Jenůfa v Buenos Aires

  1. 1
  2. 2

Toto legendární dílo Leoše Janáčka se objevilo v Argentině poprvé na jevišti Teatro Colón v roce 1950 v německém překladu Maxe Broda. V exkluzivním nastudování Karla Böhma s prvotřídními evropskými sólisty. V titulní úloze se představila Tiana Lemnitz, Kostelničku zpívala Margarete Klose, Lacu Anton Dermota a Števu Ludwig Suthaus. Za zmínění stojí také Češka Růžena Hořáková (ztvárnila v divadle Colón Buryjovku), která byla po válce do roku 1948 v angažmá Národního divadla v Praze. Pak již ale žila v Buenos Aires a byla třicet let členkou operního souboru divadla Colón. Naše umělkyně měla za manžela brněnského janáčkovského muzikologa Leoše Firkušného (staršího bratra klavíristy Rudolfa Firkušného). O rok později se stejná inscenace opakovala znovu, ale v jiném obsazení. Titulní role se ujala Christel Goltz. Úplně nová inscenace se pak objevila až roku 1963 za hudebního nastudování německého dirigenta Ferdinanda Leitnera. Ze sólistů bych třeba uvedl vynikajícího Waldemara Kmenta z Vídeňské státní opery jako Lacu. V originální české verzi pak bylo dílo nastudováno v roce 1994, v hudebním provedení chorvatského dirigenta, působícího hlavně ve Vídni, Berislava Klobučara. V této inscenaci zpívala kostelničku Eva Randová a Lacu ztvárnil významný polský umělec Wiesław Ochman.

V letošním roce nastudoval Jenůfu druhý operní soubor v argentinské metropoli, jenž má své sídlo v Teatro Avenida nacházejícím se na věhlasné Avenida de Mayo. Divadlo otevřené roku 1905 má velký klasicky zdobený divadelní sál o čtyřech pořadích pro téměř čtrnáct set diváků. Operní soubor uvádí stagionovým způsobem okolo čtyř až pěti titulů ročně a také koncerty a recitály. Repertoár uváděných děl je velmi široký, letos to byly mimo Jenůfy třeba Così fan tutte, Lucrezia Borgia a Nabucco. Hostující dirigenti, inscenátoři a sólisté jsou v posledních letech vybíráni prakticky pouze ze zemí jihoamerického kontinentu. Většina z nich také hostuje a účinkuje ve větším Teatro Colón.Když jsem za vlahého večera vstupoval do divadla nepříliš velikým hlavním vchodem, nad kterým se ale vyjímala světelná reklama s nápisem Jenůfa, byl jsem plný napětí, přestože to pro mne neznámé prostředí nebylo. Navštívil jsem Teatro Avenida dříve již dvakrát, naposledy před třemi lety inscenaci Händelovy opery Xerxes. Podepsala se na tom pochopitelně premiérová nálada a samozřejmě milovaný titul. Hned ve vstupním foyeru jsem v místním ruchu na okamžik zaslechnul i češtinu a to mi skoro vehnalo slzy do očí. Tak nějak jsem si na moment uvědomil velmi silně svoje češství. Zaujal jsem svoje místo v přízemní lóži (palco platea) a byl překvapen klimatizovanou prázdnotou sálu. Prohlížel jsem si zatím program, ve kterém byly na čtrnácti stránkách uvedeny obsáhlé informace o skladateli a jeho díle, podrobnosti o prvním uvedení Jenůfy u nás a také později v Argentině. Informace byly doplněny fotografickým materiálem Leoše Janáčka, jeho ženy Olgy, snímkem skladatele s Karlem Kovařovicem a Janem Kuncem v Praze a představitelkami hlavních rolí při uvedení opery v Buenos Aires. Pěkným zvykem je také to, že v argentinských divadelních programech jsou vždy uvedena kromě jmen inscenátorů a sólistů také jména a obory všech orchestrálních hráčů i sboristů. Pozoroval jsem také, jak se scházeli a ladili své nástroje hudebníci v nepříliš širokém orchestřišti. Dechy musely tak být z prostorových důvodů umístěny v proscéniových lóžích. Vše se ale jako mávnutím kouzelného proutku před začátkem změnilo. Najednou bylo plno, až na pár míst. Ona totiž byla ve stejný večer v Teatro Colón premiéra nové opery Bebe Dom o La Ciudad Planeta současného argentinského skladatele Maria Perussy, kterou jsem po několika dnech také navštívil. Hlediště se obvykle v místních divadlech zaplňují až těsně před začátkem, návštěvníci si velmi rádi popovídají a občerstvují se.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat