Jan Zach: Novodobá premiéra Requiem d moll

Jan Křtitel Vaňhal (1739–1813) patří k nejvýznamnějším českým skladatelům 18. a počátku 19. století, kteří odešli z českých zemí a zkusili štěstí v některém z významných hudebních center Evropy. V případě Vaňhala to byla Vídeň období vrcholných klasiků Haydna, Mozarta a Beethovena. Vaňhalovo pestré dílo si ve své kvalitě ve srovnání se svými současníky nijak nezadá. V oblasti hudby chrámové nám tento český mistr zanechal podstatnou stopu. Na tomto koncertě provedené Kyrie a Gloria G dur Jana Křtitele Vaňhala patří svým druhem ke krátkým mším, obsahujícím pouze první dvě části mešního ordinária (Kyrie a Gloria). Takovéto mešní kompozice byly již v barokní době oblíbené a běžné. Mešní kompozice obsahující pouze části Kyrie a Gloria se vyskytovaly původně v protestantské liturgii, ale v době vrcholného baroka se takovéto mše objevují i u katolických, italských a středoevropských autorů (Lotti, Caldara, Zelenka a jiní). Jen Kyrie a Gloria obsahují kromě Mše h moll i všechny ostatní mše Johanna Sebastiana Bacha. Vaňhalovo Kyrie a Gloria G dur je komponováno ve formě uzavřených čísel, sborů, ansámblů a árií. Všechny tyto árie jsou pro zpěváky napsány virtuózně a nesporně se inspirují soudobou operou. Všechny árie i sbory však zároveň plně respektují náladu a význam neměnného liturgického textu. Obě závěrečná čísla v Kyrie i Gloria Vaňhal navíc vygraduje mistrovsky napsanými sborovými fugami. Důležitou roli v Kyrie i Gloria hraje i orchestr, který neplní zdaleka jen doprovodnou funkci, ale má v jednotlivých áriích a sborech dlouhé samostatné plochy, ve kterých dostanou prostor i mnohé sólové nástroje. Vaňhalovo skladatelské mistrovství je zde naprosto rovnocenné s klasiky Mozartem, Haydnem i raným Beethovenem.

Druhou skladbou na programu bylo v novodobé premiéře uvedené Requiem d moll od Jana Zacha. Jan Zach (1713–1773) je jednou z nejzajímavějších osobností české hudby v 18. století. Hudební vzdělání získal v téměř rodných Čelákovicích a v Praze, kde se potkával se svými hudebními kolegy Josefem Segerem, a Františkem Xaverem Brixim. Byl varhaníkem v několika významných pražských kostelích, například u Šimona a Judy, u sv. Anny a u sv. Martina ve zdi. V roce 1737 se neúspěšně ucházel o post varhaníka u sv. Víta. Po této zkušenosti se rozhodl odejít z českých zemí a zkusit štěstí jinde. V té době také komponoval rovněž hudbu pro slavnosti sv. Jana Nepomuckého na Vltavě. Od roku 1745 zastával místo dvorního kapelníka v Mohuči v arcibiskupské kapele. V dalším roce rovněž pobýval v Itálii.

Zachovo mohučské angažmá skončilo z důvodu neshod v roce 1756. Od té doby byl Zach vlastně celý život na cestách. Pobýval na rozličných místech v Německu a Itálii, koncertoval, prodával své skladby a vyučoval. Na konci svého kočovného a dobrodružného života zakotvil v Stamsu u Innsbrucku, kde pobýval v tamním cisterciáckém klášteře a také Ellwangenu, kde zemřel.

Jan Zach zhudebnil text mše za zemřelé celkem třikrát. Ještě z doby mládí v Praze pochází Requiem c moll. Requiem g moll Zach zkomponoval při svém působení v Mohuči. Třetí Requiem d moll bylo napsáno v pozdním období ve Stamsu. Zachovo Requiem d moll je velmi zajímavou skladbou. Každé zhudebnění zádušní mše je pro skladatele už od dob renesance velkou výzvou. Zejména pak Sequentia Dies irae pak kvůli barvitým obrazům nesmírné hrůzy božího hněvu a troubení k poslednímu soudu poskytuje skladatelům popustit uzdu fantazie a prokázat naplno svou vynalézavost a umění. Své umění a fantazii zde Jan Zach využil beze zbytku. Celé dílo je psané pro čtyřhlasý sbor, soprán, alt, tenor, bas, pět sólistů, soprán, alt, tenor a dva basy. Orchestr pak zahrnuje dvě flétny, dva hoboje, dva klarinety, dva lesní rohy, čtyři clariny (trumpety), tympány, I. a II. housle, dvě violy, violoncello, kontrabas a varhany (basso continuo). Z tohoto poměrně bohatého obsazení orchestru Zach v průběhu sklady dostává velmi mnoho pestrých zvukových barev a jejich různých kombinací. Z tohoto hlediska je nejzajímavější jak jinak zhudebnění sekvence. Na jejím začátku se však nesetkáváme s ohlušujícím tutti, tak jak tomu u Mozarta, nebo dokonce Verdiho. Slyším zde spíše ztišený strach a napětí, které se ovšem stupňuje. Největší zvuková gradace přichází až v části Tuba mirum, kde se naplno rozezní majestátní fanfáry čtyř trubek a hrůzu nahánějící údery tympánů. V části Tuba mirum také slyšíme dvojici basů. Mnohé sólové výstupy, ansámbly i sbory, ačkoliv se jedná o Requiem, vyznívají ale naopak líbezně a optimisticky. Jakoby do afektovaného pozdního baroka vstupovaly nové myšlenky racionalismu a osvícenství. V tomto směru je blízká Zachova hudba stylu Gluckových reformních oper, které přinášejí nové orchestrální barvy, ale i osvícenskou střídmost. Zach ale dává prostor i staršímu osvědčenému kontrapunktickému slohu, když v Kyrie a Christe eleison, a na závěr v Cum sanctis tuis vystaví velkolepou dvojitou fugu, stejně jako tomu je v Mozartově Requiem (v Süßmayrově verzi). Zachovo Requiem d moll je tedy dalším významným nově vzkříšeným opusem české hudby.

V nastudování tohoto díla, i předešlého Vaňhalova Kyrie a Gloria muzikanti, i pěvci z orchestru Musica Florea a sboru Collegium Floreum podali mimořádný a excelentní výkon. Sólových partů se ujali Hana Holodňáková (soprán), Sylva Čmugrová (alt), Vladimír John (tenor) a Jiří Miroslav Procházka a Štěpán Pokorný (basy). Dodejme ještě, že celý mimořádný zážitek podtrhla vynikající akustika prostoru Plečnikova kostela. 

Jan Zach: Requiem d moll
2. října 2024, 20:00 hodin
kostel Nejsvětějšího Srdce Páně, náměstí Jiřího z Poděbrad, Praha

Účinkující:
Musica Florea
Collegium Floreum
Marek Štryncl – dirigent