Josef Mysliveček

Josef Mysliveček (nazývaný též „il Boemo“) byl český skladatel, narozen 9. března 1737 v Praze, zemřel 4. února 1781 v Římě. Působil především v Itálii, kde se proslavil jako skladatel oper a oratorií.

Život

Josef Mysliveček pocházel z rodiny pražského mlynáře. Spolu se svým bratrem-dvojčetem Jáchymem absolvoval školské vzdělání a studoval filozofii na Karlo-Ferdinandově univerzitě. Oba se také vyučili mlynáři, Josef se však tomuto řemeslu nevěnoval a zasvětil svůj život zcela hudbě.

Jeho prvními učiteli byli František Václav Habermann a Josef Seger. V Praze si údajně získal také dobrou pověst jako houslista. Roku 1763 odešel díky podpoře svého mecenáše Vincence Valdštejna do Benátek, aby zde studoval u Giovanniho Battisty Pescettiho (1704?–1766). Pod jeho vedením rychle dosáhl pozoruhodného pokroku. Zkomponoval svou první operu Semiramide (premiéra 1766, Bergamo) a o rok později následovalo velmi úspěšné provedení jeho opery Bellerofonte v Neapoli. Díky tomu Mysliveček získával další zakázky a brzy se proslavil po celé Itálii.

Jeho vrcholným úspěchem byla opera Il Demetrio, provedená k příležitosti otevření Teatro dei Quattro Cavalieri v Pavii (1773).  V těchto letech se také vyvinulo několik let trvající přátelství mezi Myslivečkem a Leopoldem a Wolfgangem Mozartovými.

Mozartova korespondence, ve které Mysliveček patří k jednomu z nejvíce zmiňovaných skladatelů, je důležitým pramenem informací k jeho osobnosti. O devatenáct let starší Mysliveček se pro Wolfganga bezesporu stal vzorem a inspirací. Nicméně roku 1778 došlo k přerušení tohoto přátelského vztahu poté, co se Myslivečkovi nepodařilo zprostředkovat Wolfgangovi operní zakázku pro neapolskou karnevalovou sezónu.

V posledních letech Myslivečkova života nastal zlom a postupný úpadek jeho doposud zářné kariéry. Jeho opera Armida provedená v karnevalové sezóně roku 1780 v Miláně, stejně jako opera Medonte v Římě nebyly publikem přijaty kladně. Kromě toho trpěl již po delší dobu syfilisem, což jej postupně vedlo k společenské izolaci. Zemřel v ústraní a chudobě v Římě roku 1781.

Tvorba

Mysliveček patří mezi významné předchůdce klasicistního stylu. Jeho dílo zahrnuje 28 oper, 8 oratorií, kolem 50 symfonií, řadu kantát, ouvertur, koncertů a množství komorních instrumentálních skladeb. Řada z jeho skladeb se ale nedochovala. Rukopisy a opisy jeho děl jsou rozšířené po celé Evropě v archivech i soukromých sbírkách, což svědčí o jejich velkém dobovém ohlasu. Svou tvorbou Mysliveček zásadním způsobem ovlivnil a inspiroval Wolfganga Amadea Mozarta.

Těžištěm Myslivečkova díla je vážná opera (opera seria), velice často zhudebňující libreta Pietra Metastasia. V letech 1765-80 patřil k nejplodnějším autorům tohoto žánru po celé Evropě. Vedle opery se Mysliveček od roku 1770 věnoval také skladbě oratorií, z nichž je Isacco figura del Redentore (1776) považováno za vrcholné dílo. Myslivečkův kompoziční styl se vyznačuje zejména velice bohatou melodickou invencí.

Velmi se též soustředil na vývoj svých árií z hlediska formy. Od staršího typu Da Capo přes nejrůznější formy (i sonátové) postupně došel k árii rondového typu (pomalá a rychlá část), ve které vynikal obzvláště. Instrumentální doprovod Myslivečkových děl je značně sofistikovaný.

Význačným rysem je důkladně propracovaný doprovázený recitativ, který se podílí na vyjádření dramatických situací a duševních stavů hrdinů.

Z oblasti Myslivečkovy instrumentální tvorby mají zásadní význam jeho symfonie. Všechny jsou třívěté a vyznačují se výraznou melodickou invencí a motivickou kontrastností.  Šest sinfonií nesoucí názvy prvních šesti měsíců roku (nedochované) pochází ještě z dob Myslivečkových studií u Habermanna v Praze a patří k jeho nejstarším doloženým skladbám vůbec. Myslivečkovy operní předehry (sinfonie) jsou tematicky nezávislé na ději a mnohé z nich se rozšířily po Itálii jako samostatná díla. Z oblasti komorní hudby patří mezi jeho nejtypičtější díla oktety pro dechové nástroje. Jedná se o jedny z prvních skladeb instrumentovaných pro dva hoboje, klarinety, lesní rohy a fagoty vůbec.

Zajímavosti

Kvůli nesrozumitelnosti svého příjmení v Itálii Mysliveček používal přízvisko „detto il Boemo“. Naopak italský ekvivalent jeho jména „Venatorini“, nebo „Il divino Boemo“, nejsou doloženy. Druhé z nich se, vedle dalších faktografických nepřesností, začalo tradovat díky stejnojmennému romanetu Jakuba Arbese.

Galerie

Seznam děl (výběr)

Oratoria

Adamo ed Eva, 1771.
La passione di Nostro Signore Gesù Cristo, libreto Pietro Metastasio, 1773.
Isacco figura del Redentore, libreto Pietro Metastasio, 1776.

Opery

Semiramide (Semiramide riconosciuta), libreto Pietro Metastasio, 1766.
Bellerofonte, libreto Giuseppe Bonecchi, 1767.
Demofoonte, libreto Pietro Metastasio, 1. verze 1769, 2. verze 1775.
La Nitteti, libreto Pietro Metastasio, 1770.
Motezuma, libreto Vittorio Amedeo Cigna-Santi, 1771.
Demetrio, libreto Pietro Metastasio, 1. verze 1773, 2. verze 1779.
La clemenza di Tito, libreto Pietro Metastasio, 1774.
L’Olimpiade, libreto Pietro Metastasio, 1778.

Instrumentální hudba

6 houslových koncertů: E dur, A dur, F dur, B dur, D dur, G dur, cca. 1772.
Koncert pro violoncello C dur, cca. 1770.
Koncert pro flétnu D dur.
Concertone Es dur pro 2 klarinety, 2 lesní rohy, fagot a smyčce, 1777–78?
2 Oktety Es dur pro 2 hoboje, 2 klarinety, 2 lesní rohy, 2 fagoty, Es dur, Es dur, B dur, 1777–78.
Sonáta pro violoncello a basso continuo C dur.

Diskografie

Il Divino Boemo: Symphonies, Concerto Köln (Werner Erhardt), Archiv Produktion 2006.

Medonte, Thomas Michael Allen, Juanita Lascarro, Susanne Bernhard, Stephanie Elliott, Loriana Castellano, Ulrike Andersen, L’Arte del mondo (Werner Erhardt), Sony Music: Deutsche Harmonia Mundi 2012.

L’Olimpiade, Yasushi Watanabe, Erika Tanaka, Maria Teresa Leva, Carlo Vistoli, Orchestra del Teatro Comunale di Bologna (Oliver von Dohnanyi), Bongiovanni 2014.

Violin Concertos and Sinfonia & Ouverture, Leila Schayegh, Collegium 1704 (Václav Luks), Accent 2018.

Adamo & Eva. Oratorio a 4 voci, Valerio Contaldo, Luciana Mancini, Roberta Mameli, Alice Rossi, Il Gardellino (Peter van Heyghen), Passacaille 2019.

Complete Music for Keyboard, Clare Hammond, Swedish Chamber Orchestra, Nicholas McGegan, BIS Records 2019.

Oboe Quintets, String Quartets, Michaela Hrabánková, Doležal Quartet, Supraphon 2020.

Kritická a souborná vydání děl, archivy online

Recent researches in the music of the classical era (výběr)

Three violin concertos, White, Chappell, ed., Madison: A-R Editions 1994.

Isacco figura del redentore, Ackerman, James A., ed., Madison: A-R Editions 2000.

Musica Antiqua Bohemica (výběr)

Seria II; No. 7.: Tre notturni, Bělský, Vratislav, ed.; Racek, Jan, ed., 2. vydání, Praha: Supraphon 1983.

No. 55: Tre ottetti: per due oboi, due clarinetti, due corni e due fagotti, Schoenbaum, Camillo, ed.; Racek, Jan, ed.  2. vyd. Praha: Supraphon 1973.

No.  83: Tre quintetti d’archi. IV-VI, Racek, Jan, ed.; Bělský, Vratislav, ed., 1. vyd. Praha: Supraphon 1988.

Musica viva historica (výběr)

Vol. 23: Koncert D dur: pro flétnu a [komorní] orchestr. Munclinger, Milan, ed., Praha: Supraphon 1969.

Vol. 42: Čtyři sonáty pro flétnu, housle a violoncello, 2. vyd. Praha: Supraphon 1983.

Samostatná vydání (výběr)

Six trios for flute, violin and violoncello, Freeman, Daniel E., ed., Fish Creek: Alliance publications 2001.

Notový materiál online

Josef Mysliveček na IMSLP.

Ocenění

Roku 1771 byl Myslivečkovi udělen titul akademika („accademico filarmonico“) boloňské akademie (Accademia filarmonica).

Kulturní reference

Arbes, Jakub: Il divino Boemo, 1886.

Suda, Stanislav (hudba); Jonáš, Karel (libreto): Il divino Boemo, opera o třech jednáních, 1912.

Václav, Petr (režisér): Zpověď zapomenutého, dokumentární film, Mimesis film 2015.

Kruse, Dirk: „CD – Was Mozart inspirierte: Violinkonzerte von „il Boemo“ Josef Myslivecek“, in: BR-Klassik empfiehlt, BR-Klassik, 27. 5. 2018.

Literatura a zdroje

Pečman, Rudolf: Josef Mysliveček, Praha 1981.

Freeman, Daniel E.: Josef Mysliveček, „Il Boemo“. The man and his music, Michigan 2009.

Sýkora, Pavel: „Mysliveček, Josef“, in: Český hudební slovník.

Moritz-Bauer, Christian, „Misliwecek, Joseph“, in: MGG Online.

Sýkora, Pavel: „Mysliveček, Josef“, in: Český hudební slovník.

Freeman, Daniel E., „Mysliveček [Mysliweczek, Misliweczek, Misliveček], Josef“, in: Grove Music Online.

Bohadlo, Stanislav: „Josef Mysliveček“, in: Český rozhlas D dur.

Odkazy

Josef mysliveček na Opeře Plus.