Carmen

Carmen je opera o čtyřech dějstvích francouzského skladatele Georgese Bizeta. Autory libreta jsou Henri Meilhac a Ludovic Halévy podle novely Prospera Mériméa Carmen z roku 1845. Opera vznikala v letech 1872 až 1875, její premiéru uvedla pařížská Opéra-Comique 3. března 1875.

Dílo a jeho vznik

V květnu 1872 dostal Georges Bizet nabídku od vedení pařížské Opéra-Comique na nové dílo. Měl za sebou již opery Lovci perel a Djamileh či scénickou hudbu k Daudetově hře L’Arlésienne, která měla velký úspěch v podobě orchestrální suity. Jako námět pro novou operu si Bizet vybral novelu Carmen od Prospera Mériméa. Vedení divadla bylo sice námětem poněkud vylekáno, příběh byl krvavý, ale libretisté Henri Meilhac a Ludovic Halévy byli nadšení, a tak se práce na novém díle brzy rozběhla.

Zkušení libretisté, osvědčení spolupracovníci Jacquese Offenbacha, měli práci rozdělenou jasně: Meilhac psal dialogy a Halévy verše. Děj předlohy zjednodušili a libreto psali podle zvyklostí žánru opéra-comique, tedy s uzavřenými hudebními čísly a mluvenými dialogy.

Komponování hudby se protahovalo, protože Bizet pracoval i na jiných dílech. Carmen měla mít původně premiéru na podzim 1874. Zkoušky skutečně na podzim, v říjnu, začaly, ale protahovaly se a premiéra byla až v březnu 1875.

Ač se nám to dnes může zdát neuvěřitelné, Carmen hned úspěch neměla, naopak v podstatě propadla, reakce tisku se nesly ve znamení zklamání až pobouření. Nicméně se dočkala 36 repríz, byť mnozí diváci přicházeli, jen aby spatřili skandální dílo, o němž mluvila celá Paříž.

Bizet se ale nedočkal toho, že se z jeho mistrovského díla stala postupně jedna z nejhranějších a nejslavnějších oper vůbec. V květnu 1875 onemocněl a 3. června zemřel; bylo mu pouhých 36 let. Jeho smrt je často spojována s nezdarem díla, na kterém si velmi zakládal a v jehož úspěch věřil. Dnes si bez Carmen jen stěží dovedeme operní repertoár představit.

Pro první uvedení ve Vídni (23. 10. 1875) nahradil Bizetův přítel Ernest Guiraud mluvené dialogy dokomponovanými recitativy. Na jevištích i na nahrávkách dnes žijí vedle sebe obě verze, což je v pořádku, neboť sám Bizet měl v úmyslu recitativy zkomponovat.

Synopse opery

První dějství

Na náměstí v Seville čeká skupina vojáků na výměnu stráže. Objeví se Micaela hledající dona Josého. Čekat na něj nechce a odchází. José přijde až s novou hlídkou. Když zazvoní tovární zvon, objeví se dívky z továrny na cigarety. Přichází Carmen a zpívá provokativní habaneru o nezkrotné povaze lásky. Hodí květinu k donu Josému, který ji doposud ignoroval. Když se ženy vrátí do továrny, Micaela se vrací a dává Josému dopis od jeho matky. Matka v dopise prosí, aby se José vrátil domů a oženil se s Micaelou. Dívka v rozpacích uteče.

Z továrny se vyhrnou rozrušené ženy. Carmen napadla jednu ženu nožem. Když je vyzvána k vysvětlení, Carmen odpovídá s výsměšnou vzdorovitostí. Velitel stráže Zuniga nařídí Josému, aby jí svázal ruce. Carmen, ponechaná o samotě s Josém, ho okouzlí seguidillou, ve které zpívá o tanci a vášni. José souhlasí s tím, že jí uvolní ruce. Když je odváděna, Carmen srazí eskortu k zemi a se smíchem uteče. José je zatčen pro zanedbání povinnosti.

Druhé dějství

Uplynuly dva měsíce. Carmen a její přítelkyně Frasquita a Mercédes baví Zunigu a další důstojníky v krčmě Lillase Pastii. Carmen se dozvídá o propuštění Josého z vězení. Sbor a průvod oznamují příchod toreadora Escamilla. Ten v krčmě zaměří svůj pohled na Carmen, která ho však ignoruje. Lillas Pastia vyhání dav a vojáky pryč. – Podloudníci Dancaïre a Remendado se chtějí zbavit pašovaného zboží.

Frasquita a Mercédes jsou ochotny jim pomoci, ale Carmen odmítá, protože si přeje čekat na Josého. Ten přichází a Carmen ho zve k tanci. José se však musí vrátit do služby, čemuž se Carmen vysmívá. José jí ukáže květinu, kterou po něm hodila na náměstí. Dezertovat ale odmítá. Vrací se Zuniga, který hledá Carmen. José a Zuniga spolu začnou bojovat, Zunigu zadrží podloudníci. Po útoku na nadřízeného důstojníka nemá José jinou možnost než se připojit ke Carmen a pašerákům.

Třetí dějství

V horách. Carmen a José přicházejí s pašeráky a jejich kořistí. Carmen již José omrzel; nabádá ho, aby se vrátil k matce. Frasquita a Mercédes se baví tím, že si navzájem vykládají své štěstí z karet; Carmen se k nim přidá a zjistí, že jí karty předpovídají smrt. Ženy odcházejí, aby podplatily celníky střežící toto místo. José zůstane na stráži. – Objeví se Micaela s průvodcem; hledá Josého, aby ho zachránila před Carmen. Když uslyší výstřel, ve strachu se ukryje. To José vystřelil na vetřelce, kterým je Escamillo.

Josého radost ze setkání s toreadorem se obrací v hněv, když Escamillo přizná své vzplanutí ke Carmen. José se začne s Escamillem prát, jsou ale přerušeni vracejícími se pašeráky a dívkami. Escamillo odchází a přitom zve všechny na nejbližší býčí zápasy do Sevilly. Micaela je objevena; zpočátku s ní José odejít nechce, ale pak souhlasí, jakmile mu Micaela řekne, že jeho matka umírá. Když odchází, slíbí, že se vrátí. V dálce je slyšet Escamillo zpívající toreadorovu píseň.

Čtvrté dějství

Náměstí v Seville. Zuniga, Frasquita a Mercédes jsou v davu, který čeká na příjezd toreadorů. Escamillo přichází s Carmen a vyznávají si vzájemnou lásku. Když Escamillo vchází do arény, Frasquita a Mercédes varují Carmen, že José je nablízku, ale Carmen se nebojí a chce s ním mluvit. – Carmen se ocitá tváří v tvář zoufalému Josému. Zatímco ji José marně prosí, aby se k němu vrátila, z arény zaznívá provolávání slávy.

Když José vyslovuje svou poslední prosbu, Carmen pohrdavě odhodí prsten, který jí dal, a pokusí se vstoupit do arény. José ji probodne dýkou a ve chvíli, kdy je Escamillo oslavován davy, Carmen umírá. Zoufalý José klečí nad svou milovanou. Když dav opouští arénu, přiznává se José, že zabil ženu, kterou miloval.

Hudba

Ačkoliv Bizet nikdy ve Španělsku, kde se Carmen odehrává, nebyl, v jeho hudbě zazní mnohé ozvěny typicky španělské hudby. Velmi „působivá tragédie oslnivého španělského koloritu“ (Anna Hostomská) vyniká temperamentem, barvitostí, dramatismem i lyrikou a mnoha různými polohami a bohatstvím své hudby. Carmen jako nespoutaná, vášnivá hrdinka je snem a životní rolí mnoha mezzosopranistek i sopranistek s tmavým hlasem.

„Hudebně bylo dílo pro zhýčkané obecenstvo příliš složité a odpuzovalo i svým realistickým pojetím postav, režie i výpravy, přesně zachovávající Mériméovo vylíčení situací.“ – „Bizetova hudba, hudba nového stylu, planoucí zvukové nádhery a vášně i něhy, ovlivněná Gounodem, Meyerbeerem, Verdim i Wagnerem, a přece typicky původní, dodala pak dramatu výraznou působivost. Od svého přítele Berlioze se Bizet naučil, jak hudebně přetvořit starý příběh do moderního tvaru.

Bizet v podstatě respektoval starou operní formu sólových a ansámblových scén, mistrně spojených vypracovanými recitativy ve volně souvisící celek. Pečlivě propracovává svůj styl do nejmenších podrobností, je mistrem instrumentace i charakteristiky v psychologii jednotlivých osob i situací. Snaha o životnou výraznost, nutná zvláště pro jevištní dílo, nejvyšší originalita melodických prostředků, odvaha v harmonizaci, kombinacích a rytmech a zejména vyslovené Bizetovo nadání pro dramatický účinek hudby učinily z nové opery mistrovské dílo.“ (Anna Hostomská)

Bizet „měl k dispozici jen zpěvník španělských písní, jehož znalost je pak využita v proslulé séguidille, habanéře i v cikánské písni. Mnohem víc, než tyto ostatně dost vzdálené ozvuky, Bizet španělský kolorit své opery vyvolává svou opět mistrovskou instrumentací při poměrně jednoduchém obsazení orchestru: dřeva nikdy neztrojuje, nepoužívá ani basklarinet ani tubu a také pozouny a harfa jsou užívány velice střídmě. Tato střídmost, zvlášť v porovnání s orchestrem Wagnerovým, je tajemstvím Bizetova instrumentačního umění tím spíš, že v sobě nese nádhernou pečeť samozřejmosti.“ (Jan P. Kučera)

Recepce opery

Premiéra

První představitelkou Carmen byla mezzosopranistka Célestine Galli-Marié, která skladatele podporovala po celou dobu nelehkých zkoušek na premiéru, které se značně protahovaly – začaly v říjnu 1874, ale premiéra byla nakonec až 3. března 1875. V divadle panovala nepřátelská atmosféra, orchestru vadilo přesné rozpracování a obtížnost Bizetovy hudby, některé části byly považovány za nehratelné.

Totéž se opakovalo při zkouškách se sborem. Soubor absolvoval celkem 85 zkoušek: 27 pro sólisty, 34 scénických zkoušek bez sboru, 16 se sborem a 4 zkoušky s orchestrem. Během zkoušek Bizet operu stále upravoval a přepisoval. Po pěti měsících se nakonec konala premiéra, kterou dirigoval Adolphe Deloffre.

Libretista Ludovic Halévy premiéru popsal takto: „Dobrý dojem z prvního aktu. Vstupní píseň Galli-Marié byla vytleskána stejně jako duet Micaely a Josého. Jednání skončilo dobře s potleskem a vyvoláváním, mnoho lidí proudilo na jeviště, Bizet byl obklopen a bylo mu srdečně blahopřáno. Druhé jednání proběhlo méně šťastně. Úvod byl skvělý, vstupní píseň toreadora udělala velký dojem.

Pak ale nastoupil rostoucí chlad. Zde se Bizet vzdaloval stále více od obvyklé formy opery comique. Publikum se zdálo překvapeno. V pauze se u Bizeta zastavilo méně lidí. Blahopřání se stala poněkud strojenými a měla stále více povahu formálnosti. V průběhu třetího jednání chlad zesílil; potlesk sklidila jen árie Micaely, která je ještě podle starého zvyku. Ještě méně lidí přišlo poté na jeviště; a po čtvrtém jednání, jež od začátku do konce bylo přijato s ledovým chladem, zůstalo jeviště prázdné, jen tři nebo čtyři opravdoví přátelé se u Bizeta zastavili. Snažili se ho uklidnit a utěšit, ale z jejich pohledů mluvila jasná sklíčenost: Carmen propadla.“

Konzervativní kritika byla nepřátelská, reakce tisku zklamané a pobouřené, i když našli se i tací, kteří dílo nebo některé jeho partie chválili. Bizet byl neúspěchem opery, v niž tolik věřil a do níž tolik vložil, velmi zklamán a zemřel přesně tři měsíce po premiéře.

Další provedení

V říjnu 1875 byla Carmen uvedena ve Vídni, a to s recitativy namísto mluvených dialogů, které zkomponoval Ernest Guiraud. V následujících letech byla opera uvedena na různých světových scénách, a to s čím dál větším úspěchem: například roku 1878 v Londýně, New Yorku (Academy of Music) a Petrohradu. V roce 1883 byla Carmen znovu uvedena v divadle své premiéry, tedy v pařížské Opéra-Comique. V Metropolitní opeře v New Yorku byla poprvé uvedena v lednu 1884.

Carmen v Česku

Dne 3. ledna 1884 byla Carmen poprvé uvedena také v pražském Národním divadle (dirigent Mořic Anger, režie František Hynek, titulní role Irma Reichová). Zde pak byla Carmen uvedena v řadě dalších nastudování; velmi známá je inscenace režiséra Jozefa Bednárika a v nastudování Jiřího Bělohlávka (premiéra v březnu 1999), v titulní roli s Dagmar Peckovou.

Galerie

Postavy a obsazení světové premiéry:

Carmen, cikánka (mezzosoprán) – Célestine Galli-Marié

Don José, desátník dragounů (tenor) – Paul Lhérie

Escamillo, toreador (baryton) – Jacques Bouhy

Micaela, vesnická dívka (soprán) – Marguerite Chapuy

Zuniga, poručík dragounů (bas) – Eugène Dufriche

Morales, poručík dragounů (baryton) – Edmond Duvernoy

Frasquita, společnice Carmen (soprán) – Alice Ducasse

Mercédes, společnice Carmen (mezzosoprán) – Esther Chevalier

Lillas Pastia, hostinský (mluvená role) – M. Nathan

Dancaïre, podloudník (tenor) – Pierre-Armand Potel

Remendado, podloudník (tenor) – Barnolt

Průvodce (mluvená role) – M. Teste

Vojáci, dělnice, přátelé Escamilla, cikánky a cikáni, prodavači, lid.

Noty a libreto

Partitura na IMSLP

Klavírní výtah na Indiana University School of Music

Libreto ve farncouzsko-anglickém překladu na DM’s Opera Site.

Libreto v překladu Elišky Krásnohorské na stránkách Kramerius.

Durata

Opera trvá cca 155 minut.

Slavní interpreti

Carmen

Carmen, neodmyslitelná role mnoha mezzosopranistek, případně sopranistek s temnějším hlasem; zpívaly ji pěvkyně jako Ema Destinnová, Rosa Ponselle, Mary Cavan, Giulietta Simionato, Victoria de los Ángeles, Irina Archipova, Soňa Červená, Oralia Dominguez, Regina Resnik, Leontyne Price, Maria Callas, Grace Bumbry, Marilyn Horne, Régine Crespin, Christa Ludwig, Brigitte Fassbänder, Tatiana Troyanos, Teresa Berganza, Agnes Baltsa, Julia Migenes, Jessye Norman, Elena Obraztsova, Jennifer Larmore, Anne Sofie von Otter, Waltraud Meier, Angela Gheorghiu, Patricia Bardon, Olga Borodina, Marina Domashenko, Maria Ewing, Anna Caterina Antonacci, Elīna Garanča, Magdalena Kožená.

V Česku například Berta Foersterová-Lautererová, Anna Kettnerová, Růžena Maturová, Gabriela Horvátová, Marta Krásová, Štěpánka Štěpánová, Věra Krilová, Zdenka Hrnčířová, Věra Soukupová, Ivana Mixová, Libuše Prylová, Libuše Márová, Eva Randová, Dagmar Pecková, Hannah Esther Minutillo, Kateřina Jalovcová, Jolana Fogašová, Jana Sýkorová, Veronika Hajnová, Andrea Kalivodová, Václava Krejčí Housková a další.

Don José

Dona Josého zpívali tenoristé Richard Tucker, Nicolai Gedda, Giuseppe Di Stefano, Mario Del Monaco, Franco Corelli, James King, Jon Vickers, Plácido Domingo, José Carreras, Neil Shicoff, Vladimir Atlantov, Thomas Moser, Roberto Alagna, José Cura, Jonas Kaufmann a mnozí další, u nás Karel Burian, Otakar Mařák, Beno Blachut, Ivo Žídek, Vilém Přibyl, Tomáš Černý, Sergej Ljadov, Valentin Prolat, Michal Lehotský, Peter Berger a jiní.

Micaela

Micaelu zpívaly sopranistky Licia Albanese, Elisabeth Söderström, Hilde Gueden, Maria Stader, Joan Sutherland, Mirella Freni, Kiri Te Kanawa, Ileana Cotrubas, Katia Ricciarelli, Angela Gheorghiu, Eva Mei či Barbara Frittoli, u nás Ada Nordenová, Libuše Domanínská, Drahomíra Tikalová, Milada Šubrtová, Naďa Šormová, Daniela Šounová, Jiřina Marková, Dana Burešová, Helena Kaupová, Pavla Vykopalová, Maria Haan, Iveta Jiříková, Alžběta Poláčková, Ludmila Vernerová, Maria Kobielska a další.

Escamillo

Escamilla zpívali Leonard Warren, Robert Merrill, Tom Krause, Justino Díaz, José van Dam, Sherrill Milnes, Ruggero Raimondi, Simon Estes, Alan Titus, Samuel Ramey, Thomas Hampson, Bryn Terfel, Ildebrando D’Arcangelo a další, u nás Bohumil Benoni, Emil Burian, Zdeněk Otava, Václav Bednář, Rudolf Jedlička, Přemysl Kočí, Stanislav Muž, Teodor Šrubař, Antonín Švorc, René Tuček, Václav Zítek, Roman Janál, Vratislav Kříž, Jiří Sulženko, Martin Bárta, Svatopluk Sem a jiní.

Nahrávky

K nejznámějším nahrávkám patří:

Walhall, 1955, dirigent: Herbert von Karajan, Teatro alla Scala orchestra and chorus, hlavní role: Giulietta Simionato, Giuseppe Di Stefano, Rosanna Carteri, Michel Roux.

EMI, 1959, dirigent: Sir Thomas Beecham, Orchestre Philharmonique de Radio France, hlavní role: Victoria de los Ángeles, Nicolai Gedda, Janine Micheau, Ernest Blanc.

Classics, 1960, dirigent: Herbert Kegel, Rundfunk Sinfonie Orchester, hlavní role: Soňa Červená, Rolf Apreck, Maria Croonen, Robert Lauhöfer.

Gala, 1960, dirigent: Peter Maag, Teatro di San Carlo orchestra and chorus, dirigent: Irina Arkhipova, Mario Del Monaco, Marcella Pobbé, Ernest Blanc.

Deutsche Grammophon, 1962, dirigent: Ferenc Fricsay, Bavarian State Opera orchestra and chorus, hlavní role: Oralia Dominguez, Josef Metternich, Maria Stader, Josef Simandi.

Decca, 1963, dirigent: Thomas Schippers, Orchestre de la Suisse Romande, Grand Théâtre de Genève chorus, hlavní role: Regina Resnik, Mario Del Monaco, Joan Sutherland, Tom Krause.

RCA Victor, 1964, dirigent: Herbert von Karajan, Vienna Philharmonic orchestra, Vienna State Opera chorus, hlavní role: Leontyne Price, Franco Corelli, Mirella Freni, Robert Merrill.

EMI, 1964, dirigent: Georges Prêtre, Paris Opera orchestra and chorus, hlavní role: Maria Callas, Nicolai Gedda, Andréa Guiot, Robert Massard.

EMI, 1970, dirigent: Rafael Frühbeck de Burgos, Théâtre National de l’Opéra orchestra and chorus, hlavní role: Grace Bumbry, Jon Vickers, Mirella Freni, Kostas Paskalis.

Deutsche Grammophon, 1973, dirigent: Leonard Bernstein, Metropolitan Opera orchestra and chorus, hlavní role: Marilyn Horne, James McCracken, Adriana Maliponte, Tom Krause.

RCA-Erato, 1974, dirigent: Alain Lombard, Strasbourg Philharmonic Orchestra, Rhine Opera Chorus, hlavní role: Régine Crespin, Gilbert Py, Jeannette Pilou, José van Dam.

Decca, 1975, dirigent: Sir Georg Solti, London Philharmonic Orchestra, John Alldis choir, Haberdashers‘ Aske’s Boys‘ School choir, hlavní role: Tatiana Troyanos, Plácido Domingo, Kiri Te Kanawa, José van Dam.

Deutsche Grammophon, 1977, dirigent: Claudio Abbado, London Symphony Orchestra, Ambrosian Singers, hlavní role: Teresa Berganza, Plácido Domingo, Ileana Cotrubas, Sherrill Milnes.

Deutsche Grammophon, 1983, dirigent: Herbert von Karajan, Berliner Philharmoniker, Choeur de l’Opéra de Paris, hlavní role: Agnes Baltsa, José Carreras, Katia Ricciarelli, José van Dam.

Erato, 1984, dirigent: Lorin Maazel, Orchestre National de France, Radio France chorus, hlavní role: Julia Migenes, Plácido Domingo, Faith Esham, Ruggero Raimondi.

Philips, 1988, dirigent: Seiji Ozawa, Orchestre National de France, French National Radio Chorus, hlavní role: Jessye Norman, Neil Shicoff, Mirella Freni, Simon Estes.

Teldec, 1995, dirigent: Giuseppe Sinopoli, Bayerische Staatsoper orchestra and chorus, hlavní role: Jennifer Larmore, Thomas Moser, Angela Gheorghiu, Samuel Ramey.

EMI, 2002, dirigent: Michel Plasson, Orchestre national du Capitole de Toulouse, hlavní role: Angela Gheorghiu, Roberto Alagna, Inva Mula, Thomas Hampson.

Decca, 2010, dirigent: Myung-whun Chung, Orchestre Philharmonique de Radio France, hlavní role: Marina Domashenko, Andrea Bocelli, Eva Mei, Bryn Terfel.

Warner, 2015, dirigent: Sir Simon Rattle, Berliner Philharmoniker, Chor und Kinderchor der Deutschen Staatsoper Berlin, hlavní role: Magdalena Kožená, Jonas Kaufmann, Genia Kühmeier, Kostas Smoriginas.

Filmové zpracování

Opera se dočkala filmového zpracování roku 1984. Film ve francouzsko italské koprodukci režíroval Francesco Rosi, dirigentem nahrávky je Lorin Maazel. Hrají a zpívají Julia Migenes, Plácido Domingo, Ruggero Raimondi či Faith Esham.

Odkazy

Carmen na YouTube. (Paris-Bastille Opera, conductor: Frédéric Chaslin. Béatrice Uria-Monzon, Sergei Larin)

 

(autorem textu je MILAN VALDEN)