Jana Semerádová: Barokní flétna si mě sama vybrala

  1. 1
  2. 2

Její jméno je už po řadu let synonymem pro ohromující zážitky s barokní hudbou 17. a 18. století, pro vzrušující pronikání do jejích jen pramálo prozkoumaných hlubin, ale vlastně též synonymem pro barokní flétnu. Jana Semerádová, absolventka pražské Konzervatoře, Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v oboru Teorie a provozovací praxe staré hudby a také absolventka Královské konzervatoře v Den Haagu, je nerozlučně spojena také se souborem Collegium Marianum, v jehož čele stojí už od roku 1999. Právě pod jejím vedením soubor sbírá jedno ocenění a uznání za druhým, a to jak u nás, tak v zahraničí. Aktivní badatelská činnost Jany Semerádové přitom souboru Collegium Marianum umožňuje ze znovuobjevovaného barokního odkazu uvádět nejen čistě koncertní díla, ale také unikátní tvary scénických hudebně-dramatických a tanečních představení. Jana Semerádová také vyučuje hru na barokní příčnou flétnu na Univerzitě Karlově v Praze a vede interpretační kurzy.


V čem všem se vůbec liší barokní flétna od té „běžné“ příčné? Na kterou z nich je obtížnější hra a jak se liší výsledný zvuk?

Pro mne jsou to zcela odlišné nástroje, nejen co se týče materiálu. Liší se také konstrukčně, barokní flétna je vrtána kónicky, moderní cylindricky. Není to tedy pouze dřevo (nejčastěji zimostráz, grenadila, eben, též slonovina), které činí tón barokního „traversa“ lahodným a barevným. Tím ale nechci popřít, že na moderní flétnu nelze hrát barevně. Zkušenost s barokní flétnou však může leckdy pozitivně ovlivnit hru na moderní flétnu, na níž je paradoxně těžší hrát s lehkostí barokní sonáty a koncerty, byť se považuje za „zdokonalenou“.


Jak jste se vy sama k barokní flétně dostala? Proč jste se rozhodla právě pro ni?

Nedá se říci, že bych byla odjakživa fascinována historicky poučenou interpretací. Je pravda, že nás maminka často brala na koncerty a kursy „staré hudby“ a časté domácí muzicírování nám dávalo poznat hudbu od středověku po klasicismus. Možná proto mi přišla barokní flétna jako nejideálnější a nejpřirozenější nástroj k provozování barokního repertoáru. Ale nejdřív jsem se nechala na konzervatoři opájet romantickou a moderní hudbou, abych postupně dozrála k rozhodnutí věnovat se naplno baroku a klasicismu. Vždy mě zajímal původní tvar věcí, etymologie, dějiny umění; jsou to všechno spojené nádoby, které mají bezprostředně vliv i na provozování hudby. A možná že mi též nestačily vyšlapané cesty a mohl v tom být i kus rebelie, té prospěšné, která pomáhá kriticky myslet a nespokojí se s tradovanou interpretací, hledá, ověřuje, a touží jít pořád dál. Spíše než nástroj jsem tedy hledala prostředek jak vyzpívat své životní krédo, abych mohla přirozeně vyjádřit sebe sama a pochopit hudbu minulosti. Nemusela jsem hledat dlouho, barokní flétna si mě sama vybrala.

V čem spočívá takzvaná autentická, poučená interpretace? Či jinak řečeno: Co všechno musí interpretace splňovat, aby se dala takto označit?

Pojem autentická interpretace je možná matoucí. Na jednu stranu totiž mohu hrát autenticky cokoliv a jakkoliv, pokud si za tím budu stát, bude to má vlastní interpretace. Pokud chci takto označit interpretaci staré hudby, mluvím pak o autentickém, původním provozování hudby, tak jak by zněla v době svého vzniku, ale to jaksi nelze. Dobovému provedení se můžeme maximálně přiblížit, ale originál dobového hudebníka vytvořit nedokážeme. Možná bych se tedy přikláněla k označení historicky poučená interpretace staré hudby. Ideálně výstižný a krátký anglický název „Early Music“ nám prostě chybí. Nejsem si jista, zda existují kriteria, podle kterých se můžeme označit za dostatečně historicky poučené interprety, ale pro mne je zásadní rétoričnost a výmluvnost hudebního textu. Nestačí tedy pouze přehrávat kvantum dobového repertoáru, ale je nutné si stále klást otázky a hledat odpovědi; v ikonografii, v hudebních archivech, experimentováním s laděním, zkoušením nástrojů, obsazením orchestru, atd. .


Jak velký zájem je u nás o hru na starých autentických nástrojích, resp. na jejich kopiích? Zdá se, že podobných nadšenců jako jste vy v posledních letech přibývá…

O nadšence nebyla u nás nikdy nouze: v 90. letech se zdejšímu hnutí pro starou hudbu podařilo to, že se z některých nadšenců stali celosvětové špičky a uznávaní specialisté na starou hudbu. Spíše mi přijde, že nynější absolventi konzervatoří nebo akademií, které láká stará hudba, nejsou motivováni k intenzivnímu studiu, necítí potřebu ponořit se do problematiky interpretace, proniknout do tajemství zvuku starého nástroje, např. skrze studium traktátů, dějin hudby, akustiky. Prostě zajímat se o dané období, klást si otázky, kdy, kde, jak, proč. I když jste talentovaný hudebník vybavený technickou zručností, neznamená to, že po pár týdnech vám to půjde i na barokní housle, byť se barokní repertoár zdá být méně obtížný. Zahrát vkusně a přesvědčivě raně barokní madrigal s diminucemi může být mnohem těžší než romantický koncert.

Teď odjinud: Co všechno obnáší vedení souboru Collegium Marianum? Kolik času vám zabere? Nechybí vám pak při aktivní umělecké práci?

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


2
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
2 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
0 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Evan

Dobrý rozhovor, děkuji. Chybí rozhovory s takovými umělci. Pořád se jen propagují mediální hvězdice. Velmi děkuji.

Pavel Šimáček

Přečetl jsem až dnes po Magdaleně a i rozhovor potvrdil mé dojmy. Díky za něj!