Jednoznačně, v prvé řadě muzikantka

Přední německá, v České republice už více než dvě desetiletí žijící cembalistka Barbara Maria Willi je ve svém oboru skutečným pojmem. Jak sama o sobě s jistou dávkou nadsázky říká, za její hudební kariéru může farář z rodné vesnice a pak také americký cembalista ze sousedního města, do kterého se lehce zamilovala. Z matčiny strany má pruské, ale též polské kořeny, ze strany otcovy pak německé, takže to, že se usadila na průsečíku mezi rodišti svých rodičů – to jest v Brně, považuje vcelku za přirozené.
Věnujete se interpretaci historické hudby, cítíte se přitom být více muzikantkou, nebo hudební historičkou?

Jednoznačně jsem v prvé řadě muzikantkou!

Liší se nastudování nově objevených skladeb, tedy dosud neznámých děl, od interpretace běžně známých skladeb?

Usiluji o to, abych vnímala i notoricky známou skladbu jako novou, a beru ji jako výzvu k vlastnímu přibližování a objevování. V tomto smyslu pro mne není rozdíl mezi nastudováním neznámých a známých děl. Berte také v úvahu, že my umělci se skladbou žijeme delší dobu a svým způsobem se ona stává součástí naší představivosti, fantazie, paměti a všech složek, které potřebujeme v hudebním procesu. Čili všechny skladby se v určitém okamžiku stanou blízkými a pak úplně zmizí rozdíl mezi tím, co jsem znala předtím a co nikoli.

Spolupracovala jste nejednou s Ivou Bittovou, Richardem Müllerem nebo se slovenským hudebním skladatelem Mariánem Vargou. Co vás láká na projektech s žánrovými přesahy?

Původně jsem byla varhanice a jako třináctiletá holka jsem poprvé hrála při mši a mimochodem také vydělala první peníze, které jsem okamžitě vložila do hodin klavíru. U varhan musíte improvizovat a tvořit, což mne vždy velice lákalo a bavilo. Při spolupráci s muzikanty z improvizačních žánrů jsem mohla tuto vlastnost oživit. Svým alternativně-rockerským obdobím jsem mohla posílit svoji kreativitu.

Studovala jste kromě barokní hudby i barokní tanec. Pomáhá vám tato zkušenost i při interpretaci skladeb pro cembalo?

Zkušenosti s barokním tancem mně při interpretaci barokní hudby nesmírně pomáhají. Kdo jednou zažil pohyb například gavoty na vlastním těle, nikdy nezapomene na tempo a charakter tohoto tance. Myslím si, že tuto a podobné prožitkové cesty učení bychom při výuce hudby měli používat častěji.

Provedení klasické hudby je svázáno poměrně jasně danými pravidly. Jaký velký máte prostor pro autorský přístup u hudby, kterou se zabýváte?

Během studií a na začátku své kariéry jsem se hodně trápila otázkou svázanosti pravidly. Teď už jsem na takové úrovni, že se v nich přirozeně pohybuji a nepotřebuji je řešit. Je to asi podobné v každé disciplíně. Když opravdu umíte své řemeslo, můžete začít tvořit a vaše osobnost přirozeně proniká do toho, co děláte.V jednom rozhovoru jste mluvila o tom, že povolání cembalisty vzniklo v 17. století. Jak žijí cembalisté dnes a jak populární je tento nástroj v současné době?

Popularita cembala stoupá. Zároveň platí, že hráč musí být špičkový, aby se dobře uživil, což v různé míře platí pro všechny hudební obory. Šancí může být skutečnost, že aktuálně existuje na různých školách v České republice možnost výuku cembal zavádět. Vidím v tom výzvu pro mladé interprety.

Pocházíte z Německa, studovala jste v zahraničí a nyní pedagogicky působíte v České republice. Pozorujete ve vašem hudebním oboru v různých zemích odlišný přístup, ať ze strany pedagogů, či ze strany žáků?

Studovala jsem v Německu, ve Francii a v Rakousku, kurzy jsem absolvovala v Itálii, ve Švýcarsku a také u amerických pedagogů. Přístup se pochopitelně liší v každé zemi a také se liší v průběhu doby. Pořád ale platí pravidlo, že studenti vyhledávají konkrétní osobnost a že studium hry na cembalo je vysoce individuální záležitostí. Naštěstí.

Koho považujete ve hře na cembalo za svůj vzor a který autor cembalových skladeb je podle vás nejvýznamnější?

Nemám vzor. Mým úmyslem je vyjádřit sebe a tím obohatit ostatní lidi. Velice mne také baví poslouchat kolegy s odlišným přístupem, beru to jako obohacení. Co se týká skladatelů, tak bych si nedokázala představit hudební život bez Johanna Sebastiana Bacha. Nezapomeňme ovšem, že náš repertoár začíná v šestnáctém století a potom pokračuje přes devatenácté století do současnosti. Čili důležitých autorů jsou stovky. Ponechme si toto bohatství. 

Cembalo je historický nástroj, na jaký konkrétně hrajete vy? Je manipulace s ním obtížná?

Vlastním cembalo ve stylu jihofrancouzského nástrojaře Vincenta Thibaulta. Můj nástroj postavil francouzský stavitel Marc Champollion, který mimochodem pochází z rodu slavného egyptologa Jeana Francoise Champolliona. Jedná se o dvoumanuálový nástroj z třešňového dřeva. Manipulace je obtížná a potřebuje citlivé ruce na stěhování a dobré uši na každodenní ladění.Před sedmi lety vyšlo vaše profilové CD Dekonstrukce, zajímavá byla i vaše spolupráce s mezzosopranistkou Magdalenou Koženou. Co připravujete do budoucna?

V současné době pracujeme s hobojistou Vilémem Veverkou na nahrávání všech Zelenkových sonát pro dva hoboje, fagot, housle a basso continuo. Projektu se účastní členové Berlínské filharmonie a díky vysoké úrovni jak skladeb, tak spoluhráčů se na výsledek tohoto projektu velice těším.

Při vašem nejbližším vystoupení v Českém Krumlově se chystáte společně s německou houslistkou Sophií Jaffé provést skladby Johanna Sebastiana Bacha, Jean-Josepha de Mondonvilla a Petera Grahama. Proč jste zvolily právě tento repertoár?

Se Sophií Jaffé jsem tento repertoár vybrala pro jeho pestrost a kvalitu. Johann Sebastian Bach a jeho sonáty pro housle a obligátní cembalo patří k vrcholům barokní komorní tvorby. Tyto triové sonáty, v nichž cembalo obstará dva hlasy a housle třetí, jsou ukázkou toho, jak Bach umí ze složité struktury vykouzlit živé a napínavé dílo. Oddechovou chvíli si můžeme dopřát s virtuózní a elegantní skladbou francouzského šlechtice Mondonvilla. Myslím, že se posluchači mají na co těšit rovněž při poslechu nejmladší skladby, kterou mi Peter Graham psal na míru. Jeho Bamawi je sugestivní zvuková meditace, která ukáže zcela nové a příjemné možnosti historického nástroje.

Díky za rozhovor!

Vizitka:
Barbara Maria Willi (12. 4. 1965 Wettelbrunn u Freiburgu)
Studovala ve Freiburgu a Štrasburku – obory hra na cembalo, kladívkový klavír a provozovací praxe staré hudby na Mozarteu v Salcburku absolvovala v roce 1995. V témže roce získala cenu „Prix d’encouragement – special mention” v mezinárodní cembalové soutěži v Bruggách. V roce 2005 byla členkou poroty Mezinárodní soutěže v rámci festivalu Pražské jaro. v roce 2006 získala doktorský titul na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně za svou práci „O stylu generálního basu v 17. století“. Nyní je profesorkou na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Jako dramaturgyně spolupracuje s festivalem Concentus Moraviae. Přední cembalistka spolupracovala s umělci, jako je například Magdalena Kožená, Martina Janková, Erich Hoeprich, Doron Sherwin, Erich Höbarth, Sergio Azzolini, Christian Leiterer a další. Barbara Maria Willi koncertuje na významných pódiích jako například v Curyšské opeře, ve vídeňském Konzerthausu, ve filharmoniích v Krakově, Essenu, Wroclavi, na hradě v Bratislavě, v pražském Rudolfinu. Založila Visegrad Baroque Orchestra a spolupracuje v duu B + J s flétnistkou Janou Semerádovou. Její nahrávky („Intrada di Polcinelli“, „Salve mater“) získaly četná ocenění (cena německé hudební kritiky, choc du monde de musique, CD měsíce časopisů Harmonie a Klassik heute). Televizní přenos z festivalu Concentus Moraviae, kde koncertovala spolu s mezzosopranistkou Magdalenou Koženou a kontratenorem Thierry Grégoirem, byl oceněn prestižní cenou za nejlepší záznam koncertu na festivalu Zlatá Praha 2000. Pravidelně tvoří dramaturgii Mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae, který je v současné době největší akcí v oblasti staré hudby ve střední Evropě. Je autorkou generálbasové detektivky „Generálbas anebo kdo zavraždil kontrapunkt?“ (Musica Sacra, Brno 2010). Je oblíbeným hostem televizních pořadů jako například Noc s Andělem anebo Na plovárně s Markem Ebenem. Spolu s agenturou C.E.M.A. založila úspěšný cyklus koncertů staré hudby v Brně pod názvem Barbara Maria Willi uvádí… V roce 2010 jí prezident republiky Václav Klaus udělil titul profesorka pro obor hudební umění.
(Zdroj: www.cs.wikipedia.org)
*** 

Mezinárodní hudební festival Český Krumlov 2013
Sophia Jaffé – housle
Barbara Maria Willi – cembalo
14. srpna 2013 Maškarní sál Český Krumlov

program:
Johann Sebastian Bach:
– Sonáta pro housle a obligátní cembalo c moll, BWV 1017
Peter Graham:
– Bamawi
Jean-Joseph de Mondonville:
– Sonáta C dur, z op. 3 Skladby pro cembalo a sonáty, s doprovodem houslí
=přestávka=
Béla Bartók: 
– Tempo die Ciaccona, 1. věta ze Sonáty pro sólové housle
Johann Sebastian Bach:
– Sonáta pro housle a obligátní cembalo

www.festivalkrumlov.cz

Foto Richard Procházka, archiv