Jen nám opera drahá?

Na konci ledna vystoupí jako host Státní opery José Cura. Chvályhodný počin vedení opery – slavní hosté jistě obohatí operní dění a jsou vždy zajímavým zdrojem srovnání. Státní opera ovšem také okamžitě upravila ceny vstupenek, s velice správným předpokladem, že José Cura prodá. Budiž – ceny mírně upravují i nejvýznamnější evropské operní domy a to právě na základě přítomnosti „velkého jména“. Ovšem změnit cenu z běžných 350 na 690 korun u nejlevnějšího možného lístku, znamená naprosto srovnat cenovou hladinu s největšími operními institucemi. Ekonomická realita Prahy a potažmo České republiky je však stále tatáž, ať už Otella zpívá kdokoliv.

Srovnejme: Teatro alla Scala žádá za nejobyčejnější lístky na první a druhou galerii asi 25 euro (špičkoví pěvci přítomní prakticky vždy, důkaz zde). Milán je ovšem jedním z nejbohatších měst Evropy a průměrná mzda v regionu přesahuje 3 000 euro. Jiná část Evropy: Royal Opera House v Londýně – lístky do amfiteátru stojí okolo 20 liber (jsou to stále solidní místa), ke stání ještě méně (například zde vstupenky od 9 liber, v hlavní roli Bryn Terfel jako Bludný Holanďan). Netřeba připomínat, že Londýn je zdaleka nejbohatším regionem Evropy. Samozřejmě, že jak La Scala, tak Královská opera prodávají nejatraktivnější vstupenky do hlavního hlediště za 200 i 300 liber/eur. Kdo chce lepé vidět a kdo si to může dovolit, zaplatí i to – v existenci drahých míst je skryt princip solidarity (zajímavý článek v Guardianu na toto téma zde).

To co tyto instituce pochopily, je nutnost ponechat operu otevřenou i pro průměrné příjmové skupiny. Udržují totiž operu při životě. Lístky za 10 a 20 euro jsou pro existenci opery zásadní. To zřejmě uznali i představitelé států a měst, ve kterých se tato divadla nacházejí – jsou si vědomi faktu, že každé do divadelních subvencí investované euro se vrátí téměř třikrát a svá divadla podporují (vaší pozornosti doporučuji práci The value created by Teatro alla Scala z roku 2013, k dispozici zde).

Realita pražské opery je bohužel podobná té londýnské a milánské pouze v cenách vstupenek. Srovnávání dalších parametrů, jako je zázemí Královské opery (restaurace, obchod s hudbou, občerstvení), se zázemím Státní opery nemá vůbec smysl (každý, kdo jedl ve Státní opeře chlebíček, ví, o čem hovořím). Všechny velké operní domy jsou vždy významně subvencovány státem (nebo krajem a městem). Subvence plní svůj účel ale pouze tehdy, umožňují-li nastavit cenu vstupenky tak, aby i člověk s minimální mzdou mohl občas do opery vyrazit (chce-li). Cena vstupenky by neměla být eliminačním faktorem.

Srovnejme znovu: rozpočet Národního divadla je asi třikrát menší v porovnání s La Scalou a téměř čtyřikrát menší ve srovnání s Royal Opera House. Počtem představení, zaměstnanců a míst pro diváky jsou to instituce srovnatelné (pravda, Národní divadlo obhospodařuje vlastně tři operní scény). Vedení opery tedy zřejmě kalkuluje cenu vstupenky na základě naprosto podfinancovaného rozpočtu – výsledkem je pak Otello za 700 korun na druhém balkóně. A kdyby přijel Jonas Kaufmann, bude vstupenka na balkón stát dva tisíce? Tři tisíce? A má taková produkce vůbec smysl?Ad absurdum by teoreticky příspěvek státu mohl kontinuálně klesat a náklady na provoz divadla by se (tržně) mohly přenášet zcela na diváka. Divadlo by pak mohlo fungovat se vstupenkami za 4.000, 5.000 korun zcela bez dotací. Musel by je ovšem někdo koupit. I pro divadlo (a cenu jeho vstupenek) musí existovat Lafferova křivka, a na ní bod, kdy další zvyšování ceny vstupenky povede jen k úbytku diváků a ve svém důsledku k nižší ekonomické výtěžnosti představení. Dovolím si odhadnout, že za 5.000 korun by na běžné repertoárové představení Pádu Arkuna přišlo velice málo diváků. Opera by se musela ve své hlavní činnosti soustředit na pořádání akcí pro zcela jiný typ návštěvníka, jako jsou oslavy konce roku (to je již realitou, vstupenka za 8.400 korun, pojídání krevet v ceně), plesy v opeře a další absurdity, pro které jistě nebyla zřízena. Nikoliv Pád Arkuna, ale pád opery.

Národní divadlo by mělo být především službou veřejnosti, a aby tomu dostálo, potřebuje adekvátní zdroje. Dle výroční zprávy za rok 2013 činí průměrná návštěvnost operních představení Národního divadla méně než 70 procent. Tedy skoro třetina míst prázdných. Samozřejmě nelze vyloučit hypotetickou situaci, že ona třetina míst by zůstala prázdných při jakékoliv ceně vstupenky. Pak by bylo třeba hledat chybu v kvalitě programu. A možná je to kombinace obojího. Každopádně cena vstupenek není po mém soudu nastavena správně a měla by být více rozvrstvena. Je povinností tak významné kulturní instituce zpřístupnit představení Otella i divákovi, který nemůže zaplatit za vstupenku oněch 700 korun, protože i ten podporuje operu ze svých daní. Dokáží-li to ve Vídni, Miláně a Londýně, měla by to zvládnout i opera v Praze.

I váš text rádi v této rubrice uveřejníme. Naše adresa: info@operaplus.cz
Foto archiv

Reakcí (29) “Jen nám opera drahá?

  1. Žádný strom neroste až do nebe….
    Trochu mi to připomíná situaci v hudebním a filmovém průmyslu.Ceny za nosiče se stále zvyšovaly a zvyšovaly až přišla internetová revoluce s možností stahování a bylo vymalováno.Uvědomuji si,že trošku srovnávám jablka s hruškami,ale zase to není tak docela podobnost čistě náhodná…

  2. I pro divadlo (a cenu jeho vstupenek) musí existovat Lafferova křivka, a na ní bod, kdy další zvyšování ceny vstupenky povede jen k úbytku diváků a ve svém důsledku k nižší ekonomické výtěžnosti představení.

    Pohledem na předprodeje na zmiňované představení se zdá, že k inflexnímu bodu jsme se ještě zdaleka nedobrali.

    To co tyto instituce pochopily, je nutnost ponechat operu otevřenou i pro průměrné příjmové skupiny. Udržují totiž operu při životě. Lístky za 10 a 20 euro jsou pro existenci opery zásadní.

    Toto opravdu nechápu, ať se na to snažím dívat jakkoliv.
    1) Ve jmenovaných městech by jistě byly lístky přístupné průměrněpříjmové skupině i za vyšší cenu.
    2) Čím jsou ty lístky důležité? Já to skutečně nechápu. Vyprodáno by jistě bylo i za vyšší cenu, tak čím jsou existenčně pro operu důležité? Z podobných operních domů jsem byl akorát jednou ve Scale. Tři hodiny po zahájení předprodeje jsem chytil (jako nejlevnější) posledních několik lístků za 50 euro. Nezdálo se mi, že by tam lidé nebyli ochotní solit.

    Je otázka – a pochybuji že ND na to má nějakou důvěryhodnou analýzu – jestli by se výtěžnost běžných představení dala změnou cenové politiky zvýšit. Návštěvnost jistě – třeba já bych určitě zase začal chodit na běžné reprízy, pokud by se cena postranních míst na druhém balkónu v SOP vrátila na úroveň 150 Kč. Jestli by to ale hodilo víc peněz? O tom nejsem zcela přesvědčen. To by při dnešních cenách (350 Kč) musela být obsazenost těch míst méně než poloviční.

    1. 1. Ja ale nemyslim, ze by SO mela bod zlomu hledat. Pak subvence ztraceji logiku. Sedmset korun na druhy balkon neni malo a leckdo by mohl zvazovat… Ovsem souhlasim naprosto, ze listky by se prodaly i mnohem draz (viz akce ve Smetanove sini – listky i za ctyri tisice a je vyprodano).

      2.Inu, ty listky jsou dulezite presne proto, abyste treba Vy prisel na radove predstaveni (pisete, ze chodit byste zacal pri zmene ceny listku). Viz odkazy, ale do La Scala je porad k mani vstupenka za 25 euro na brezen (Lucio Silla napriklad). Ale presne jak pisete: listky by byly dostupne i za vyssi cenu a prodaly by se…a presto stoji tolik kolik stoji. Nezdrazi. Podivuji se, ze cena se byt jen blizi cenam v SO.

      3. SO by melo jit predevsim o NAVSTEVNOST! SO by mela nastavit cenu tak, aby bylo plno. A ne, aby na druhem balkone sedelo dvacet lidi (mista ve stredu stoji tusim 590 kc o to bez pritomnosti jakekoliv superstar). Nemluve o multiplikacnim efektu (koupite si program, fantasticky chlebicek). Omlouvam se za diakritiku (dan virtualni klavesnici).

      1. Mimochodem – zajímavou cenovou politiku mají v Budapešti. Tam, jak mi říkal nedávno jeden maďar, je opera využívaná k nějakým nacionalistickým kejklům a od toho se odvíjejí ceny. Kvalita představení byla při každé návštěvě jednoznačně lepší než v Praze. Až na vyjímku – Jenůfa a i při ní jsem zíral jaký typ role a jak česky dokáže S. Rálik slušně zazpívat. Jinak: Sedlácká čest, Komedianti, Tosca, Turandot, Don Carlo, La Traviata… na vše bych raději chodil v Budapešti.
        No ty ceny? V budově opery poměr mezi parterem a nejlevnějším lístkem asi 10:1, ceny za slušná místa od 150 Kč. A Erkelovo divadlo to je kapitola sama pro sebe. Nejdražší lístky necelých 300 Kč.
        Takže pro operního diváka opravdu nádherné město. Jen výraz Maďarská státní opera je tam poněkud „národnější“, než by bylo zdrávo.

          1. Ano cesta je dlouhá. Chce to spoj kde jídelní vůz zajišťuje JLV. Každopádně se tam dá udělat krásný prodloužený víkend. V sobotu ráno se vyjede, večer jedna opera, neděle dopoledne a večer další opery a když se hodně zadaří, tak se k tomu dá stihnout i koncert fantastického BFO. V pondělí vylézt na Gellert a návrat. To vše za velmi rozumné ceny.

  3. Zjevně jste se nechal strhnout módní vlnou vyjadřování ve zkratkách. Nic proti zkratkám obecně, pokud se jedná o zkratky zažité a všeobecně dobře známé (třeba OSN, STB, USA a podobně), ale to není tento případ. Zbytečně své sdělení znehodnocujete. Každému se nebude chtít vyhledávat, co vaše zkratky znamenají.

  4. Ten nářek mi připadá nemístný. Ceny vstupenek na operní představení v Praze jsou v případě míst, kde slušně vidíte i slyšíte, zřetelně nižší než ve všech okolních divadlech v Německu, Rakousku i dále v Evropě. A ve Vídeňské státní opeře zaplatíte i za místo jen „k slyšení“, kde nevidíte ani cíp jeviště, cca 400 Kč. Navíc Praha má i v evropském kontextu vysoký počet představení ročně a nemalá část návštěvníků je ze zemí s podstatně vyšší úrovní příjmů, takže těch cca 40 € za parter je vlastně cena velmi nízká. Přestože úroveň je různá, neřekl bych, že se zde dávají špatné inscenace s podprůměrnými zpěváky. Přitom v oblastních divadlech jsou vstupenky ještě významně lacinější. A pokud se jedná o Budapešt, je pravda, že vstupenky jsou nejspíš z politických důvodů neobvykle laciné, ale zdaleka ne vše je super kvalita. Zrovna zmíněná Traviata je velmi omšelý kus, starý dobře 25 let.

    1. Jen k té kvalitě v Budapešti. Na zmíněnou Traviatu lze dobře kontrovat několika archivnějšími kusy ze SOP. Osobně mi příliš u Traviaty nesejde na tom, jestli se tam sedí na historické židli, sedačce z koženky, leze po hodinách nebo souloží. Jde mi spíš o jistotu kvalitního výkonu pěvců a orchestru při běžné repríze. (I když zrovna na tu Traviatu existuje i v SOP kvalitní obsazení)

  5. Parter Otello v ND (Narodni divadlo) stoji asi sedmdesat euro (tedy ne 40). Statni opera ve Vidni Tristan und Isolde balkon 13€. Otello galerie 25€. Zaver: nejnizsi cena listku, ktery je mozne vubec koupit je skoro o 100% vyssi v Praze. A k tomu Nemecku: samozrejme, ze jsou ceny vyssi: je to nejvetsi ekonomika EU. Snad to neni nemistne.

    1. Omlouvám se, já osobně dávám přednost místům odkud vidím i slyším, většina pěvkyň je dnes celkem pohledná. Pokud bych se octl ve finanční tísni, rozhodně bych preferoval internet, místo abych hřadoval v 6. řadě na 2. galerii. Ale každý jsme jiný a to je na životě krásné. Někteří pánové na př. upřednostňují obézní dámy.

      1. Napiste k tomu navod. Youtube misto hradovani na galerii. Vyborny napad. Ale zase na koho byste se opovrzlive dival…kdyby ti s levnymi misty zustali doma. Jako bych slysel :“ze se na to nepodivaj na internetu…“. To je rada, kterou by meli tesat do mramoru. Vtipne. Mimochodem v davnych dobach nechodivali patriciove do prizemi-prave naopak.

  6. Diskuse k cenám vstupenek je zajímavá. Základem uvažování o cenách by ovšem měla být struktura věrných diváků opery a baletu. A to jsou v Praze jednoznačně lidé z nižších příjmových kategorií, kteří by navštívili divadlo třeba každý týden ale ceny jim umožní jen jednou za měsíc. Nemyslete, takových lidí je hodně a systém slev ND a SO je pro ně nedostačující. Srovnávat ceny s Vídní, Německem nelze, že by nižší ceny využili turisté, dobrá, ale to přece není tragédie. Mimochodem, každý si může udělat hrubý odhad kolik se vybere při současných cenách při vyprodaném představení v ND či SO, je to velmi slušná suma na večer, nářky na nedostatek financí jsou pak docela liché. Určitě by šla držet nižší cenová hladina než je současná.

    1. On existuje nějaký kvalifikovaný průzkum sociálního složení návštěvníků opery a baletu v Čechách, ze kterého tato, podle mne zavádějící úvaha, vychází? Sníte o ND zaplněném den co den až po střechu publikem složeným dílem z údržbářů, dílem z uklízeček, jež hltá Pád Arkuna, pokud cena vstupenek klesne 0 20 %?

      1. existuje spousta vzdělaných lidí, kteří musí hodně počítat, jestli do divadla jít či nejít…a nevím, proč myslíte, že uklízečka si nemůže zajít na operu. i když třeba ne na Pád Arkuna.
        naštěstí se leccos dá vidět aspoň na netu nebo v tv….(čt art, mezzo). ale to není totéž.

  7. Mimochodem, každý si může udělat hrubý odhad kolik se vybere při současných cenách při vyprodaném představení v ND či SO, je to velmi slušná suma na večer, nářky na nedostatek financí jsou pak docela liché. Určitě by šla držet nižší cenová hladina než je současná.

    Cha cha. Sám jste to ale nezkusil, co? Ročenka je zatím jen za rok 2013:
    Opera. Návštěvnost 68%, 395 představení, 133,5 miliónů Kč tržba. Rozložení neobsazených míst odhadnu jako rovnoměrné. A to s čistým svědomím – možná je ještě víc volno je na levnějších místech, třeba v ND bývá druhé pořadí druhé galerie prakticky prázdné.
    Při cenách z roku 2013 mi tedy vychází z jednoho operního, plně navštíveného představení tržba půl milionu korun. To je v ročních nákladech 1031 miliónů prd. Soběstačnost divadla byla 39%. Tak jaká diskuze o zlevňování vstupenek?

    Jediné co podle mě lze připustit, je zkoumání závislosti tržeb na cenách vstupenek. Škoda, že tuto závislost v ročenkách deformuje spojení SOP a ND.

    A samozřejmě hlavně je to o smysluplnosti projektů, kvalitě, efektivnosti, vyhazování peněz, vedení vůbec atd. :-)

        1. Jeden chytrý pán už tady byl. Přece když zruší jednu pražskou operní scénu, ušetří se, navíc ta druhá bude mít stále vyprodáno a bude peněz jako želez. Naštěstí scéna zůstala a pán zmizel. Ovšem problém s návštěvností mají i oblasti, přestože nejdražší vstupenky jsou tam pomalu na úrovni nejlacinějších v pražském ND. Takže je to zjevně problém hlubší, ale tlačit všechno přes peníze, když jde o kulturní úroveň populace, mi připadá poněkud nekulturní. To by také jednou mohl někdo přijít s ideou, že by se dalo ušetřit na školství, kdyby se učilo méně písmenek nebo byly třídy po 50 žácích. A hned by bylo dost peněz pro personální posílení finančních úřadů.

          1. Máte pravdu,že s návštěvností se potýkají i na oblastech.Nevím v jaké cenové relaci se pohybují ceny vstupenek jinde,ale v Šaldově divadle v Liberci jsou nejdražší vstupenky v cenové úrovni 290-310 Kč.Za takovou cenu by Vás asi do Národního divadla nebo Státní opery asi vůbec nevpustili.
            Prostě jsou operní „hity“které divadlo naplní vždy a pak operní tituly,které mají s návštěvností problémy bez ohledu na cenu vstupenek.Již zmiňovaný Liberec má zhruba 100 000 obyvatel a připočteme-li okolní města,tak je zde mnohem menší počet příznivců opery než má Praha.Pominu,že se jedná o bývalé Sudety,kde se po roce 1945 kompletně vyměnilo obyvatelstvo a kulturní tradice se musela znovu velmi obtížně budovat.Ale to už vůbec nesouvisí s cenou vstupenek na operu,za což se omlouvám.

  8. no takže přeji Státní opeře hodně diváků v novém roce.Když mám volno rád jsem zašel na operu a teď ke konci roku bylo skoro vyprodáno/soudě dle webových stránek/ a pár volných nejlevnějších za 380 kč.Jelikož jsou místa na stání definitivně zrušena, tak lístky okolo 400 kč jsou ty nejlevnější. Za tuto cenu a jelikož muziku střídám si zajdu na výborný jazz, který tu občas bývá na festivalu, zajdu do kina na operu v kině anebo na koncert v Rudolfinu. Takže sbohem Státní opere a jenom jsem zvědav jak bude zaplněno v zimníchměsících, kdy cizinců je jako šafránu.

  9. Asi by se dalo v této diskusi pokračovat do nekonečna.. Klíčová je věta p. burdal1 z 1.1. „hlavně je to o smysluplnosti projektů, kvalitě, efektivnosti, vyhazování peněz, vedení vůbec …“ . Já osobně jsem přesvědčen, že při efektivnosti vedení by se pražský moloch ND mohl blížit soběstačnosti a ještě by se dalo uvažovat o větší škále slev. Současnost na to ale nevypadá. Konkrétní příklad – ve Státní opeře se hraje 14.1. Labutí jezero a 17.1. La Bayadére, 3 týdny předem vyprodáno, zisk jasný, zájem diváků o další představení jednoznačný. Kdy však jsou na programu? V květnu a červnu! Mezitím plno hluchých dní a poloprázdných představení! Dále je darmo mluvit …

Napsat komentář