Je frustrující čekat na moment, kdy můžete předvést, co umíte

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Se sopranistkou Helenou Kaupovou o opeře doma i venku, o poměrech u divadla, pěvecké pedagogice, ale také o Myslivečkově Olympiádě 


Myslivečkova Olympiáda – říkám si, že to byl svým způsobem vlastně váš návrat do Opery Národního divadla. V posledních letech jste se odsud prakticky vytratila, a tak teď tím spíš bylo dost lidí překvapených, v jaké výtečné pěvecké kondici pořád jste. Na to, že nešlo o jednu z hlavních rolí, jste při premiéře Olympiády byla velmi výrazná, nepřehlédnutelná, a to jak po pěvecké, tak herecké stránce. Jak hodně jste za tuto příležitost vděčná?

To je na začátek zvláštní otázka… Na konkurz k Olympiádě jsem byla nečekaně pozvaná, tedy abych předzpívala. Říkala jsem si, že v mém věku, po tolika letech zpívání, to je tak trochu bláznivé… Ale protože jsem bojovník po celý život, tak jsem tam prostě šla a na tom konkurzu jsem zazpívala jen krátkou mozartovskou árii – árii Elvíry… Byla jsem hotová za minutu a půl. Říkala jsem jim, že zpívám jiný repertoár, jestli nechtějí slyšet něco jiného, ale oni že ne, že jim to takto stačí…

To byl dirigent Václav Luks?

To byl pan Luks, paní režisérka Ursula Hermann tam byla a také dramaturg pan Hučín. Když jsem po té půldruhé minutě odešla, říkala jsem si: „Jak jsi stará, tak jsi hloupá.“ (smích) „Proč to pořád děláš?“ No a pak se nic nedělo, až po měsíci mi zavolali… Víte, já na tyhle věci už moc nevěřím… Díky konkurzu jsem se dostala asi jen do dvou zahraničních produkcí – do Jenůfy v Mexiku a pak do pařížské Bastily. Jinak ke všem svým dalším zahraničním vystoupením jsem vždy přišla tak, že mě někdo někde slyšel a chtěl mě… No a teď díky konkurzu jsem se dostala do Olympiády

Jak na vás Václav Luks vůbec přišel? On přece dělá úplně jiný repertoár, než ve kterém se pohybujete vy, a navíc tuším, že jste se nikdy pracovně až do Olympiády ani nepotkali…

Ne, to nepotkali… Učím na HAMU v Praze, a občas přijde pro radu i někdo z kolegů. A tak přišla jedna kolegyně a pracovaly jsme spolu na nějakých pašijích, které měla zpívat na koncertech. A najednou mně povídá: „Hele, nemohl by si to přijít poslechnout Vašek?“ A já na to: „Sice nevím, kterého Vaška myslíš, ale jo, ať přijde…“ (smích) No a tak na tu další hodinu přišel Václav Luks, seděl tam a byl z toho myslím nadšený, protože té kolegyni se to strašně dařilo…

Díky tomu, jak jste ji vedla?

Z toho, jak jsem se snažila ji vést, jak jsem k ní přistupovala po technické i interpretační stránce… Takže tehdy mě Václav Luks slyšel mluvit a slyšel asi i pár tonů, které jsme tam řešily. A když jsem ho pak později viděla sedět u toho konkurzu na Olympiádu, říkala jsem si, že jsem snad předvedla něco, co ho zaujalo, nebo že se mu zdálo, že jsem na dotyčnou roli zajímavý týpek… (smích)Jaká to na Olympiádě byla práce?

Práce to byla nesmírně, nesmírně náročná…

Máte radost, že se vám to při představeních vracelo?

Jo!!! (smích) Zpětně, když se k tomu vrátím, tak musím říct, že všichni jsme prošli na zkouškách velkým stresem, protože Ursula Hermann je nesmírně náročná… Jsem ale skutečně vděčná Václavu Luksovi, že jsem se toho mohla zúčastnit! Zkoušeli jsme tři měsíce a optimální podobu té inscenace jsme hledali doslova po milimetrech. Byla jsem v divadle od rána do večera, ta role se totiž prolíná celým dějem… I na svých kolegyních jsem viděla, že byly během zkoušení stejně jako já minimálně jednou zcela na dně… Ze zkoušek jsem chodila úplně vyždímaná a říkala jsem si, že na to už asi nemám… Dokonce jsem jednou zvedla telefon a volala Václavu Luksovi, že to pokládám… On ale zrovna nebral telefon… (smích) Ale druhý den na zkoušce se to už dařilo, takže jsem mu to řekla až zpětně: „Víš, že jsem ti volala, že to vzdávám, a že jsi to nevzal?“ A on na to: „No vidíš, tak to je osud. To je osud!…“ (smích) Ursule Hermann jsem to také později říkala, protože vlastně ten hlavní tlak šel z její strany. Ona totiž lidi doslova testuje, co při zkouškách psychicky unesou…

Vy ale přece na tvrdé zkoušení musíte být zvyklá ze zahraničí. Tam se kladou vysoké nároky oproti tomu, jak to nejednou chodívá u nás…

… Nevím, jak to přesněji popsat… Ursula Hermann byla stále nespokojená, až do chvíle, než viděla, že se člověk vnitřně naštval natolik, že šel až na samé hranice toho, co v něm je, a vydal ze sebe úplně všechno. Musím ale zdůraznit, že během zkoušení jsme se nakonec velmi sblížily. Já jsem si jí nesmírně vážila a cítila jsem i od ní respekt vůči mé osobě… Ale takový tlak jako od ní, jsem ještě nezažila, a to přitom právě hraní na opeře miluji nejvíc. Spojení zpěvu s herectvím je báječná věc a lidi, kteří tomu rozumí a vyžadují to, mě vždycky nadchnou – z našich třeba Josef Průdek… I s ním to byly pokaždé skvělé spolupráce…To už mluvíte o Mařence, o Jenůfě…

Hlavně o Jenůfě. Práce na těchto rolích s ním byla skvělá. Ale taky musím vzpomenout na svoji úžasnou první inscenaci v Národním, za kterou jsem dostala Thálii, to bylo úplně na začátku…

Oněgin?

Oněgin. Tam jsem se setkala s režisérem Franzem Winterem…

Poslyšte, to ale byla inscenace v té době hodně odvážná. Tehdy u nás lidi ještě nebyli zvyklí na takové moderní divadlo. Vám osobně to nevadilo?

Ne.

Vůbec?

Víte, to bylo na úplném začátku mojí profesionální dráhy… Když je člověk mladý…

Kolik vám v té době vlastně bylo?

(odfrkne si) Já nevím, sedmadvacet? Osmadvacet? Ježiši, to to letí… Tehdy jsem právě skončila školu a hned přišla tato role, taková náročná, ale úžasná práce… Jediné, co mně zkraje jako mladé holce vadilo, že jsem nebyla za krasavici, Taťána by přece měla být krásná… Já se ale dozvěděla, že musím mít ulízlé vlasy, brejle… To mě zarazilo. Ale vzápětí mě to začalo strašně bavit…Příběh byl hodně posunutý, například Olga byla alkoholička…

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


2
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
1 Comment threads
1 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
2 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
fidelio

Děkuji mockrát za krásný příspěvek, asi hodně pravdivý a otevřený co se týče pěveckého osudu p. Kaupové. Je velká škoda, že tak brzo zmizela z jeviště Národního divadla – o to více jsem ji rád viděl ve vynikající inscenaci Myslivečkovy Olimpiade – ve neméně vynikající pěvecké a herecké kondici.

abstergo

Ano, byla velmi výrazná – skvělá pěvecky i herecky. Zajímavá, inteligentní umělkyně. A pěkná.