Jana Foff Tetourová: Carmen je anděl a zároveň nezkrotný živel

  1. 1
  2. 2
Mezzosopranistka Jana Foff Tetourová pochází z Českých Budějovic. Vystudovala Pražskou konzervatoř a Akademii múzických umění v Praze. Poprvé na sebe upozornila na Mezinárodní pěvecké soutěži Emy Destinnové, v níž získala první cenu a zároveň cenu Absolutního vítěze. Po ukončení studia debutovala jako Záviš (Smetanova Čertova stěna) v Jihočeském divadle a jako Zefka (Janáčkův Zápisnik zmizelého) v Národním divadle, kde dále ztvárnila několik rolí. Jana Foff Tetourová měla možnost vystupovat v roli Varvary (Janáčkova Káťa Kabanová) v Curychu po boku Gabriely Beňačkové. Pro Supraphon natočila Melancholické písně o lásce Vítězslava Nováka s Pražskou komorní filharmonií pod taktovkou Jiřího Bělohlávka. S harfenistkou Kateřinou Englichovou nahrála několik písňových cyklů Petra Ebena. V současné době je sólistkou Divadla J. K. Tyla v Plzni. Během působení na této scéně ztvárnila řadu klíčových mezzosopránových rolí: Santuzzu, Varvaru, Carmen, Amneris, Dalilu, Pannu Orleánskou, Cherubina, Káču, Ježibabu, Dorabellu, Herodias... Za roli Amneris (ve Verdiho Aidě) byla v roce 2014 nominována na Cenu Thálie. V roce 2019 se dostala do širší nominace na Cenu Thálie za roli Isabelly ve Fibichově opomíjené opeře Nevěsta messinská. V této sezoně se můžeme s Janou Foff Tetourovou setkat v inscenacích Broučci, Iris, Nabucco, Pařížský život, Prodaná nevěsta, Prodáváme nevěstu, Veselá vdova a Šelma sedlák. Uvidíme ji též v titulní roli nového nastudování Bizetovy Carmen (premiéra v Divadle J. K. Tyla 25. ledna 2020) a jako Ortrud ve Wagnerově Lohengrinovi (premiéra v Divadle J. K. Tyla 13. června 2020).
Jana Foff Tetourová (zdroj archiv OP)

Máte za sebou říjnovou premiéru opery roučci Jana Jiráska, v níž zpíváte Janinku. Jak se vám v této opeře zpívalo a máte i další zkušenosti se soudobou operou či hudbou?
Role Janinky v opeře Broučci je v příjemné mezzosopránové poloze. Tato opera je trochu náročnější na rytmus a intonaci, jak to většinou v soudobé operní tvorbě bývá. Ale díky dirigentovi Jiřímu Štruncovi se v partu cítím jistě a bezpečně. Vlastní role Janinky je časově velmi dobře vystavěná a má pro mě i velmi zajímavý dramatický vývoj, na který se vždy těším.

Na studiích na HAMU jsem zpívala díla svých spolužáků nebo profesorů. I v současné době se občas setkávám s hudbou současných skladatelů. Mám ráda takovéto výzvy – vždy jde o napínavý proces, protože výsledek předem neznáte. Za výhodu se dá považovat fakt, že kritika je většinou milosrdnější, jelikož nemá srovnání a často ani představu o díle a jeho interpretaci.

Jak jste se vlastně k opernímu zpěvu dostala? Ovlivnila vás rodina nebo někdo jiný?
Ovlivnila mě především moje matka. Mě by to asi samotnou nenapadlo. Myslím, že nebýt jí, dělala bych úplně něco jiného. Maminka totiž zpívala ve sboru v Jihočeském divadle. Už je to skoro třiadvacet let, kdy ji srazilo auto, když se na kole vracela po představení domů. Následky této nehody byly bohužel velké. Její odchod z tohoto světa byl traumatizující a velmi smutný…

Jaká byla vaše cesta od studií na jeviště a jak důležitá pro vás byla účast na pěveckých soutěžích?
Na konci studia na HAMU jsem se zúčastnila Mezinárodní pěvecké soutěže Emy Destinnové a díky vítězství jsem dostala svou první roli v Jihočeském divadle. Byla to role Záviše v opeře Čertova stěna. Začala jsem si víc věřit a zkusila jsem předzpívat v Národním divadle, kde jsem posléze debutovala v roli Zefky (Leoš Janáček – Zápisník zmizelého) v choreografii pana Pavla Šmoka. Byla to nádherná a inspirující práce. V Národním divadle jsem díky úspěchu v této inscenaci nastudovala ještě několik oper. V té době jsem také předzpívala v Divadle J. K. Tyla v Plzni. To se mi stalo osudným. Zamilovala jsem se a už jsem tu zůstala. Mým životním partnerem se pak sice stal někdo jiný, ale nelituji.

Jana Foff Tetourová v opeře Broučci – DJKT v Plzni 2019 (foto Martina Root)

Jste sólistkou opery Divadla J. K. Tyla v Plzni. Co pro vás bylo za tu dobu klíčové a nejdůležitější v počátcích vašeho angažmá na této scéně?
Pro mě byla zásadní doba, kdy na plzeňské scéně působil skladatel a dirigent Petr Kofroň. Jeho snaha hledat a objevovat nové režiséry mě v herecké práci značně ovlivnila. Nebál se pouštět do experimentů, někdy i velmi skandalizujících. Díky němu jsem měla možnost pracovat s mnoha činoherními režiséry, jako byl Jiří Pokorný, Jan Antonín Pitínský, Martin Čičvák, Michal Dočekal a další.

Měla jste nějaké vysněné role a splnily se vám? Co byste si ještě ráda zazpívala, případně kde?
Nemám vysněné role – ráda se poperu s většinou rolí, které jsou mi nabídnuty. Spíše existují role, které bych zpívat nechtěla… Mně je jedno, kde zpívám, důležité je, s jakým týmem roli studuji. Pokud je skvělý tým, tak vám ta práce dělá radost a může to být kdekoliv.

Je Carmen opravdu takovou „vysněnou“ rolí pro mezzosopranistky? Bylo to tak i u vás?
Myslím, že Carmen je jedna z rolí, kterou by chtěla zpívat každá mezzosopranistka. U mě to bylo od začátku stejné.

Jak se bude lišit nová Carmen od té, která měla v Plzni premiéru již před více než deseti lety?
Pan režisér Martin Otava inscenuje operu tak, aby technologie Nového divadla, které v hojné míře využívá, maximálně sloužily naší inscenaci; rychlé proměny, scénické efekty, to vše by mělo podpořit efektnost inscenace, která by měla být taneční, plná pohybu, španělská, flamencová. Ke spolupráci si přizval skvělou ženu a tanečnici paní Nelly Danko, která s námi trénuje flamencové držení těla, taneční kroky a hru na kastaněty. Jsem ráda, že je inscenace takto pojatá, miluji tanec a díky této úžasné paní mám možnost si oživit své dřívější studijní zkušenosti s flamenkem. Efektní scéna pana Lukáše Kuchinky a nádherné kostýmy paní Dany Haklové jistě podtrhnou atmosféru španělské Sevilly.

Pan režisér má určitou představu o psychologickém profilu Carmen, který se mi doufám podaří naplnit i díky mým životním prožitkům a zkušenostem. Rozhodně by to neměla být prvoplánově Carmen svádějící muže, které nakonec odkopne. 

Máte i vy něco z Carmen? A co naopak ze sebe do této role dáte?
Carmen je anděl a zároveň nezkrotný živel. Myslím, že každá žena má něco z Carmen a každá v ní většinou najde něco, co mají společného. V mém případě je to upřímnost až prostořekost. Diplomat rozhodně nejsem. Nic nepředstírám a většinou se rozhoduji spontánně až intuitivně. Dodržování společenských konvencí je pro mě obtížné, pokud se to neslučuje s mým vnitřním pocitem. Co vkládám do role? Nejen svoji energickou povahu, ale hlavně životní zkušenost ze svých lidských zápasů. 

Jana Foff Tetourová v opeře Carman – DJKT v Plzni 2020 (foto Martina Root)

Jaká jsou největší úskalí Carmen, této role z nejproslulejších?
V této inscenaci bude nejnáročnější skloubit tanec se zpěvem. Má interpretace nesmí být na úkor hudby, zároveň musím být přesvědčivá ve ztvárnění postavy Carmen, jak si to představuje pan režisér.

A máte nějakou svoji oblíbenou představitelku Carmen třeba z nahrávky?
V současné době oceňuji interpretaci Carmen, jak ji představuje Elīna Garanča. Typově se mi ovšem nejvíce líbí Maria Callas – její čistě hlasový projev na nahrávce EMI z roku 1964 je sice leccos dlužný její dřívější pověsti, její dramatický výraz je však fenomenální.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na