Jindra Pokorná, první Míla v Janáčkově Osudu

  1. 1
  2. 2

Jméno Jindry Pokorné bylo spjato rovněž s operní tvorbou Leoše Janáčka. V několika inscenacích byla představitelkou Karolky v Její pastorkyni, Kristinky ve Věci Makropulos a Aljeji v opeře Z mrtvého domu.Lišce Bystroušce se nejprve setkala s rolí titulní hrdinky, poté byla výtečnou představitelkou Lišáka Zlatohřbítka (v této roli několikrát hostovala v Národním divadle). V závěrečné fázi svého působení vystoupila i v postavách Chocholky a paní Páskové. Především ale byla první představitelkou Míly ve světové premiéře Osudu dne 25. října 1958, kdy jejím partnerem v roli skladatele Živného byl Jaroslav Ulrych.

L.Janáček: Osud - Jindra Pokorná (Míla) - ND Brno 1958 (foto Rafael Sedláček)
L. Janáček: Osud – Jindra Pokorná (Míla) – ND Brno 1958 (foto Rafael Sedláček)

Preciznost svého pěveckého projevu a úsilí o jevištní výraz postavy uplatnila Jindra Pokorná v řadě příležitostí, které jí nabídla operní tvorba dvacátého století. Byly mezi nimi role velké i drobnější, ale všechny vždy odvedla na perfektní profesionální úrovni. Z těch velkých si připomeňme především její ztvárnění titulní role v prvním brněnském provedení Julietty Bohuslava Martinů (jejím partnerem v roli Michela byl tehdy v roce 1966 Jiří Olejníček).

B.Martinů: Julietta - Jindra Pokorná (Julietta), Jiří Olejníček (Michel) - ND Brno 1966 (foto Rafael Sedláček)
B. Martinů: Julietta – Jindra Pokorná (Julietta), Jiří Olejníček (Michel) – ND Brno 1966 (foto Rafael Sedláček)

Dále to byly postavy Helenky v Pohádce máje brněnského skladatele Jaroslava Kvapila, Miliny v opeře Jana Franka Fischera Ženichové, Princezny v Ostrčilově Honzově království a pro ni ne zcela typické dvě komické role, dohazovačka Agafja v Ženitbě Bohuslava Martinů a První dáma v Hurníkově opeře Dáma a lupiči.

I.Hurník: Dáma a lupiči - Jindra Pokorná (První dáma) - ND Brno 1973 (foto Rafael Sedláček)
I. Hurník: Dáma a lupiči – Jindra Pokorná (První dáma – uprostřed) – ND Brno 1973 (foto Rafael Sedláček)

Ještě v samotném závěru své divadelní kariéry v roce 1982 se blýskla sugestivním ztvárněním ústřední trojrole postav Džejn / Jana / Johanka v opeře Otomara Máchy Růže pro Johanku, věnované osudu českých parašutistů v době heydrichiády, kterou alternovala s Magdalenou Blahušiakovou.

Z dalších připomeňme Dívku se závojem v Berkovcově opeře Krakatit a Vinoku z Hejtmana Šarovce Karla Horkého. Ve slovenských operách se divákům představila v postavách Marky v Suchoňově Krútňavě a Zuzy v Cikkerově Jurovi Jánošíkovi.

Z jejich rolí v operách skladatelů dvacátého století připomeňme Marianu ve Straussově Růžovém kavalírovi, v níž účinkovala ve dvou různých inscenacích stejně jako v postavě Duňaši v Prokofjevově Vojně a míru. Významné místo v její umělecké biografii ovšem zaujímá Luisa ve Věžníkově výtečné inscenaci Prokofjevových Zásnub v klášteře. V roli Lucille vystoupila také v další vynikající Věžníkově inscenaci z šedesátých let, kterou byla opera Gottfrieda von Einema Dantonova smrt.

Velmi blízká byla Jindře Pokorné operní tvorba Mozartova. Brzy po nástupu to mohla dosvědčit svým výkonem v roli Dorabelly v Così fan tutte (tehdy dle dobového usu uváděné pod českým názvem Ženy jsou ženy). Krátce na to následovala Zuzanka ve Figarově svatbě a poté Zerlina v Donu Giovannim. Ve Štychově a Věžníkově inscenaci z roku 1983 ztvárnila roli Donny Elvíry, v Kouzelné flétně byla představitelkou První dámy.

Po řadu let rovněž uplatňovala technickou virtuositu svého projevu v Rosině v Rossiniho Lazebníku sevillském (tato role byla tehdy u nás téměř výhradně svěřována sopranistkám). Na druhém pólu jejích pěveckých možností byly postavy pucciniovské (Mimi v Bohémě, Liu v Turandot a Nella v opeře Gianni Schicchi). Mezi její velmi úspěšné role patřily Anička ve Weberově Čarostřelci, Micaela v Bizetově Carmen a především Markétka v Gounodově Faustovi a Markétce.

Se souborem Janáčkovy opery se zúčastnila Jindra Pokorná mnoha úspěšných zájezdů do řady evropských zemí (například Německo, Lucembursko, Španělsko, Švýcarsko, Itálie a řada dalších států). Mařenku zpívala v německé Mohuči, v chorvatském Zagrebu, makedonské Skopji a několikrát také v Národním divadle, kde vystoupila i v dalších postavách (například třikrát v roli Katušky v Pujmanově inscenaci Čertovy stěny pod taktovkou Zdeňka Košlera).

Často vystupovala na koncertních podiích (sopránová sóla v Beethovenově Deváté symfonii, Dvořákově Stabat mater, Janáčkově Glagolské mši, kantátě Gilgameš Bohuslava Martinů anebo ve Verdiho Rekviem).

Synem Jindry Pokorné je tenorista, operní režisér a pedagog Janáčkovy akademie múzických umění Václav Málek, jehož otcem byl dlouholetý výborný, nejdříve liberecký a poté ostravský režisér Rudolf Málek.

Život této nenápadné, skromné, ale v době velkých úspěchů Janáčkovy opery velmi platné umělkyně se uzavřel 9. ledna 2007.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na