Janáčkova filharmonie Ostrava pokračuje v poctách klasikům

„V bývalém kině Vesmír v těchto dnech poprvé s orchestrem zkouší také jeho šéfdirigent a hudební ředitel Vassily Sinaisky. Na výběru programu tohoto koncertu se sám osobně podílel. O to víc se těším na výsledný prožitek. Další významnou osobností večera je houslistka Elina Vähälä, se kterou jsme plánovali spolupracovat již před několika lety, ale doba covidová její příjezd neumožnila. V Ostravě ji tak můžeme přivítat poprvé. Zahraje Šostakovičův druhý houslový koncert. Skladba bude svou trochu temnou náladou kontrastovat s Beethovenovou asi nejlehčí či nejradostnější symfonií, která je také na programu. Můžeme očekávat pozoruhodný večer,“ říká ředitel Janáčkovy filharmonie Ostrava Jan Žemla.

Elina Vähälä se narodila v USA a vyrostla ve Finsku. Debutovala s Lahti Symphony Orchestra ve dvanácti letech a později si ji Osmo Vänskä vybral jako „Young Master Soloist“. Od té doby se její kariéra nadále rozvíjí a získává si respekt publika i kritiky na mezinárodní scéně. Pravidelně vystupuje se všemi klíčovými finskými orchestry a je také hostem významných orchestrů po celém světě. Objevila se na festivalech v Tampere, Clandeboye a Oulu, kde byla nedávno jmenována uměleckou ředitelkou. V roce 2009 založila houslovou akademii pro talentované mladé finské houslisty. Hraje na housle Giovanni Battista Guadagnini vyrobené v roce 1780.

Velikán Ludwig van Beethoven napsal jen jednu operu, kterou pojmenoval Fidelio. Skladba Leonora, která zazní, je třetí verzí předehry k této opeře. Přepisování se vyplatilo, ihned po uvedení si publikum skladbu zamilovalo, a tak se dodnes hraje na koncertech po celém světě. Beethoven tehdy opět překonal své současníky a v mnoha ohledech i sám sebe. Publikum oslovuje kvůli své jinakosti, skladba má docela jiné prvky, než je pro operní předehry běžné.

Temné prvky se zpravidla objevují ve skladbách, které autoři komponují na sklonku života. Výjimkou není ani Dmitrij Šostakovič a jeho druhý Koncert pro housle a orchestr. Autor prožil většinu svého života ve strachu, protože u Stalina upadl v nemilost a neustále si musel dávat pozor, co říká a co komponuje. V roce 1967, kdy měla skladba premiéru jak v Moskvě, tak v londýnské Royal Festival Hall, byl Šostakovič již nemocný a interpretaci poslouchal z nemocničního lůžka.

Večer uzavře opět Beethoven a jeho Symfonie číslo 8, která je radostná, navzdory tomu, že ji skladatel psal v době, kdy už měl zdravotní problémy, a navíc se se svým bratrem Johannem hádal, pravděpodobně kvůli lásce.