Jiří Bubeníček: V přístupu k tanečníkovi je klíčová lidskost

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Ve své choreografické práci vytváříte jednak nová autorská díla jak nenarativní, tak výpravná, vedle toho stojí příběhy Popelky nebo Carmen. Vím, že je to asi složité takto jednoznačně říct, ale ve kterém z těchto žánrů se cítíte nejlépe.
Velmi rád vyprávím, takže dějové balety mě baví moc. S velkými příběhy jsem se potkával celou svou taneční kariéru, miloval jsem převtělení do někoho jiného, prožít ve dvou hodinách celý jeho život, všechny proměny, vášně, krize. Takový byl třeba des Grieux z MacMillanovy Manon nebo Armand v Neumeierově Dámě s kaméliemi. Z posledních premiér, které jsem připravoval, mě nesmírně pohltil Proces Franze Kafky, který jsem uvedl ve Švédsku. Hodně jsem se držel knižní předlohy, ale bavilo mě v ní hledat svou interpretaci. Užíval jsem si Kafkův absurdní humor, nechtěl jsem, aby byl výsledný balet jen temný a depresivní. Práce ve Švédsku byla vynikající po všech stránkách, měli jsme jako tvůrčí tým absolutní podporu, mohli jsme si s bráchou dovolit na jevišti navymýšlet téměř cokoli a nebyl to problém.

Teatro dell’Opera di Roma, Carmen (foto Yasuko Kageyama)

Máte aktuálně v plánu se podívat na nějaký další z velkých příběhů?
Mám. Čeká mě Romeo a Julie pro Národní divadlo v chorvatské Rijece. Je to menší soubor, ale viděl jsem teď jejich poslední premiéru a byl jsem příjemně překvapen jejich taneční úrovní. Nepotřebuji pracovat jen s největšími soubory na světě, naopak mám rád tanečníky z menších ansámblů. Klíčová je pohybová připravenost, se kterou poté já jako choreograf mohu začít malovat a přidávat své barvy.

Jak bude váš Romeo a Julie vypadat?
To ještě nevím, jsem úplně na začátku, zatím mohu je říct, že chci pracovat se současným pohybovým jazykem, žádná velká neoklasika, a spíše s jednodušší, symbolickou scénografií. Chvíli jsem si hrál s myšlenkou použít úplně jinou hudbu nebo Prokofjevovu partituru doplnit soudobou muzikou, ale něco takového je pro divadla vždy velice finančně náročné, takže jsem od ní nakonec upustil. S titulem mám jako tanečník zkušenosti snad ze všech rolí. V Hamburku ve verzi Johna Neumeiera jsem tančil Mercutia a Benvolia, v Drážďanech na mě Stijn Celis vytvořil Romea ve svém soudobém zpracování, to už mi bylo čtyřicet! V této inscenaci mi Stijn dal hodně volnosti, nechal mě rozvíjet jeho choreografické nápady a skutečně jsme roli Romea vytvořili v tandemu. A už tehdy ve mně začala klíčit myšlenka, že jednoho dne se budu muset na celý balet vrhnout sám!
Nabídka poté přišla z Chorvatska od Maši Kolar, umělecké šéfky baletního souboru. Mluvíme spolu již velmi dlouho, snad tři roky. Původně se mluvilo o mé verzi Giselle, ze které následně sešlo, poté o Alence v říši divů, a nakonec Maša navrhla Romea.   

Vaším častým spolupracovníkem je váš bratr Otto. Nemohu se nezeptat, zda si někdy už nelezete na nervy.
Ani ne. Nejsme tak nerozlučné duo jako například SKUTR, pracujeme i s jinými umělci. Třeba na Carmen brácha nepracoval vůbec, pro Proces dělal scénografii, ale výraznějším uměleckým spolutvůrcem a člověkem, s nímž jsem mnoho aspektů konzultoval, byla moje žena Nadina. Ta se začíná stávat mou bližší spolupracovnicí, šest let pracovala pro japonskou textilní firmu a dělá kostýmní design. Ve výtvarných otázkách a estetice, kterou chceme na jevišti předvést, si velmi rozumíme. Ale snažím se hledat i jiné umělce, nechci, aby všechny mé balety vypadaly stejně, ať už pohybově nebo scénograficky, rád přijímám inspirace on nových lidí.

Máte za sebou práci s významnými soubory jako je Vídeňská opera nebo La Scala, do toho tvoříte i pro menší ansámbly. Sníte o nějakém divadle či souboru, s nímž byste rád uvedl některé z vašich děl?
Velice obdivuji NDT. Když jsem ještě tančil v Hamburku, často jsem se jezdil dívat na jejich představení, protože Václav Kuneš, který byl dlouholetým členem, byl mým spolužákem a kamarádem, dokonce jsme spolu během studií na Taneční konzervatoři v Praze seděli v jedné lavici. Díky Vaškovi jsem tak mohl nahlédnout i do fungování souboru a poznat ho více. Když jsem odcházel z Hamburku a hledal další angažmá, úspěšně jsem absolvoval soukromý konkurz právě do Haagu. Nakonec jsem si však vybral baletní soubor v Drážďanech, jelikož se zde na rozdíl od NDT tančí i klasický repertoár. Nicméně mít možnost s NDT pracovat by bylo určitě nesmírně inspirující. V Americe jsem pracoval se San Francisco Ballet a New York City Ballet, tak by bylo hezké přidat i American Ballet Theatre. Pro Velké divadlo v Moskvě jsem taky ještě nic nevytvořil…! Jsou to samozřejmě sny, ale nejdu za nimi přes mrtvoly. Když se některé z nich splní, budu šťastný, ale pokud ne, nebude mi to vadit. Mně ani tak nejde o to pracovat se známým tělesem, důležitá je pro mě kvalita tanečníků a jejich repertoáru. Pokaždé, než na nějakou nabídku kývnu, jedu se podívat na několik představení, na zkoušku, abych si udělal o souboru představu a podle toho se rozhoduji. Nejdůležitější je pro mě tvořit a mít k tomu v tanečnících odpovídající a reagující partnery.

Nuovo Balletto di Toscana, Popelka (foto Michele Monesta)

Momentálně se svět pomalu snaží navracet do nějakého normálu, nicméně poslední rok byl silně ovlivněn celosvětovou pandemií. Jak moc zasáhla do vaší práce a plánů, máte třeba zkušenost se zkoušením nových baletů nebo uváděním inscenací skrze videohovory, když jste za tanečníky nemohl osobně?
Nejvýraznější aktivitou v tomto směru je určitě platforma Danzoom, kterou jsme loni založili společně s bratrem a dalšími přáteli, která se zaměřuje na taneční výuku a workshopy. Já už nejsem aktivní součástí, jelikož jsem neměl dostatek času, ale vše stále funguje a je možné se do lekcí nejrůznějších velkých tanečních jmen zapojit. Na začátku jsem ale vedl choreografické kurzy, což mě následně inspirovalo k podání přihlášky na univerzitu a momentálně jsem ukončil první ročník na Palucca Hochschule für Tanz Dresden, kde studuji obor taneční pedagogiky. Výuka studentů mě baví, již třetím rokem budu působit na Prague Ballet Intensive Jiřího Jelínka. Ale co se týká tvorby přes online, to mě vůbec neláká. Potřebuji být s člověkem v jedné místnosti, napojit se na něj, to je skrze jakkoli dokonalé platformy téměř nemožné. Ono je to samozřejmě ošemetné i v taneční výuce. Dával jsem takto několik hodin jednomu českému studentovi, velice talentovaný mladý tanečník. Když jsme se ale po nějaké době uviděli poprvé naživo, zjistil jsem, že mi ve videu některé jeho chyby unikly.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments