Jana Šrejma Kačírková: Jsem kaskadér
Tehdy získala cenu za ztvárnění role Julie v Gounodově opeře Romeo a Julie v Národním divadle moravskoslezském, letos neunikla pozornosti Herecké asociace její Anna Boleynová v představení Donizettiho Anny Boleny na téže scéně. Úspěch o to větší, že se zpěvačce podařilo Cenu Thálie obhájit. Ostatně, operní pěvkyni se to podařilo poprvé, mezi muži Cenu Thálie dříve obhájil Luděk Vele. Důvod k opojení však měla Jana Šrejma Kačírková ještě jeden. Týden před předáváním cen se jí narodila dcera Anička.
Jste českobudějovická rodačka. Kde jste získala své první pěvecké školení? Kdo u vás objevil talent?
Začínala jsem v dětském sboru Jitřenka u sbormistra Otakara Dubského. Zpívala jsem tam až do čtrnácti a pak jsem začala chodit na soukromé hodiny k paní profesorce Gregorové, mamince plzeňské pěvkyně Jany Tetourové. A tehdy zapracovala velká náhoda. Paní profesorka už nechtěla učit, a proto mě doporučila na hodiny ke své dceři. Ta ovšem neměla čas, ale sama chodila na hodiny k paní Domanínské, a já zakrátko jela do Prahy.
Vzpomenete si na své první setkání s touto českou operní legendou, která 4. července oslavila devadesátiny?
Na první pohled obyčejná, milá dáma, ze které se později stala moje „zlatá teta“, si mě poslechla a řekla, že hlas tam je, ale že ona už nebere nikoho nového. Nevím už, jak to přišlo, že jsem do té Prahy jela znovu. Asi jsem ji začala zajímat. Bylo mi sedmnáct, když mě paní Domanínská připravovala na zkoušky na konzervatoř a od té doby mě, naštěstí, neustále provází.
Kdykoli mluvíte o Libuši Domanínské, máte pro ni jen slova obdivu…
Však si taky nic jiného nezaslouží. V devadesáti je tak ohromně mladistvá, nezestárla, má velmi moderní myšlení a zároveň pochopení pro všechny kolem sebe.
Znakem dobrého učitele je také dobře odhadnout hlas svého žáka. V tomto ohledu jste Libuši Domanínské trochu poutekla z oboru, viďte?
Viděla mě jako mladodramatický hlas. Na konzervatoři jsem však pokračovala jako lyrický soprán, až jsem se dostala ke koloratuře. Teta si nikdy nemyslela, že bych byla koloratura, dokud jsem jí na klavír nepoložila Královnu noci. Opáčila: „No jo, ale to bys tam musela mít ta ‚efka‘.“ A když jsem je tam „ťukla“, nevěřila svým uším. „No to snad není možné, kde se ti to tam vzalo,“ divila se. A přitom mě k tomu dovedla ona sama, svou trpělivostí a umem.
Tím, co říkáte, potvrzujete slova jiných zpěváků, že je třeba mít na začátku kariéry ohromné štěstí na dobrého učitele…
Dobrý učitel je základ. Kdyby se totiž něco pokazilo, nevím, jestli bych měla odvahu vydat se na tu cestu znovu. A navíc – málokdo vám řekne, že něco děláte špatně. Lidé vás chválí, ale ve skutečnosti málokoho zajímá, jestli je váš hlas a vaše technika v pořádku. Myslím si, že pěvci ze staré gardy vám mohou dát nejvíc. Jak po profesionální, tak po lidské stránce.
Konzervatoř jste vystudovala pod stálým dohledem Libuše Domanínské – měla jste zdravý základ, co přišlo potom?
Na konci šestého ročníku jsem se zúčastnila pěvecké soutěže v Karlových Varech, kde jsem obdržela Cenu Národního divadla moravskoslezského. To ovšem neznamenalo, že jsem hned dostala nabídku na nějakou roli. Musela jsem jet do Ostravy předzpívat. Poslouchali mě tehdy pan dirigent Dohnányi a pan ředitel Golat. Zazpívala jsem jim árii Fiordiligi z opery Così fan tutte, která se měla hrát v přebásnění Jarka Nohavici. Oba kývali hlavami, že se jim to líbí, ale zároveň mi sdělili, že na tuhle roli mají tři zpěvačky. A co prý jim zazpívám ještě…
A v téhle chvíli prý osudově zasáhla vaše kamarádka Kateřina Kněžíková, která věděla, čím oslníte…
Kačka mi okamžitě podala noty s Královnou noci a strčila mě zpátky. Když pánové uviděli, co chci zpívat, reakce byla obdobná jako u paní Domanínské: „No počkejte, počkejte a máte ta ‚efka‘? Nemusíme slyšet, jak se v těch výškách škrtíte.“ Opáčila jsem, že uvidíme, jestli to dám nebo nedám. – A viděli jsme… Hned v prosinci jsem naskočila do všech tří představení Kouzelné flétny a nakonec jsem zpívala i Fiordiligi na premiéře Così fan tutte. A tím jsem vstoupila na profesionální jeviště. Je ovšem pravda, že jsem ve Figarově svatbě zpívala už v roce 2004 v Karlových Varech v báječném představení naší profesorky Reginy Szymikové.
… té Reginy Szymikové, na jejíž hereckou výuku nedá dopustit nikdo z talentů mladé pěvecké generace, včetně Adama Plachetky nebo Kateřiny Kněžíkové?
Ano, právě té. Měli jsme velké štěstí, že jsme na konzervatoři zažili dobré vyučující. Vedle Reginy Szymikové to byli například Robert Jindra nebo Marie Kronbergerová, která nám dala takové základy italštiny, že když dnes někdo z Čechů zpívá italsky, poznáte, jestli ho učila Maruška.
Působíte v Národním divadle moravskoslezském, od roku 2010 jste tam ve stálém angažmá, a jak sama říkáte, velmi si vás v Ostravě hýčkají. Což jste jim vlastně dvakrát odvedla v podobě operní Thálie…
Jsou tam na mě moc hodní. Začalo to už minulým vedením – ředitel Luděk Golat mi dával nádherné role na tělo. Nevím, jak se stalo, že mi tak věřil. A po příchodu Roberta Jindry, Daniela Jägera a Jiřího Nekvasila to pokračuje. Ať už je to Anna Boleynová nebo Julie… Mám obrovské štěstí.
Myslím si, že ano. I teta Libuška mi vždycky říkala, že je lepší odzpívat si repertoár na oblastech a teprve pak přijít do Prahy mezi první garnituru v Národním… Kdybych zůstala v Praze, zpívala bych malé roličky, kdežto v mimopražských divadlech jsem dostávala hned hlavní role a už to tak zůstalo. Po změně vedení v ostravském divadle jsem měla pár měsíců trochu volna, v Ostravě nebylo tolik rolí, a najednou přišly nabídky z Liberce a z Českých Budějovic. Tam mi pomohl kolega Sváťa Sem, který se zmínil v divadle o mladé zpěvačce, kterou mají přímo v Českých Budějovicích. Byla jsem za tuhle příležitost vděčná. Jsem ráda, že v mém případě už neplatí přísloví: „Doma není nikdo prorokem“. Navíc, někdy je obtížné pro mou rodinu a přátele jezdit za mnou tak daleko. Takhle mě mohou vidět a slyšet doma.
Prý pro vás bylo důležité i účinkování v Liberci?
To opravdu bylo. Nastudovala jsem árii z opery La sonnambula a na popud paní korepetitorky Noskové jsem ji šla předzpívat do Liberce. Vůbec nemám ráda předzpívání, vždycky mě to trochu rozhodí, ale protože už jsem v Liberci zpívala Královnu noci, přeci jen jsem nejela úplně do neznáma… Dopadlo to dobře a na moji premiéru se přijel podívat tehdejší šéf Opery Národního divadla Jiří Heřman. Mimochodem, opět zasáhla moje „Kačka Kněžice“, která ho na mě upozornila. Jiří Heřman s dramaturgem Beno Blachutem si mě poslechli a po představení mi pan Heřman řekl, že se určitě ozve. Ještě jsem si dělala legraci, že jsem na to zvědavá… A opravdu druhý den volali z Národního divadla s nabídkou role Adiny v Nápoji lásky…
To asi nebývá… Kdybych to brala podle sebe, musela bych říct, že konkurence je pro každého zdravá…
Hodně mladých zpěváků říká, že si musí velmi pečlivě hlídat svůj obor, aby na jeho překročení nedoplatili poničeným hlasem. Váš repertoár je však velmi široký: od Mozarta a Donizettiho až k Verdimu. Neobáváte se hlasové únavy?
V tomhle jsem obrovský kaskadér. Jediný, komu věřím, je Libuška Domanínská. Když ta mi řekne „tuhle roli už můžeš dělat“, vezmu ji. Vzpomínám, že v roce 2008 jsem v Ostravě zpívala Donnu Annu a hned mi říkali, no tohle nemůžeš přežít. Vidíte, a přežila jsem. Snažím se vždycky nastudovat roli nejlépe, jak to jde, a zatím mi to hlasově prochází.
Máte pocit, že vám tenhle kaskadérský výběr rolí otevřel dveře k dalším sopránovým oborům? Zmiňovala jste, že Libuše Domanínská ve vás na začátku viděla mladodramatický soprán. Zdá se, že nyní se začínají její slova naplňovat. Posunujete se od koloratury k dramatickým rolím…
Mě vlastně koloratura jako taková moc nebaví. Nejsem typ perlivých koloraturních sopránů.
… a to jste přitom tak skvělou Královnou noci…
Bohužel byla. Dnes už to tam není. Nebo lépe řečeno je, ale ne s takovou lehkostí jako dřív. Proto už Královnu noci nezpívám. Než abych se trápila, raději se pouštím do jiného repertoáru. Ze svých záznamů vím, že jsem ji zpívala dvaapadesátkrát. To myslím na jednu roli i stačí. Mě baví drama, role, jako jsou Markétka nebo Julie. První, druhé a třetí jednání je klidnější, ze začátku se v něm musím trochu hledat, ale ve čtvrtém a pátém, kde přichází dramatický vývoj, jsem doma! Asi je to moje nátura.
V jakém repertoáru se dnes cítíte doma?
Mám ráda Violettu, Annu Boleynovou, na Marii Stuartovnu, kterou chystáme v Ostravě na prosinec, se také moc těším. Snad mi sedí i Mařenka, Donna Anna, Markétka, Zuzanka…
Co vás na vašem povolání nejvíc přitahuje?
Když mám vyjít na jeviště – a musejí mě držet, abych tam nevlítla dřív – jsem šťastná, najednou odcházejí nemoci, problémy, trápení, nic mi nechybí, nic mě nebolí. Já nehraju, já svoje role žiju.
Taky není před představením žádná dietka, ale dáte si k obědu pořádný kus masa…
Tohle dělám hlavně, když večer zpívám Zuzanku ve Figarově svatbě. Před ní steak musí být, abych měla hodně energie, protože ta Zuzka je krásná role, ale nekonečná…
Výčet vašich cen je dlouhý. Vyzvednu jen vaše úspěchy v Tháliích. Jste držitelkou dvou Cen Thálie a tří Jihočeských Thálií. Ovšem vám se podařil i jeden „double“ – získala jste Cenu Thálie dvakrát bezprostředně za sebou. Dovedete si sama odpovědět na otázku, čím jsou vaše ztvárnění tak mimořádná?
Asi to bude tím, že sama věřím tomu, co zpívám. A možná proto mi to věří i diváci. Samozřejmě jsou důležité hlas, technika a to, jak roli zahraju, ale myslím, že nejpodstatnější je to, že lidem poskytnu kompletní zážitek. Aspoň doufám. Na jevišti se vydám ze všech emocí, jsem šťastná i pláču. A to nejkrásnější, čím mě mohou diváci obdarovat, jsou jejich slzy…
Jaké je vaše aktuální přání?
Vrátit se po mateřské na jeviště v ještě lepší formě, než jsem byla… No a pak hattrick!
Děkuji za rozhovor.
Vizitka:
Jana Šrejma Kačírková (1982) se narodila v Českých Budějovicích. V roce 2006 absolvovala Pražskou konzervatoř. V době studií získala řadu ocenění na Mezinárodní pěvecké soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech.
V roce 2006 se stala hostem v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě. Od roku 2010 je zde stálou členkou souboru opery. V rámci svého stálého angažmá nastudovala a účinkuje mimo jiné v rolích, jako jsou Eurydika – Orfeus v podsvětí (Jacques Offenbach), Violetta – La traviata (Giuseppe Verdi), Mařenka – Prodaná nevěsta (Bedřich Smetana) či v titulní roli opery Anna Bolena (Gaetano Donizetti).
Je stálým hostem v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích, Divadle F. X. Šaldy v Liberci, Divadle J. K. Tyla v Plzni a Národním divadle v Praze, kde debutovala v roce 2010 v roli Adiny z opery Nápoj lásky Gaetana Donizzetiho. Od té doby zde nastudovala roli Konstanze z Únosu ze serailu a Susanny z opery Figarova svatba Wolfganga Amadea Mozarta, Olympie z Hoffmannových povídek (Jacques Offenbach), Terinky z opery Jakobín (Antonín Dvořák) a Donny Anny z opery Don Giovanni.
Jana Šrejma Kačírková byla hostem řady významných mezinárodních festivalů – na letním festivalu v italském Ercolanu, v Teatro Politeama Greco v Lecce, festivalu Pafos Aphrodite Festival na Kypru, Pražském jaru, Smetanově Litomyšli a festivalu Český Krumlov, na kterém účinkovala společně s José Curou.
Vystupuje pod taktovkou řady dirigentů – Tomáš Brauner, Oliver Dohnányi, Martin Doubravský, František Drs, Paolo Gatto, Richard Hein, Petr Chromčák, Marko Ivanovič, Robert Jindra, Jakub Klecker, Tomáš Netopil, Martin Peschík, Mario De Rose, Alessandro Sangiorgi, Alfonso Scarano, Vojtěch Spurný, Jan Šrubař, David Švec, Filippo Zigante.
Účinkuje v inscenacích režisérů Maria Corradi, Petra Formana, Peter Gábora, Luďka Golata, Ondřeje Havelky, Jiřího Heřmana, Jany Kališové, Plamena Kartalova, Iši Krejčího, Martina Kukučky, Joëla Lauwerse, Jiřího Menzela, Jiřího Nekvasila, Pavla Mikuláštíka, Carmen Or, Martina Otavy, Josefa Průdka, Lva Pugliese, Ilji Racka, Davida Radoka, Simone Sandroniho, Reginy Szymikové, Ladislava Štrose, Lukáše Trpišovského a Achima Thorwalda.
Je držitelkou tří ocenění Jihočeských Thálií, v roce 2013 získala čestnou cenu festivalu Opera 2013 „Libuška“ za mimořádnou interpretaci role Gildy z Rigoletta Giuseppe Verdiho. Převzala i Cenu Thálie 2012 za ztvárnění role Julie z opery Romeo a Julie Charlese Gounoda a Cenu Thálie 2013 za mimořádný jevištní výkon v titulní roli Anna Bolena Gaetana Donizzetiho ve stejnojmenné opeře. V roce 2013 převzala i Výroční cenu Opery Plus, a to hned hned za tři své role – za Annu Bolenu v ostravské opeře, Markétku z Gounodova Fausta v Plzni a také za Gildu z Verdiho Rigoletta v Českých Budějovicích.
(Zdroj: webové stránky Jany Šrejma Kačírkové)
Foto Ilona Sochorová, Martin Popelář, Daniel Jäger, ND Praha, Hana Smejkalová, Josef Rabara
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
