. Od roku 1960 byl ve svobodném povolání.
Zdeněk Mahler napsal řadu knih o významných osobnostech domácí i světové kultury, jakými byli Antonín Dvořák, Bedřich Smetana, Wolfgang Amadeus Mozart, Tomáš Garrigue Masaryk či Karel Havlíček Borovský.
Jako autor či spolupracovník je Zdeněk Mahler podepsán pod řadou filmových či televizních scénářů, mezi jinými Božská Ema, Amadeus nebo Lidice.
Za trvalý přínos pro českou kulturu obdržel Zdeněk Mahler roku 2003 od ministra kultury medaili Artis Bohemiae Amicis a v roce 2011 cenu Unie českých spisovatelů.
Do povědomí široké veřejnosti se Zdeněk Mahler zapsal v roce 1994 jako průvodce třídílného pořadu Katedrála o třech dějstvích. Seriál a kniha, ve kterých Mahler podal svůj pohled na historii chrámu sv. Víta na Pražském hradě, se objevily právě v době, kdy soudy poprvé rozhodovaly o vrácení katedrály církvi. Vyvolaly proto vlnu zájmu, ale i nesouhlasu.
Knihu svých vzpomínek nazval …ale nebyla to nuda, což prý charakterizuje i jeho život; vydal ji krátce před sedmaosmdesátými narozeninami. „Vždy jsem si postavy svých příběhů volil svobodně, a nikoli náhodou. Měl jsem vždycky pocit, že jsou něčím inspirativní. A nebyli to jen muzikanti, ale i Borovský či Masaryk, bez nichž se neobejdeme,“ řekl tehdy spisovatel.
[clanek id=“268476″]
Zdeněk Mahler byl jedním z těch, kdo v lidském počínání hledají smysl a řád, uměl ale být také až zarputilý a prosazovat svůj názor, o kterém byl přesvědčen. Shodli se na tom Mahlerovi spolupracovníci.
„Odchodem pana Zdeňka Mahlera ztrácí česká kulturní scéna obdivuhodnou, činorodou a nesmírně kultivovanou tvůrčí osobnost. Je mi této ztráty velice líto a vyjadřuji upřímnou soustrast všem jeho blízkým,“ uvedl na sociálních sítích ministr kultury v demisi Ilja Šmíd.
„Zdeněk Mahler byl první česká wikipedie,“ řekl režisér Zdeněk Tyc, který s Mahlerem koncem devadesátých let natočil třídílný dokument o Masarykovi. „Setkání s ním bylo jako srážka s nákladním vlakem: pokud si vzal slovo, tak si ho pak držel, dokud nevypověděl vše, co si myslel, že nutno. Byl velmi pracovitý a jakoby trochu smutný, že každý neví tolik, co on. Prostě: národní obrozenec,“ vzpomíná Tyc.
Zdeněk Mahler se intenzivně věnoval také hudbě a odkazu slavných českých skladatelů, s Tycem natočil ještě dvoudílný film o Antonínu Dvořákovi. Spolupráce s ním byla podle Tyce tak intenzivní, že se po jistou dobu vídali denně. „A stávalo se, že mi zatelefonoval třeba i na Štědrý den odpoledne, jak že budeme natáčet v úterý po Vánocích,“ přibližuje Mahlerovo nadšení pro věc, na níž pracoval.
„Věděl, že život nám je pouze propůjčen, že ho člověk žije, dá mu všechno, ale také ho musí zase odevzdat,“ řekl herec a režisér Jan Kačer. Zdeněk Mahler byl podle něj nesmírně vzdělaný člověk, který hledal řád ve světě. „Bojoval s nemocí do posledních sil, i když už ho tělo neposlouchalo, dával mu co proto. Možná ale nakonec už odejít i chtěl. Když už člověk nemůže jít na výstavu a hodinu stát před krásným obrazem, když už nemůže jít na houby a sehnout se pro toho hříbka … je možná lepší usnout a vzdálit se někam do vesmíru,“ míní Jan Kačer.
