Janáčkův festival propojí Francii, Chorvatsko a Českou republiku

Koncert „Paříž – Záhřeb – Ostrava“ slibuje během letošního ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka, který probíhá 29. května – 1. července na několika místech Moravskoslezského kraje, unikátní spojení Záhřebské filharmonie s cembalistou Jeanem Rondeau a Tomášem Netopilem, uznávaným dirigentem a prezidentem festivalu v jedné osobě. Dvojrole, jak říká v rozhovoru, se ujímá s radostí.

Tomáš Netopil (zdroj Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka)
Tomáš Netopil (zdroj Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka)

Patrně je to poprvé, kdy se sejde trojhvězdí Netopil-Rondeau-Záhřebská filharmonie na jednom pódiu, že?
S Jeanem Rondeau jde již o naše druhé společné setkání. Zaprvé jsem velký milovník barokní hudby a francouzské obzvlášť, a tak mi Jean nemohl uniknout, a zadruhé už jsme společně vystupovali s mým orchestrem v Essenu.

Se Záhřebskou filharmonií jste se ale dosud míjel, proč?
Možná právě proto, aby můj debut s tímto orchestrem byl právě na Janáčkově festivalu. Moc se na tu spolupráci těším a jsem pln očekávání, jaká tato nová spolupráce bude.

Jak se obvykle připravujete na práci s pro vás dosud neznámým symfonickým orchestrem?
Moje prvotní příprava je vždy stejná. Studuji partitury, plánuji si harmonogram zkoušek, prostě jako na každý jiný koncert. Jedinou výjimkou je fakt, že orchestr neznám a během celého zkouškového procesu, ale i během koncertu, se neustále seznamujeme. Každý orchestr je živý organismus, a má tedy i svůj vnitřní charakter, který musíme my dirigenti vnímat.

Hudebníci jsou citliví lidé, orchestr funguje, jak jste sám řekl, jako živý organismus. Studujete předem něco jako „anatomii“ orchestru?
V případě Záhřebské filharmonie je to dost nemožné, jelikož se opravdu poprvé uvidíme až na první zkoušce. Ale ani jindy si „anatomii“ orchestru nijak specificky nestuduji. Vše vychází až ze samotné práce.

Jean Rondeau (foto Shura Rusanova)
Jean Rondeau (foto Shura Rusanova)

Rolí výkonného umělce, dirigenta ovšem vaše působení na MHF Leoše Janáčka zdaleka nekončí. Jak se už druhou sezonu cítíte jako umělecký prezident festivalu?
Je to v prvé řadě velice příjemná povinnost, ale i odpovědnost zároveň. Práce s tvůrčím kolektivem festivalu v čele s ředitelem Jaromírem Javůrkem je pro mne velmi inspirativní a zavazující. Je znát, s jakým zápalem a nadšením jsou do celého festivalu ponořeni a co chtějí širokému nejen ostravskému nebo moravskoslezskému publiku přinést. Tyto vlastnosti jsou velmi cenné a jsou zárukou vysoké kvality i do budoucích let.

Pokud to vaše jiné povinnosti dovolí, zúčastníte se některých koncertů letošního Janáčkova festivalu i v roli diváka?
Určitě si nenechám ujít komorní koncert Jeana Rondeau v Příboře, který je vpředvečer našeho společného ostravského koncertu. A pak i opavský koncert s názvem „Vzhůru do Paříže!“ se sopranistkou Arnheiður Eiríksdóttir. Moc mne mrzí, že neuslyším recitál mladého violoncellisty Zlatomira Funga ve Frýdku-Místku, který bude opravdu jedním z mimořádných večerů, ale snad nebude na festivalu naposledy. Doufám, že mi čas dovolí se po dlouhé době opět podívat i na Hrad Hukvaldy a prožít tam jeden z připravovaných krásných festivalových večerů.

Má festival v programu, řekněme zatím málo známý „klenot“, něco nebo někoho, koho by si diváci určitě neměli nechat ujít?
Jak už jsem zmínil, velice zajímavý bude určitě recitál Zlatomira Funga nebo Jeana Rondeau, ale nechal bych na každém, ať si vybere. Festival zahrnuje i baletní vystoupení, jazz nebo drama a řadu doprovodných akcí. Já vám jen mohu doporučit strávit co možná nejvíce času s programem Janáčkova festivalu a užít si tu jedinečnou atmosféru!

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments