Jedinečná osobnost české hudby. Zdeněk Šesták slaví devadesátiny

  1. 1
  2. 2

Potkáte ho v Praze takřka na každém koncertě, který slibuje umělecky závažný a zajímavý posluchačský zážitek. Přes vysoký věk se stále intenzivně zajímá o hudební život. Nedokáže si snad představit, že by opomněl premiéru soudobé skladby nebo nebyl přítomen provedení velkých děl minulosti ve špičkové interpretaci. Patří po celá desetiletí k nejaktivnějším a nejoriginálnějším osobnostem našeho hudebního života.

Zdeněk Šesták (foto Zdeněk Chrapek)
Zdeněk Šesták (foto Zdeněk Chrapek)

Zdeněk Šesták je znamenitým hudebním tvůrcem, jehož skladby jsou kontinuální součástí repertoáru komorních souborů či vokálních a orchestrálních těles, a zároveň má na svém kontě mimořádné muzikologické dílo jako „objevitel“ a úspěšný propagátor do nedávné doby zcela neznámé české skladatelské školy takzvaných citolibských mistrů.

Právě Citoliby, rodiště PhDr. Zdeňka Šestáka (narozen 10. prosince 1925) v severovýchodních Čechách, ovlivnily celoživotní zaměření tohoto umělce a muzikologa. Obec, kde v osmnáctém století byl jen zámek, fara, kostel, škola a asi šedesát domků, představovala centrum panství, které se v roce 1720 dostalo do rukou uměnímilovného šlechtického rodu Pachtů z Rájova. Pachtové – zejména hrabě Arnošt Karel Pachta – na svém panství soustředili domácí hudebníky a dali podnět k bohaté kompoziční a provozovatelské činnosti tamějších obyvatel. Na svém zámku hrabě Pachta vydržoval kapelu, která by lehce obstála v palácích sídelního města. Byla to zvláštní kapela: Vytvořili ji prostí lidé z okolních vesnic, vesničtí muzikanti, mezi nimiž dozrálo i několik zajímavých skladatelských osobností. Tito lidé, kteří žili v naprostém odloučení od tehdejších kulturních center a bez možnosti jakýchkoli kontaktů, dokázali vytvořit hudební hodnoty plně rovnocenné s evropskou hudební tvorbou Mozartovy doby. Hovoříme o muzikantském rodu Kopřivů, o Janu Adamu Gallinovi, Janu Ventovi, Jakubu Lokajovi a Janu Janouškovi. Ti všichni – soustředění kolem kůru barokního kostela svatého Jakuba a prostředí panského zámku – jsou autory pozoruhodných chrámových, orchestrálních i komorních skladeb.

A všechny tyto hudební skvosty by možná upadly zcela v zapomenutí, nebýt objevitelské iniciativy Zdeňka Šestáka, jenž vyrostl v prostředí zdejšího chrámu a začal se zajímat o místní archívní památky.

Zdeněk Šesták (foto archiv)
Zdeněk Šesták (foto archiv)

Na chrámovém kůru Zdeněk Šesták nalezl pravý poklad – nevelkou sbírku notových materiálů jedinečné úrovně, plně odpovídající umělecké pověsti Pachtů. Působivou atmosféru dotvářel oltářní obraz od Václava Vavřince Reinera i úchvatné sochy Matyáše Brauna, pokračující před chrámem galerií umělcových plastik se sugestivními podobami Chrona, starce s přesýpacími hodinami, a Mládí. Všechny zmíněné podněty předznamenaly budoucí Šestákovu dráhu skladatele a muzikologa, který se hudbě věnoval od útlého věku. Na pražské konzervatoři studoval kompozici u Emila Hlobila a Miroslava Krejčího, zatímco hudební vědu absolvoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy u profesora Josefa Huttera. V následující muzikologické práci při vyhledávání notopisů a rukopisů mu napomohla výborná znalost němčiny a latiny. Během náročného výzkumu a cest za zaprášenými partiturami a party navštěvoval desítky chrámových kůrů, muzea, knihovny a archívy po celé republice, v Německu, Rakousku i Rusku. Nechybělo studium nehudebních historických pramenů ani procházení matrik i osobní korespondence skladatelů. Výsledek dlouholeté práce se však vyplatil: Znamenal vstup hudby citolibských mistrů do povědomí české i mezinárodní kulturní veřejnosti. Napomohly tomu zejména dva CD komplety nazvané Hudba citolibských mistrů 18. století, doplněné zásadními muzikologickými studiemi, a tři projekty realizované od osmdesátých let minulého století až do roku 2004 pro festival Pražské jaro pod souborným názvem Musica antiqua Citolibensis.

Zdeněk Šesták při přebírání Státní ceny ministerstva kultury 2008 (foto Petr Jedinák)
Zdeněk Šesták při přebírání Státní ceny Ministerstva kultury 2008 (foto Petr Jedinák)

Obraťme však nyní pozornost k Šestákově kompoziční činnosti. Do hudebního života vstoupil v šedesátých letech a hned zaujal svým tvůrčím přístupem a specifickým rukopisem. K tvorbě přistupuje s maximální zodpovědností, často inspirován filozofickými tématy. Přitom jeho tvorbu předmět badatelského zájmu prakticky neovlivňuje. Šesták nepíše tradičním stylem, ale nepřímý vliv české kantorské tradice v jeho dílech přece jen vystopujeme zejména v úsilí o dosažení pevného tvaru a přehledné struktury každého díla. Z jeho tvorby zároveň vyzařuje přesvědčení, že hudba má obsahovat a tlumočit silné duchovní a emocionální poselství.

Zdeněk Šesták (foto Zdeněk Chrapek)
Zdeněk Šesták (foto Zdeněk Chrapek)
  1. 1
  2. 2

Napsat komentář