Jen průměrný Dvořák v Litomyšli

Dramaturgie třiapadesátého ročníku původně jen operního festivalu Smetanova Litomyšl včera svému publiku nabídla také Dvořákovu duchovní kantátu Stabat Mater op. 58 pro sóla, sbor a orchestr. Pod taktovkou Caspara Richtera se společně se sborem a orchestrem Janáčkovy opery Národního divadla v Brně představili Csilla Boross (soprán), Jana Wallingerová (mezzosoprán), Peter Berger (tenor) a Martin Gurbaľ (bass), kteří přednesli sólové party.

Pokusím-li se včerejší večer zhodnotit jedním slovem, pak to zcela určitě musí být uspěchanost. Nenarážím zde na zrušenou přestávku, ale především na nepřiměřená tempa, která dirigent pro své nastudování zvolil. Tempa jsou sice mimo jiné záležitostí vkusu, avšak neměla by být volena tak, aby směřovala proti povaze daného díla. Vzpomeňme například na Karajanovu Carmen, která pomalými tempy nudila publikum. Ovšem dny, které prožívali Sancta Mater i Antonín Dvořák po ztrátě svých dětí, se vlekly neúprosně pomalu a násobily tak nezměrnou bolest, která je základním motivem této kantáty. Rychlá tempa bohužel celé dílo zbavila meditativního charakteru. Sólisté se mnohdy museli soustředit především na deklamaci textu oproti výrazové stránce hudebního partu. Celkově by provedení prospěl lyričtější přístup zohledňující významovou hloubku zpívaného slova. Velmi nepovedeným momentem byl samotný začátek, kdy se orchestr během prvních taktů amatérsky rozpadal.

Hvězdou večera byl sbor Janáčkovy opery pod vedením Josefa Pančíka. Precizní práce je zde nezpochybnitelná, neboť stojí na dobré deklamaci textu a především na výrazové invenčnosti, s jakou Dvořákovo Stabat Mater sbor podává. Na základě včerejšího výkonu lze říci, že společným jmenovatelem sboru není kvantita jeho členů, ale kvalita podání hudby.

Nejistě na mne tentokrát působil výkon sopranistky Csilly Boross, současné primadony českého operního jeviště. Především v jejím případě se rychlá tempa stala velkou překážkou, protože spíše dramaticky založený hlas pěvkyně by býval potřeboval mnohem více času, aby se místy velmi náročným pasážím partu dokázal přizpůsobit. Boross má za sebou náročnou sezonu, a proto lze v jejím hlase číst jistou únavu, kterou bychom jí ale měli vzhledem k jejím výkonům ochotně odpustit a věřit, že na nás, Čechy, v budoucnu nezapomene, protože její světová kariéra je na vzestupu.

Jana Wallingerová přednesla mezzosopránový part Dvořákovy kantáty velmi dobře. Kvalitní příprava a jistota, se kterou pěvkyně k dílu přistupovala, byly patrné již během prvních taktů. V jejím případě jsem také ocenil snahu o kontakt s publikem, protože diváka nudí, má-li celý večer pozorovat sólisty, kteří celý večer hledí pouze do not a nezazpívají jedinou frázi zpaměti. Zcela souhlasím se Soňou Červenou, která jednou poznamenala, že přednes duchovní hudby zpaměti jí umožnil dosáhnout hlubšího výrazu.

Tenor Petera Bergera je ve své podstatě lyrický a spíše neprůrazný, takže ho skladatelův part místy docela potrápil. Po počáteční nejistotě se mu i přes jisté problémy s výškami povedlo podat solidní výkon, avšak místy na svůj hlas přespříliš tlačil.

S průrazností ani s výrazovými nuancemi ovšem nemá problém basista Martin Gurbaľ. Společně s Janou Wallingerovou a sborem představovali jistotu večera.

Antonín Dvořák:
Stabat Mater op.58
Csilla Boross – soprán
Jana Wallingerová- mezzosoprán
Peter Berger – tenor
Martin Gurbaľ – bas
Sbor a orchestr Janáčkovy opery Národního divadla v Brně
Sbormistr: Josef Pančík
Dirigent: Caspar Richter
Smetanova Litomyšl
24. června 2011 Litomyšl, II. zámecké nádvoří

www.smetanovalitomysl.cz