Jana Šrejma Kačírková: Rusalka je pro mě jedna z nejemotivnějších jevištních zkušeností

Don Buoso je novinka Jana Kučery a Davida Radoka, jak říkají prequel, tedy dodatek k Pucciniho jednoaktovce Giovanni Schicchi. Byla role Nelly psána přímo pro vás? Byla jste autory vybrána a kritikou velmi chválená. Chcete něco o roli Nelly říci? Máte i další nová díla soudobé hudby v repertoáru?
Já jsem zpívala před mnoha lety v Itálii v opeře Gianni Schicchi oblíbenou roli Lauretty, která přijde, zazpívá jednu krátkou písničku a “ukradne” pro sebe všechnu slávu… O roli Nelly jsem docela pochybovala, protože je to takové ansámblové zpívání, se kterým jsem na jevišti vlastně neměla zkušenost. Vzhledem k mé naprosté důvěře v Davida Radoka jsem ale nepřemýšlela a s vděkem roli přijala. Myslím, že Honza Kučera svoji krásnou hudbu k opeře Don Buoso psal všem postavám přímo “na tělo”. Byla to nádherná práce s úžasnými kolegy v Národním divadle a bylo zároveň velmi příjemné a osvěžující zahrát si komickou roli, postavu, kterou nikdo netýrá ani nezabije.

Ze soudobé hudby mám na repertoáru ještě krásný Čarokraj od Marka Ivanoviče, který uvedli v život skvělí bratři Formani v Národním divadle před více než deseti lety a já měla to štěstí být u toho.

Zpíváte klasiky hudby 20. století evidentně s chutí, vždyť za Poulencův Lidský hlas a Tři fragmenty z Juliette Bohuslava Martinů jste obdržela Cenu Thálie. Ostatně není jediná, které další role vám vynesly ocenění?
Ano, tato hudba je mi velmi blízká, protože je zvláštně “syrová” a pravdivá. Vzpomenu ještě Stravinského Rake’ s progress, tedy Život prostopášníka, který jsem zpívala v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě v režii Jiřího Nekvasila. Ostrava byla 10 let mým uměleckým domovem a tam jsem také získala dvě krásné ocenění za roli Julie v Gounodově opeře Romeo a Julie a za roli Anny Boleny ve stejnojmenné opeře Gaetana Donizettiho. Lidský hlas byl po všech stránkách mimořádná zkušenost, studovala jsem jako nikdy předtím, hltala jsem každý takt, a dokonce jsem se naučila i francouzsky. A hlavně jsem objevila Davida Radoka.

Máte v repertoáru též tragédii Benjamina Brittena Peter Grimes, značí též vaší spoluprací s Davidem Radokem. Kdy vaše spolupráce začala a kolik inscenací jste už vytvořili?
S Davidem Radokem jsem poprvé spolupracovala právě na Lidském hlasu a Fragmentech Julietty v Národním divadle v Brně. Byla to náhoda, vlastně jsem byla už druhý záskok a chvilku jsme si k sobě hledali cestu, protože David byl vůči mě dost nedůvěřivý. Pak to ale “secvaklo” a myslím, že na sebe už nedáme dopustit. Spolupracovali jsme spolu pak na operách Peter Grimes, Don Buoso, Gianni Schicchi a teď máme společnou novou Rusalku. David Radok je pro mě režisér, pro kterého na jevišti udělám cokoliv, protože mu absolutně věřím a vážím si toho, že s ním můžu pracovat. Je to pro mě génius, který je zcela oddaný svému povolání a je vždy “neprůstřelně” připravený. Radok je pro mě radost. Ale aby nevypadal až nelidsky dokonalý, tak si taky rád občas zakřičí, ale je to vždy pro dobro věci.

Jsme aktuálně po zajímavé, osobité premiéře Dvořákovy Rusalky v Brně – sehraný tým: Marko Ivanovič a David Radok. Kolikátá vaše Rusalka je tato inscenace a kdy jste ji zpívala prvně?
Je to moje třetí inscenace Rusalky. První byla krásná inscenace Jiřího Heřmana na Otáčivém hledišti v Českém Krumlově a druhá neméně půvabná inscenace na jevišti SND v Bratislavě. Do obou jsem ale vstupovala a to je vždy trochu nejistá půda… Proto jsem ráda, že jsem si mohla roli Rusalky nastudovat od základů, ozpívat si ji, nacítit ji a pochopit ji z pohledu, který je mimořádně jiný a pro mě neuvěřitelně pravdivý. Samozřejmě budu dělat třeba někde jinde Rusalku, která bude více pohádka nebo bude zase něčím jiná a já si jí vždycky jistě užiju, ale tahle naše brněnská Rusalka, ač může být pro obecenstvo něčím šokujícím nebo až nepříjemně drsným, je pro mě osobně jedna z nejemotivnějších a nejnáročnějších jevištních zkušeností.

Pro mne byla právě Rusalka nevratným a nadšeným vstupem do světa opery. Jako malá holčina jsem právě v Brně slyšela úchvatnou Rusalku paní Libuše Domanínské. Vám byla paní Domanínská mentorkou a vzácnou přítelkyní. Jaká byla její hlavní pedagogická zásada, či rada pro tvoření tónu, melodie, výrazu?
Děkuji za vaše krásné otázky, vzpomínám díky nim na úžasné zážitky a hlavně osobnosti, které jsem měla tu čest potkat a spolupracovat s nimi. Libuška Domanínská přešla z mé pěvecké rádkyně v mojí milovanou “tetu”, která se stala součástí mé nejbližší rodiny. Byla to moudrá, skromná, pokorná a přející žena, která byla na světě šťastná i ve chvílích, kdy ji nebylo úplně lehko. Vážila si života a tu lásku a radost jak v životě, tak na jevišti mi, troufám si říct, předala.

Já jsem od přírody a samozřejmě díky mé milující, nenapodobitelné a jedinečné rodině velmi pozitivní člověk, přesto mě Libuška velmi ovlivnila a obohatila o svou životní energii a já ji nikdy nepřestanu být vděčná. Díky ní a tomu, co mě naučila, můžu stát na jevišti v klidu a užívat si každou chvíli. Její heslo bylo “Těžko na cvičišti, lehko na bojišti”. Byla milá, ale pevná, učila mě ctít autora a zpívat až do palců u nohou. Chtěla, aby každý tón měl obsah a taky “zvoneček”. Ona měla v hlasu přímo zvon, miluju její nahrávky, zdá se mi až neuvěřitelné, že měla takový kov v hlase! Věřím, že na mě někde dohlíží a drží nade mnou ochrannou ruku. Jsem ráda, že její bratr, který bude mít letos 90 let a je báječně svěží “šohaj” z Mutěnic, mě občas přijede, místo tety, do Brna na představení “zkontrolovat”.

Byla jste mezi vybranými umělci pro slavnostní koncert k otevření nového ostravského koncertního sálu na Černé louce. Přednesla jste exklusivní Vier Letzte Lieder Richarda Strausse, písňový skvost. K Ostravě patříte studiem i vystupováním v Opeře, právě jako Zerbinetta v Straussově opeře Ariadna na Naxu jste zde sklízela velké úspěchy. Je to role velmi náročná. Kterou jinou Straussovu postavu jste už ztvárnila a na které se chystáte, třeba na Salome či Elektru?
Moc ráda bych si jednou Vier Letzte Lieder zazpívala, ale ještě k tomu bohužel nedošlo. V Ostravě na koncertě jsem zpívala vybrané tři písně z alba písní Richarda Strausse (Morgen, Zueignung a Die Nacht) a díky tomu jsem poznala další skvělé muzikanty, mého kolegu Alexandra Starého, který mě překrásně doprovodil na klavír a úchvatného houslistu Jiřího Vodičku, jehož radost na pódiu je nakažlivá. Byla to pro mě čest a velká událost.

Když se vrátím ke Straussovi, po Zerbinettě jsem zpívala ještě v Brně Sofii v Růžovém kavalíru. Co bude dál, je ve hvězdách… Role Zerbinetty byla jedna z mých úplně prvních rolí, kterou mi dal tehdejší ředitel divadla Luděk Golat, který mi ohromně věřil… Tenkrát jsem nevěděla, jestli to zvládnu a on mi řekl: “Když to nezkusíš, tak to nezjistíš!” Měl pravdu, zkusila jsem, celkem jsem zvládla, a hlavně když začnete Zerbinettou, už vám nic nepřipadá nemožné.

Máte skutečně mimořádně vysoký počet nastudovaných rolí bohatého sopránového repertoáru, tentokrát se budeme věnovat Antonínu Dvořákovi. Prvý krok vaší kariéry patří, ještě za studií, Mezinárodní pěvecké soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech. Jezdila jste tam s operním repertoárem, nebo písňovým?
Jela jsem tam dvakrát, a to do operní kategorie, kde byl písňový i operní repertoár. Teď si uvědomuji, že jsem dokonce za interpretaci nějaké písně dostala cenu. Já jsem všeobecně neměla moc ráda soutěže nebo konkurzy, to jsou vlastně jediné chvíle, kdy při zpěvu cítím stres. Opravdu na to nejsem stavěná. Do Varů jsem jela jenom proto, že jsem tam předtím zpívala v divadle Zuzanku ve Figarově svatbě, a to prostředí jsem měla už trochu zažité. Cítila jsem se tam dobře, a proto se také dostavilo nějaké lehké ocenění.

Slýcháme vás ve Dvořákově Requiem, v pražském Národním jste Terinka v Jakobínu, známe vaše Biblické písně ze svátečních koncertů u hraběte Kinského v Novém zámku v Kostelci nad Orlicí, chystáte do budoucna nějaký písňový recitál?
Nahrála jsem CD s písňovým repertoárem, který nikdo nenahrál a málokdo slyšel, jsou to písně autorů jako je Jan Kunc, Zdeněk Blažek, Jindřich Jindřich a další. Z tohoto alba jsem vybrala ty nejhezčí kousky a doplnila je trochu známějším písňovým repertoárem a když je čas, rády je, většinou s milou kolegyní a kamarádkou Šárkou Knížetovou, na písňových večerech zahrajeme a zazpíváme.

Spolupracujete také s dětmi, pro studenty ZUŠ jste vedla Interpretační seminář na Hudební festivalu A. Dvořáka v Příbrami. Co děti nejvíce oslovuje? Vaše dceruška Andulka už také zpívá?
To byla velmi zajímavá zkušenost! Musím se přiznat, že se necítím povolána někoho učit zpívat, možná bych si věřila na interpretaci, ale byla jsem velmi překvapená, že to vlastně docela fungovalo a slyšela jsem jistý posun a zajímavé výsledky. Já nevím, jestli to děti oslovuje, ale já jsem trochu “rychlý” typ, nejsem moc na chválení, ale když děti pracují a snaží se, je vidět a slyšet posun, dokážu se radovat jako malé dítě. Andulka si zpívá populární písničky jako každá holčička a má z toho radost, musím říct, že jí to docela jde, ale nechávám ji si to opravdu jen užívat. Když bude mít větší touhu stát na jevišti, určitě ji podpořím, ale zatím to tak nevypadá.

V premiéře Rusalky v Národním divadle v Brně 5. dubna jste byla jednoduše řečeno dokonalá. Co vám dává a co po vás žádá Dvořákova Rusalka?
Moc Vám děkuji za slova chvály, cítím se v roli Rusalky opravdu dobře i když vím, že je stále na čem pracovat a každé představení se to bude vyvíjet a doufám zlepšovat. Zkušební proces naší brněnské Rusalky byl pro mě extrémně náročný, protože já moc ráda pracuju a neumím nic dělat napůl… Takže jsem každý den zhruba 7 hodin měla psychické a fyzické vypjetí, které tahle inscenace vyžaduje a já, i když polomrtvá vyčerpáním, chtěla jsem si užít každý okamžik a dostat si Rusalku tak pod kůži, jak jen to bylo možné. Nejen já, myslím, že jsme na jevišti všichni odevzdali a odevzdáváme to nejlepší, co v nás je a zároveň si to spolu moc užíváme… Snad je to na nás vidět.

Tak to rozhodně a naplno potvrzuji. Tak plná, upřímná a vzájemná angažovanost všech sólistů se vskutku zažije jen vzácně.

Mnohokrát děkuji za rozhovor. Přeji vám další velké úspěchy a potěšení z každého vystoupení operního i koncertního. A předem děkuji za naše krásné, plnohodnotné zážitky, které naplno rozdáváte.