Jen průměrný Dvořák v Litomyšli

Dramaturgie třiapadesátého ročníku původně jen operního festivalu Smetanova Litomyšl včera svému publiku nabídla také Dvořákovu duchovní kantátu Stabat Mater op. 58 pro sóla, sbor a orchestr. Pod taktovkou Caspara Richtera se společně se sborem a orchestrem Janáčkovy opery Národního divadla v Brně představili Csilla Boross (soprán), Jana Wallingerová (mezzosoprán), Peter Berger (tenor) a Martin Gurbaľ (bass), kteří přednesli sólové party.

Pokusím-li se včerejší večer zhodnotit jedním slovem, pak to zcela určitě musí být uspěchanost. Nenarážím zde na zrušenou přestávku, ale především na nepřiměřená tempa, která dirigent pro své nastudování zvolil. Tempa jsou sice mimo jiné záležitostí vkusu, avšak neměla by být volena tak, aby směřovala proti povaze daného díla. Vzpomeňme například na Karajanovu Carmen, která pomalými tempy nudila publikum. Ovšem dny, které prožívali Sancta Mater i Antonín Dvořák po ztrátě svých dětí, se vlekly neúprosně pomalu a násobily tak nezměrnou bolest, která je základním motivem této kantáty. Rychlá tempa bohužel celé dílo zbavila meditativního charakteru. Sólisté se mnohdy museli soustředit především na deklamaci textu oproti výrazové stránce hudebního partu. Celkově by provedení prospěl lyričtější přístup zohledňující významovou hloubku zpívaného slova. Velmi nepovedeným momentem byl samotný začátek, kdy se orchestr během prvních taktů amatérsky rozpadal.


Hvězdou večera byl sbor Janáčkovy opery pod vedením Josefa Pančíka. Precizní práce je zde nezpochybnitelná, neboť stojí na dobré deklamaci textu a především na výrazové invenčnosti, s jakou Dvořákovo Stabat Mater sbor podává. Na základě včerejšího výkonu lze říci, že společným jmenovatelem sboru není kvantita jeho členů, ale kvalita podání hudby.


Nejistě na mne tentokrát působil výkon sopranistky Csilly Boross, současné primadony českého operního jeviště. Především v jejím případě se rychlá tempa stala velkou překážkou, protože spíše dramaticky založený hlas pěvkyně by býval potřeboval mnohem více času, aby se místy velmi náročným pasážím partu dokázal přizpůsobit. Boross má za sebou náročnou sezonu, a proto lze v jejím hlase číst jistou únavu, kterou bychom jí ale měli vzhledem k jejím výkonům ochotně odpustit a věřit, že na nás, Čechy, v budoucnu nezapomene, protože její světová kariéra je na vzestupu.

Jana Wallingerová přednesla mezzosopránový part Dvořákovy kantáty velmi dobře. Kvalitní příprava a jistota, se kterou pěvkyně k dílu přistupovala, byly patrné již během prvních taktů. V jejím případě jsem také ocenil snahu o kontakt s publikem, protože diváka nudí, má-li celý večer pozorovat sólisty, kteří celý večer hledí pouze do not a nezazpívají jedinou frázi zpaměti. Zcela souhlasím se Soňou Červenou, která jednou poznamenala, že přednes duchovní hudby zpaměti jí umožnil dosáhnout hlubšího výrazu.

Tenor Petera Bergera je ve své podstatě lyrický a spíše neprůrazný, takže ho skladatelův part místy docela potrápil. Po počáteční nejistotě se mu i přes jisté problémy s výškami povedlo podat solidní výkon, avšak místy na svůj hlas přespříliš tlačil.

S průrazností ani s výrazovými nuancemi ovšem nemá problém basista Martin Gurbaľ. Společně s Janou Wallingerovou a sborem představovali jistotu večera.

Antonín Dvořák:
Stabat Mater op.58
Csilla Boross – soprán
Jana Wallingerová- mezzosoprán
Peter Berger – tenor
Martin Gurbaľ – bas
Sbor a orchestr Janáčkovy opery Národního divadla v Brně
Sbormistr: Josef Pančík
Dirigent: Caspar Richter
Smetanova Litomyšl
24. června 2011 Litomyšl, II. zámecké nádvoří

www.smetanovalitomysl.cz

 

Mohlo by vás zajímat


Reakcí (5) “Jen průměrný Dvořák v Litomyšli

  1. Gratuluji panu Pančíkovi. Nedávno jsem na něj vzpomínala. Je to jediný sbormistr z těch slavnějších u nás, který dosáhne perfektních výsledků přirozenou autoritou, bez křiku, jízlivosti a ponižování zpěváků. Má můj hluboký obdiv.

  2. Takže Figarově svatbě další hudební produkce, kterou Caspar Richter prokazatelně zprasil… Doufám, že na základě svých amatérských výkonů bude odejit a tím nemyslím zrovna do ND v Praze!

  3. Já jsem moc rád, že oficiální kritika konečně označila Caspara Richtera za nekvalitního dirigenta a že pouze a jen on je zodpovědný za špatnou práci, pod kterou je podepsaný. Zatím tomu bylo naopak. Mám na mysli některé recenze na brněnskou Figarovu svatbu, kde kritici považovali Richterovo nastudování za kvalitní a ke špatné souhře všech hudebních složek došlo podle nich vinou sólistů, sboru a orchestru – zkrátka všech ostatních. A to je přece nesmysl. Když mají potíže zpívat pod Richterovou taktovkou i tací renomovaní umělci jako Roman Janál (mám na mysli jeho Hraběte právě ve Figarce), problém bude asi v té taktovce 🙂 Já naopak přede všemi, kteří měli s Richterem tu "čest" pracovat, smekám!!! Zpívat či hrát a nenechat se přitom rozhodit jeho nepřehledným dirigováním, které místy připomíná třas člověka stiženého Parkinsonovou chorobou, to je výkon hodný obdivu…
    Pavel

  4. Názor Pavla v příspěvku nade mnou mě nejen pobavil, ale donutil k napsání vlastního názoru. To co se v Brně v ND děje je naprosto tristní. Praha se zbavuje smogu a Brno se jím nechá k výsměchu všech okolo"pošpinit". Hodnotíme zde především výkon dirigenta Richtera, kterého"strčí do kapsy" každý z brněnských dirigentů, kteří se současnou scénou spolupracují. Jedná se zde nejen o kumšt a cit, který se mu nedostává, ale i o jazykovou a "jinou" bariéru. Myslím si také, že rakouská opera a potažmo i muzikál si po odchodu Caspara Richtera z hluboka oddechla. Bohužel Jílkové nebo Štychové už dlouho na scéně ND Brno chybí.
    Také chci velice pochválit Pančíkův sbor, který je hodně kvalitní, a to nejen díky zkušenostem a odbornosti sbormistra, ale i díky jeho již zmiňované autoritě. Stejný přístup by od něj měli přejmout i dirigenti vůči orchestru a solistům.

Komentáře jsou uzavřeny.