Jana Perutková: Mrzí mě, jak jsme směrem k poučené interpretaci staré hudby konzervativní

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
Plánovaný rozhovor s Janou Perutkovou nám překazilo vládní nařízení. Během karantény jsme se však rozhodli, že rozhovor uskutečníme alespoň distančně. Přední česká muzikoložka nám tak detailně odpověděla na otázky ohledně studií i jejího profesního života.
Na katedře brněnské hudební vědy v roce 1988, zleva: Jana Perutková, Pavel Sýkora, Jiří Fukač, Miloš Štědroň, Petr Macek (foto: Klára Fukačová)

Jana Perutková je přední českou muzikoložkou, členkou Rakouské společnosti pro hudební vědu, České společnosti pro hudební vědu a České společnosti pro výzkum 18. století. Právě hudebněvědný výzkum před rokem 1800 tvoří hlavní pedagogickou náplň jejích přednášek na Ústavu hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Zde je garantkou magisterského studijního programu Hudební věda a bakalářského studijního programu Teorie a provozovací praxe staré hudby, jehož vznik před téměř třiceti lety spoluiniciovala. Naše setkání jsme společně plánovali tak dlouho, až nám ho vládní nařízení v polovině března odložilo na dobu neurčitou. Rozhodli jsme se však rozhovor během karantény uskutečnit distančně. Tato možnost se nakonec ukázala být příhodnější, než se mohlo zpočátku zdát – postupně jsme totiž naráželi na širokou škálu témat. V obsáhlém rozhovoru jsem se tázal na její studentská léta a vědecké počátky, proč v jejím badatelském zájmu zvítězila stará hudba, jak vnímá stav hudební kritiky v České republice, nebo jakým výzvám čelí hudební věda v současnosti.

Na podzim minulého roku jste byla jmenována profesorkou hudební vědy, když však člověk nahlédne do Vašeho životopisu, zjistí, že po dokončení konzervatoře dostalo přednost studium historie a českého jazyka. Ke studiu hudební vědy a estetiky jste se přihlásila až záhy poté. Co Vás nakonec přimělo k uměnovědné specializaci?
Ono to bylo celé trochu jinak, já jsem byla rozhodnutá studovat hudební vědu už od maturitního ročníku na konzervatoři. Bohužel se v roce, v němž jsem konzervatoř dokončila, tento obor na filozofické fakultě v Brně neotevíral. Nechtěla jsem ztratit rok čekáním na to, jestli a kdy se hudební věda bude realizovat, a tak moje volba padla na ty dva obory, které jste zmínil. Nebylo tak těžké se rozhodnout: moje maminka je profesí češtinářka, navíc jsem měla na konzervatoři z češtiny skvělou profesorku Evu Neumannovou a ta nás – nebo tedy přinejmenším mě – naučila milovat českou i světovou literaturu. Historie pak byla velkým koníčkem mého tatínka, výborného pedagoga, který mě ji nenásilně učil odmalička, a to tak, že mě to skutečně bavilo. Přijímací zkoušky jsem úspěšně udělala a bylo to pro moji profesní dráhu to nejlepší, co se mi mohlo stát. Zejména propedeutické předměty, které jsem absolvovala v prvním ročníku na historii, se mi v mém budoucím směřování báječně hodily. Když pak ale o rok později hudební vědu přece jen otevřeli – s poněkud obskurním názvem „marxisticko-leninská estetika se zaměřením na hudební vědu“ – přestoupila jsem, protože jsem se chtěla muzikologii věnovat naplno. Navíc jsem už na katedru chodila, zformoval se tam jakýsi „nultý ročník“, takže jsem nešla do neznáma, ale někam, kam jsem bytostně chtěla patřit. Byli tam lidé, které jsem obdivovala a chtěla jsem se od nich učit, například profesor Jiří Fukač, který kromě toho, že byl nesmírně inteligentní, byl také vtipný a velice lidský. Po revoluci se pak z toho marx-leninského kočkopsa stala standardní dvojkombinace – hudební věda a estetika. Hudební vědu jsem končila diplomkou o Františku Antonínovi Míčovi, zatímco estetiku oborovou prací o Janáčkovi.

Jana Perutková: vystoupení na brněnském mezinárodním hudebněvědném colloquiu The Musical Land of Moravia, 2009 (archiv Jana Perutková)

Oblastí Vašeho badatelského zájmu je především hudba před rokem 1800, kterou taktéž přednášíte na Ústavu hudební vědy FF MU v Brně. Proč u Vás zvítězila právě stará hudba nad tou současnou – vzpomenete si na konkrétní moment nebo impuls?
Ony zásadní impulsy byly dva. Prvním bylo pedagogické působení německého flétnisty, dirigenta a muzikologa Andrease Hoffmanna Kröpera na naší katedře. Já jsem před jeho příchodem do Brna nebyla příliš vyhraněná, svou první větší seminární práci jsem psala o Bohuslavu Martinů a pak pod vedením prof. Miloše Štědroně krátce pracovala na drobných tématech z raného 19. století pocházejících z hudební sbírky v Náměšti nad Oslavou uložené v Oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea. Andreas u nás začal učit v r. 1990 a protože jsem uměla jakžtakž německy, začala jsem mu pomáhat jak s některými organizačními věcmi, tak jsem začala simultánně překládat jeho přednášky, což byla mimochodem vynikající škola nejen z hlediska odborného, ale i jazykového. Způsob, jakým nám studentům prezentoval práci s prameny 18. století, byl natolik zajímavý, že jsem se pak sama chtěla vydat podobným směrem. A ještě nikdy jsem své specializace nelitovala, je to v zásadě zábavná, velice často až detektivní práce. Druhým, neméně důležitým impulsem bylo moje seznámení s Ondřejem Mackem, nynějším uměleckým šéfem souboru Hof-Musici, který se specializuje na tzv. poučenou interpretaci staré hudby a především barokní opery. Tohle seznámení se uskutečnilo někdy nedlouho před letním kursem staré hudby, který naše katedra organizovala v roce 1991. Ondřej měl už v té době hluboké znalosti o barokní hudbě, ale třeba taky o barokní gestice, a hlavně vášeň k opeře 18. století, a uměl o tom neobyčejně zajímavě vyprávět. Do této doby se také datuje vznik jeho spolupráce s českokrumlovským kastelánem Pavlem Slavkem a začátek jeho operních realizací v tamním světově proslulém zámeckém divadle, u čehož jsem měla tu čest být. Ostatně od těch dob jich Ondřej nastudoval a s úspěchem v Krumlově i jinde provedl rovných dvacet. A mně barokní opera zcela učarovala a spolupráce s ním je pro mě dodnes ohromnou inspirací.

Jana Perutková s holandskou kunsthistoričkou dr. Lilian Ruhe na zámku v Jaroměřicích nad Rokytnou, 2016 (archiv Jana Perutková)
  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na