Je tu Fidelio v mezinárodním obsazení a s Jakubem Hrůšou

Právě dnes večer přinese k finále pomalu mířící letošní ročník Pražského jara další z očekávaných vrcholů – koncertní provedení Beethovenovy jediné opery Fidelio, která se v Praze – na rozdíl od praxe běžné ve všech větších zahraničních operních domech – neobjevila dlouhá dvě desetiletí (podrobněji v našem nedávném článku zde). V čele velmi slibně vyhlížejícího mezinárodního obsazení dnešního Fidelia a Pražské komorní filharmonie s Pražským filharmonickým sborem stojí náš přední reprezentant nastupující dirigentské generace, která se i přes svoje mládí stihla již výrazně prosadit i v zahraničí – Jakub Hrůša (1981).Jak se vůbec objevil Fidelio společně s vaším jménem v programu letošního Pražského jara? Byl tento titul vaší volbou?

Ano, byl. Po krásné a úspěšné zkušenosti provedení Mé vlasti s Pražskou komorní filharmonií na Pražském jaru v roce 2010 jsme s vedením festivalu hledali další mimořádný projekt, v němž bychom publiku ve stejné sestavě přinesli program, který běžně v sezonách pražských orchestrů – Pražskou komorní filharmonii nevyjímaje – neslýchají. Dotázal jsem se pánů Bělora a Matznera, jestli by byli ochotni uvažovat o koncertním provedení opery – a jedním dechem s tím jsem navrhl Beethovenova Fidelia – minimálně jako první návrh. Je to dílo, které se v Praze nehrálo mnoho let a které navíc dobře obstojí v koncertní síni – osobně se domnívám, že je dokonce na některých místech bližší oratoriu než divadlu. Můj návrh se setkal s nadšenou a podpůrnou reakcí a domluvili jsme se, že budeme na uvedení tohoto titulu společně pracovat. Jsem tomu, že to nyní skutečně budeme realizovat, moc rád, protože Fidelio je typ opery, který je mi velice blízký.

Je z pohledu vás jako dirigenta nějaký větší rozdíl mezi kompletním provedením této opery v koncertním sále a uvedením v divadle? Myslím tím hlavně způsob interpretace díla…

Ale jistě, ale čistě hudebně méně než v hereckém a obsahovém hledisku. Je jasné, že koncentrace všech včetně obecenstva se chtě nechtě přenese více do hudby, a to přesto, že jsem zařídil, aby mohli posluchači sledovat nuance děje na titulkovacím zařízení a vnímali tak i dějovou složku plnohodnotně – jsem zásadně proti nutnosti nahlížení do textů v programu během koncertu – u těch, kteří třeba neovládají němčinu. Upřímně však tento druh racionální rozvahy nemám v oblibě, totiž chystat se na provádění díla v tom či onom prostředí zásadně jinak jen proto, že jsou okolnosti specifické. Je to spíš intuitivní „nerv“, který vás jako interpreta vede v dané situaci k eventuální změně detailu koncepce. Tento druh otevřenosti naopak velice ctím.

Už jste se s Fideliem jako dirigent či aspoň jako divák v některém z operních domů setkal?

Jako dirigent ne, ale jako divák ano. Pokud se jednalo o kvalitní provedení, odcházel jsem z divadla vždy transformovaný v o kus jiného člověka. Je to mocné dílo.

Je vám ta partitura skutečně tak blízká? A jak obtížná podle vašeho názoru je?

Blízká od prvního setkání s ní – a čím dál bližší s každým poslechem nebo zahráním. Miluju ji. Obtížná je děsně.

Řada posluchačů vám určitě bude mít za zlé, že nebudete před závěrečným obrazem hrát podle zažité tradice Leonoru III…

Ctitelům této mahlerovské tradice se omlouvám, že je neuspokojíme. Upřímně řečeno, byl jsem chvíli touto možností vnitřně lákán, ale nakonec jsem se rozhodl ctít Beethovena. Krom toho jsme s Pražskou komorní filharmonií Leonoru III hráli při různých příležitostech i v Praze již víckrát – a jistě ještě budeme. A konečně – myslím, že ono vkládání předehry před finále druhého dějství je přece jen funkční hlavně v divadle, když by měla nastat tah narušující pauza na přestavbu jeviště.

Dokázal byste říci, jaké bude to vaše pojetí Fidelia? Nebo alespoň která ze známých nahrávek je vám osobně nejbližší?

To je opravdu obtížné. Většinou se mi líbí některé momenty na jedné, jiné zase na jiné. Záleží, co zrovna posuzujete – zda celek, tah, vykreslení detailů, pěvecké výkony, atmosféru atd. Nedokážu říct. A slovně charakterizovat své pojetí? To už vůbec nejde. Sám vůči němu zůstávám v mnoha ohledech otevřený, jak víte. A každý z pěvců bude mít sám za sebe také mnoho co nabídnout!Jak bylo pěvecké obsazení poskládáno? Podílel jste se sám na jeho výběru?

Ano, navrhl jsem po dohodě s festivalem u každé role seznam umělců, o kterých jsem se domníval, že by měli být osloveni. Podle jejich časových a jiných dispozic bylo tímto způsobem vybráno výsledné kvalitní obsazení.

Řada zpěváků tvrdí, že party hlavních postav – především Leonory a Florestana – jsou přímo vražedné. Jak hodně budete se zpěváky na jejich partech pracovat? Kolik vůbec máte zkoušek?

Vaše otázka je dobrá, ale právě že ambivalentní. 🙂 Myslím, že máme zkoušek právě tak akorát, abychom se vzájemně připravili a naladili na provedení, aniž bychom přílišným opakováním látky pěvcům způsobili únavu, kterou nemohou potřebovat. 🙂

Fidelia povedete s Pražskou komorní filharmonií, která má s operou zcela zákonitě daleko méně zkušeností než operní orchestr. Určitě to má svoje pozitiva i negativa. Jaká podle vás jsou?

Pozitiva: hltají jim navýsost známý beethovenský styl v této operní podobě jako naprosto unikátní sousto – s naším ohromným zázemím v provádění klasicistního slohu to všichni vnímáme jako úžasný svátek. Krom toho nezapomínejte, že Pražská komorní filharmonie s operou zkušenost má, jen ne v díře a v celcích. Pěvce doprovází často – a znamenitě. Negativa: při přípravě je zřejmě třeba se o něco více soustředit na rozmanitost výrazu, který se v divadelní hudbě mění opravdu na každém kroku. V koncertním repertoáru se pracuje častěji v jedné náladě delší dobu. Ovšem ne vždy – a pak je zkušenost z občasné operní činnosti pro všechny hudebníky obohacující. Ale to vlastně ani není negativum…Nedá mně to nezeptat se závěrem ještě na jednu, s Fideliem nesouvisející věc: Jak to vypadá s vaší budoucností? Poté, co jste se nakonec rozhodl nenastoupit na post hudebního ředitele kodaňské opery? Jaké přesné důvody jsou vůbec za tím?  

Ano, odmítl jsem post v Kodani, protože nebylo možné realizovat uměleckou vizi, se kterou jsem šel do výběrového řízení na post hudebního ředitele, a to jak v rovině umělecké, tak finanční. Nešlo však primárně jen o peníze, jak bylo často prezentováno, nýbrž o neschopnost vrchní administrativy celého Královského divadla vypořádat se se ctí (!) s brutálním finančním škrtem 11 milionů eur – a se ctí znamená jinak než hromadným propouštěním mnoha umělců domu, rušením tradičních koncertů, omezením repertoáru na fádní kolekci neustále omílaných titulů a neochotou sami si ubrat z dost pohodlnického stylu fungování. Když se k rezignaci po úvaze rozhodl můj umělecký partner, nový šéf opery Keith Warner, vyzval jsem divadlo, aby ho nenechalo odejít, neboť jsem byl – a stále jsem – přesvědčen, že reprezentoval nosný a správný způsob, jak vést instituci k dalšímu uměleckému i pozičnímu vývoji. Chvíli to vypadalo, že náš názor zvítězí, protože se ansámbl, sbor i orchestr opery postavil otevřeně na naši stranu, ale ředitel divadla všem situaci tak dlouho a neúnavně vysvětloval ze své perspektivy, a to nemálo naléhavě až natlákově, že vše postupně utichlo – umělci, jistě i z obavy o svá místa, se raději stáhli a neriskovali svou osobní budoucnost. Z lidského hlediska je samozřejmě naprosto chápu a nemám jim to nijak za zlé. Mé plány jsou tudíž nyní otevřené: pokračujeme ve společné práci s Pražskou komorní filharmonií, mám mnoho hodnotných hostovských vystoupení po celém světě – včetně stálých návratů do Glyndebourne, Tokia a nyní nově více i do Philharmonia Orchestra v Londýně –  a nespoutávám svou nejbližší ani vzdálenější profesní budoucnost žádnými konkrétními závazky, alespoň zatím. Všechny nabídky ke stálejší spolupráci, které jsem doposud dostal, jsem s díky odmítl.

Díky i jménem čtenářů Opery Plus za rozhovor!

Rádo se stalo!

Ludwig van Beethoven:
Fidelio
(koncertní provedení)
Dirigent: Jakub Hrůša
Sbormistr: Josef Pančík
Pražská komorní filharmonie
Pražský filharmonický sbor
30.května 2012 Dvořákova síň Rudolfina Praha

Leonora – Carol Wilson
Florestan – Nikolai Schukoff 
Rocco – Jan-Hendrik Rootering
Don Pizzaro – Adam Plachetka
Don Fernando – Matěj Chadima
Marcelina – Kateřina Kněžíková
Jacquino – Richard Samek

www.festival.cz

Ptal se Vít Dvořák
Foto z tiskové konference k provedení Fidelia: Pražské jaro – Zdeněk Chrapek