Významného životního jubilea se dožívá přední český varhaník, ale též publicista, hudební pedagog a popularizátor Václav Rabas. 
Život varhaníka Václava Rabase (*14. srpna 1933) je neodmyslitelně spjatý s Pardubickým krajem. Rodák z Dolního Bezděkova u Chrudimi přišel na svět do muzikantské rodiny, varhany rozezníval už jeho otec, který byl i Rabasovým prvním učitelem.
„Táta byl kapelník a varhaník. Když mi bylo šest, prodal krávu a koupil mi u Petrofů pianino. O čtyři roky později mě posadil za varhany, ať za něj zaskočím,“ vzpomínal na své začátky hudebník, který jako ani ne pětadvacetiletý vyhrál varhanní soutěž Pražského jara. To už měl Rabas za sebou studium na konzervatoři, odkud šel studovat varhanní hru na Hudební fakultu Akademie múzických umění, kterou absolvoval v roce 1959.
Václav Rabas koncertoval doma i ve světě, kromě toho vedl kůr v pardubickém krematoriu. Na začátku sedmdesátých let se stal ředitelem „lidušky“ v Pardubicích a v roce 1978 stál u zrodu tamní konzervatoře, kterou vedl až do začátku devadesátých let. Do nové školy přivedl řadu skvělých pedagogů jako houslistu Ivana Štrause či hornistu Otakara Tvrdého.
Rabasovou největší doménou vždy byla novodobá česká varhanní hudba, přátelil se například se skladatelem Otmarem Máchou, který Rabasovi dokonce věnoval jednu ze svých skladeb. V roce 1989 se nadaný hudebník a nositel řady cen, který učil také na HAMU, stal národním umělcem. V té době už řadu let zasedal jako nestraník v normalizačním Federálním shromáždění, odkud odešel až po listopadové revoluci. Na Rabasovu politickou kariéru, ovšem v řadách ODS, navázal v devadesátých letech jeho nakonec předčasně zesnulý syn Michal (1964-2007), který se stal i pardubickým hejtmanem.
Opeře Plus poskytl Václav Rabas loni na podzim rozsáhlý rozhovor (najdete zde), při příležitosti převzetí Ceny mezinárodního hudebního festivalu F. L.Věka v Dobrušce.
Foto MHF F. L.Věka
