Národní divadlo v Praze po třech letech ukončilo rekonstrukci fasády historické budovy. Průběh a výsledek generální opravy dnes na střeše Zlaté kapličky pod trigami zhodnotili ředitel divadla Jan Burian a generální ředitel stavební firmy OHL ŽS Michal Štefl. Celková proinvestovaná částka z dotace Ministerstva kultury byla přibližně 135,9 milionu korun.
„Naším cílem bylo přistupovat k rekonstrukci tak, aby udržitelnost byla při dodržování údržby minimálně třicetiletá. Jde o následnou péči a ochranu před vlivy venkovního prostředí, například průběžné čištění,“ uvedl hlavní restaurátor Jiří Fiala.
Rekonstrukci fasády předcházela oprava střechy, zlaté korunky zábradlí a sousoší trig, která skončila v roce 2008. Fasáda přišla na řadu v květnu 2012. Stavební práce byly rozděleny do čtyř etap. Jako první se opravila severní fasáda divadla, tedy ta směřující k Národní třídě, jako poslední přišla na řadu západní fasáda u Vltavy.
Rekonstrukce se týkala i restaurování plastik a dalších prvků architektonické výzdoby. „Míra poškození některých byla natolik značná, že bylo zapotřebí doplnit chybějící materiál, například část Apollonovy lyry. To vše samozřejmě s ohledem na původní materiál, na některých místech proto muselo dojít k dobarvení kamene, aby se shodoval s originální barvou,“ vysvětlil Michal Štefl.
Součástí oprav byly i repase veškerých oken a dveří na budově, novou podobu získaly sloupy a svítidla v exteriéru a v neposlední řadě ozdobné kovové prvky.
Další fází bylo sjednocení působení fasády, jelikož dům architekta Josefa Zítka je postaven především z kamenných bloků až po tambur a část bývalého Prozatímního divadla a takzvaný Schulzův dům má na povrchu štukovou omítku. Tyto budovy byly iluzivní malbou na fasádě sjednoceny tak, aby imitovaly kámen. Důležité bylo také statické zajištění kamenné korunní římsy. Rekonstrukce se dočkaly i pylony pod trigami.
Jedna z nejznámějších staveb Prahy vznikla koncem devatenáctého století, položení základního kamene se 16. května 1868 stalo velkou národní manifestací. Původní budovu ve stylu novorenesance navrhl architekt Josef Zítek. Dva měsíce po otevření v roce 1881 ale divadlo vyhořelo, Zítek se odmítl na přestavbě podílet a práci převzal jeho žák Josef Schulz. Ten spojil budovu Národního divadla s Prozatímním divadlem a takzvaným Schulzovým domem. Respektoval Zítkovu architekturu a podařilo se mu spojit tři budovy různých autorů do stylové jednoty. Dne 18. listopadu 1883 se v Národním divadle znovu slavnostně zvedla opona.
Tendr na současnou opravu fasády provázely soudní spory, případem se opakovaně zabýval i antimonopolní úřad.
