Kammeroper Schloss Rheinsberg a Hoffmannovy povídky

  1. 1
  2. 2

Osmdesát kilometrů na sever od Berlína se zhlíží v hladině Ruppinského jezera malebný zámek Rheinsberg. V tomto sídle prožil několik let pruský korunní princ, pozdější král Fridrich II, zvaný Veliký. Zámek mu daroval jeho otec, Fridrich I. Princ zde zavedl bohatý hudební život. Za mladých let zde také pobýval novinář a spisovatel Kurt Tucholský, jehož muzeum se také v areálu zámku nachází. Dnes slouží kompletně a krásně zrestaurovaný zámek s přilehlými budovami včetně parku nejen k prohlídkám návštěvníků, kteří sem proudí v hojném počtu. Před dvaceti třemi lety zde byla zřízena hudební akademie nazvaná Kammeroper Schloss Rheinsberg. Je to v podstatě operní festival mladých umělců. U jeho iniciace stál známý německý skladatel profesor Siegfried Matthus, autor mimo jiné asi dvanácti operních děl. Jedním z jeho novějších je opera právě o Fridrichovi Velikém, nazvaná Kronenprinz Friedrich, která byla také v Rheinsbergu hrána. Profesor Matthus je dodnes uměleckým ředitelem zdejšího festivalu, který dává svými inscenacemi oper a koncertů možnosti uplatnění mladým interpretům z mnoha zemí. Bohužel čeští umělci se zde jaksi nevyskytují. Jediné, co bylo ,,made in Czech“ byla před časem inscenace Myslivečkovy Antigony v režii Jiřího Nekvasila a scénografii Daniela Dvořáka. Festivalová představení se konají buď na zámeckém nádvoří, v parkovém přírodním divadle, nebo v nově zrekonstruovaném zámeckém divadle. Také někdy i na jezerní hladině a menší recitály v zrcadlovém sále zámku. Každoročně zde také probíhají mistrovské pěvecké kurzy, pod vedením renomovaných profesorů. Jejich účastníci jsou ubytováni v romantických prostorách zámeckých budov. Operní představení doprovázejí profesionální významná orchestrální tělesa. Z osobností, které se zde prezentovaly, je třeba uvést taková jména, jako jsou dirigenti Daniel Barenboim, Kurt Masur, Christian Thielemann nebo režisér Harry Kupfer. Až dodnes bylo uvedeno sedmdesát operních děl, řada recitálů a koncertů. V posledních letech se v druhé půli července a na začátku srpna uvádějí obvykle tři až čtyři inscenace. V letošním létě se začínalo Straussovým Cikánským baronem. Dále byla na programu operní parodie Tannhäuser od Johanna Nepomuka Nestroye s hudbou Carla Bindera, která se hrála v zámeckém divadle. Dále to byl Rossiniho Lazebník sevillský, který se provozoval na zámeckém nádvoří, a konečně Offenbachovy Hoffmannovy povídky pak nalezly své místo v parkovém přírodním divadle, zvaném Heckentheater.

Toto přírodní divadlo tvořené řadou vysokých bočních živých plotů a s částečně zapuštěným orchestřištěm fungovalo již v dřívějších dobách a v hledišti má v současnosti okolo devíti set míst. Vše je krásně orámováno vzrostlými košatými stromy zámeckého parku. Uskutečnil se zde také operní galakoncert operních sólistů z představení na zámeckém nádvoří. Další matiné a benefiční koncert se konaly v zámeckém divadle. V hudebních produkcích letošního festivalu se vystřídalo čtyřicet čtyři mladých pěvců devatenácti národností. V příštím roce se můžeme mimo jiné těšit na Mozartovu Kouzelnou flétnu právě v prostředí parkového divadelního prostoru.

Hoffmannovy povídky , upravené do verze pro zdejší komorní operu (obraz se zpěvačkou Antonií byl zařazen hned po prologu), není scénicky jednoduché provést v přírodním divadle tvořeném keři a stromovím, ale režisér a také zároveň výtvarník Matthias Oldag si s tím docela vhodně poradil. Jeviště rozdělovala revuální opona, před níž byl umístěn z plastických dekorací zhotovený nápis Stella. Ta je operní zpěvačkou, kterou Hoffmann miluje a na kterou čeká, až dozpívá v blízkém divadle představení Mozartova Dona Giovanniho . Oponu na obě strany rozhrnuje jeho přítel Niklaus ztvárněný půvabnou pohybově nadanou Američankou Meredith Nikoll . Ta nás vlastně provádí jako Múza celým představením. Zjeví se nám nízká dekorace Lutterova norimberského šenku, kam přijde po prvním dějství popíjet skupina studentů nadšených primadoniným zpěvem. Hoffmann, kterého suverénně zpíval další Američan Mathew Penna , jim pak vypráví o svých minulých třech láskách, které jsou v jím zbožňované Stelle ztělesněny. Jeho sok a zloduch rada Lindorf, který jej v převtělení v dalších postavách vlastně připravil o všechny lásky, bývá většinou obsazován jedním pěvcem. Ne tak tomu bylo v této inscenaci. Korejský pěvec Kong Seok Choi znělým hlasem a hereckým výkonem upoutal v úloze Lindorfa. Dekorace se změní na pokojík nemocné zpěvačky Olympie, kterou láskyplně opatruje její otec Crespel ( Christian Kaltenhäuser ) a kde se vyjímá krásné cembalo zapůjčené ze zámeckých sbírek. Štíhlá polská sopranistka Justyna Samborska procítěně podala svou krásnou romanci Letí v dál, holoubek milý… Výtečnou pěvecko-hereckou kreaci předvedl Matthias Koziorowski v roli sluhy Franze. Maličkou roli Antoniiny matky a také operní primadonu Stellu zpívala blonďatá Lotyška Madara Dziedātāja . Po občerstvovací pauze pod korunami stromů se osvěžení diváci vracejí do teplé noci na svá sedadla, aby sledovali snad nejznámější obraz opery, předvádějící produkci Olympie , v podstatě skryté neživé loutky z dílny vynálezce Spalanzaniho ( Timo Rössner ), kterému pomáhá převtělený Lindorf jako Coppelius (výborný Tobias Peschanel ). Zde se naskytla ideální pěvecká příležitost pro drobounkou Ji-Huyn An z Jižní Koreje. Zpívala vynikajícím způsobem. V této scéně se uplatnil smíšený Rheisberský festivalový sbor pod vedením Gotharda Frankeho

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]
  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat