Jan Kučera o skladatelské vášni, o Pivním oratoriu a spolupráci s FOK

  1. 1
  2. 2
Dirigent, skladatel a klavírista Jan Kučera pravidelně spolupracuje se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK, s nímž provedl například Smetanovu Mou vlast, Janáčkovu Glagolskou mši, Dvořákovy Slovanské tance či Beethovenovu Symfonii č. 9, každoročně diriguje open-air koncerty ve Valdštejnské zahradě, řídil též slavnostní Narozeninový koncert k 80. výročí vzniku FOK. Na koncertech s FOK uvedl též několik vlastních skladeb a nyní se chystá na další: Pivní oratorium, které bude dirigovat ve Smetanově síni 30. ledna. Jan Kučera nejen ve svých skladbách nepostrádá humor a nejde daleko pro nadsázku. Je vždy energický a pozitivně naladěný, setkání s ním je v sychravých podzimních dnech příjemným povzbuzením.
Jan Kučera (zdroj archiv umělce)

Máte právě rozepsanou nějakou skladbu?
Ano a vždy hned několik najednou. To skladatelské nutkání cítím neustále, tvůrčí proces je vášeň a je s ním spojena obrovská svoboda. Zároveň ale i muka různých pochyb, protože jen podle toho, co do partitury napíšu a jakou péči dostane, bude hudba ve výsledku znít. Komponování je proces velice intimní, hluboce asociální, časově náročný, a když ta hudba pak zazní, muzikanti ji hrají rádi a líbí se publiku, je to nepopsatelná satisfakce a zázrak. Teď jsem dopsal symfonický obraz O mnohosti světů obydlených, jakýsi hudební vhled do vesmíru. Skladba vznikla na objednávku mého dirigentského kolegy a kamaráda Tomáše Braunera, jemuž je i věnována a který ji v prosinci uvede v premiéře s Filharmonií Bohuslava Martinů Zlín. Dokončil jsem i Žesťový kvintet pro soubor BRASStet, pro 1. trumpetistu FOK Marka Zvolánka jednu kratší skladbu pro trubku a varhany, a ještě pro Davida Pokorného mám rozepsaný houslový koncert.

Takže vaše díla vznikají na objednávku? Nebo si někdy jen tak řeknete, že máte chuť napsat třeba něco pro housle, a pak se uvidí, kdy a kde se to dílo dočká uvedení?
Tak i tak. Například oba mé balety vznikly samozřejmě na objednávku, tam je jasné zadání v podobě libreta. Rovněž scénickou hudbu pro činohru musím konzultovat s režisérem. A na druhém pólu je úplná skladatelská svoboda, kdy si vše vymyslím sám, třeba teď ten houslový koncert. Pokud si mohu dopřát luxus volné tvorby, skladba není na objednávku a netlačí mě termín odevzdání, rád ji někdy nechávám uzrát, a v průběhu času se k ní vracím. Jiná zase vznikne spontánně a rychle. Práce s vidinou provedení jde ale rozhodně lépe od ruky.

Jak tomu bylo v případě Pivního oratoria, které provedete s FOK ve Smetanově síni 30. ledna 2020?
Pivní oratorium, coby hudební poctu našemu národnímu nápoji, jsem měl v plánu dlouho, shromažďoval jsem příslušné tematické texty a pracoval na něm, dá se říct, do šuplíku. A pak přišla skvělá příležitost uvést jej v premiéře na festivalu Pardubické hudební jaro 2016 s Komorní filharmonií Pardubice, a to přímo na nádvoří místního pivovaru. Bylo ovšem hrozné počasí, takže premiéra proběhla v sále filharmonie. Ale vůbec to nevadilo a skladba měla krásné ohlasy. Dirigoval jsem jej pak ještě v roce 2018 se svým domovským Karlovarským symfonickým orchestrem. Nyní to tedy s FOK bude pražská premiéra.

Jan Kučera s FOK ve Valdštejnské zahradě 2018 (foto Petr Dyrc)

Máte pivo tak rád, že jste mu chtěl složit takovou hudební poctu?
Ano, já jsem se narodil v Plzeňském kraji a tam se nic jiného nepije. Dobře čepované poznám a umím ocenit. S nadsázkou řečeno, chtěl jsem pivo rehabilitovat před vínem, coby zdánlivě výhradním nápojem intelektuálů. Pivní společnost máme tendenci spojovat s něčím pokleslým až vulgárním, mluvíme s opovržením o pivním humoru, o pivním břichu, ale to si ten nápoj nezaslouží. Debata s chytrými lidmi se dá vést stejně tak dobře u vína jako u piva. Pití piva vnímám především jako sociální záležitost, setkání lidí a spouštěč pohodových a uvolněných debat s kýmkoli o čemkoli. A stejný dar ke spojování lidí má i hudba.

Dramaturgie koncertu se pijáckého tématu drží, že?
Dramaturg FOK Martin Rudovský našel ještě jednu skladbu s pivním tématem, a sice symfonickou předehru Gambrinus českého skladatele Otmara Máchy. Vznikla v roce 1998 a ve stejném roce měla premiéru, samozřejmě v Plzni. Obsahuje i roztomilý Valčíček a Polčičku, přesně těmito slovy Mácha udává v partituře tempo. Jsem rád, že ji můžeme uvést, protože Máchovu tvorbu obdivuji. Program ale vyjde vstříc i vinařům, protože jako protipól zazní velice efektní a virtuózní suita z baletu Bacchus a Ariadna Alberta Roussela.

Jaký příběh vaše Pivní oratorium vypráví?
Je to několik vhledů do příběhu piva v českých zemích, zhudebnil jsem různé texty z různých dob od středověku do současnosti, především z 16. století. Dozvíme se, jak a kde se pivo vařilo, co se k němu jedlo, jak a čím se lidé u piva bavili… Texty jsou skutečně různorodé, od milostné, zadumané básně z 12. století po staročeský recept na pivní polévku od Magdaleny Dobromily Rettigové. Ten recept je hodně vtipný a přímo si řekl o rozverné zhudebnění v mozartovském stylu. Formálně je to sled 21 čísel, která na sebe volně navazují, a spojující téma je jasné.

Jaký charakter má v oratoriu sólový soprán? Je to jediný ženský prvek, má to nějaký význam?
Hospodu vnímáme jako mužskou záležitost a ono to tak většinou opravdu je. Ale já mám rád genderovou vyváženost (smích). Všimněte si, že se jakákoli ryze pánská společnost chová zcela jinak, když je mezi nimi byť jen jedna žena. Jak správně říkal Miloš Kopecký s Miroslavem Horníčkem: žena kultivuje! A tak i v mém oratoriu je jeden ženský element, zde coby něžný kontrast k někdy trochu drsnému mužskému sboru, sólovému barytonu a vypravěči. Kromě zmíněného receptu na pivní polévku tam sólový soprán přednáší i  tklivou milostnou píseň. Milostné písně k pivu samozřejmě také patří, při jiném stavu vědomí a příjemném opojení se člověk může snadno se rozněžnit a dát průchod citům. Souvisí s tím i jiné vnímání času.

A koho představuje sólový barytonista?
Má tam více výrazových poloh a rolí, které vycházejí z jednotlivých textů. Od rozšafného, bodrého, ale nikdy ne vulgárního rázu, po interpretaci lehce uhozeného kabaretního kupletu o mnoha slokách (smích). Důležitou úlohu má, i coby jakýsi celebrant, nábožně předříkává litanie sboru. Přeci jen je to oratorium, tedy duchovní záležitost.

80 let FOK – narozeninový koncert (foto Petr Dyrc)
  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na