Jiří Pokorný – jeden z mála vyvolených Čechů v NDT

redakce, 19.10.2009 0:01

Vystudoval pražskou konzervatoř a nastoupil do Laterny magiky. Dlouho se tam ale neohřál. Jiří Pokorný je jedním z mála vyvolených Čechů, kterým se kdy podařilo dostat se “ke Kyliánovi”. Po angažmá v juniorské sekci slavného Nederlands Dans Theatre (NDT II), kam nastoupil před šesti lety, se posléze stal členem prestižní hlavní skupiny NDT I, kde působí dodnes. Jiří Pokorný spolupracoval s řadou významných choreografů – vedle Jiřího Kyliána s Ohadem Naharinem, Paulem Lighfootem, Solem Leonem, Hansem van Manenem a mnohými dalšími.

Právě Nederlands Dans Theater je teď ve středu zájmu – slaví totiž padesátiny, založen byl v roce 1959. Připomeňme, že během pár let začal mít nemalé úspěchy pod vedením Benjamina Harkarvyho, ale též choreografů hostujících (Hans van Manen, Anna Sokolow, Glen Tetley). V roce 1975 pak ale přišla jedna z nejvýznamnějších osobností v historii souboru, choreograf a tanečník Jiří Kylián, který se stal jeho uměleckým šéfem. Bylo to v době, kdy NDT procházel obdobím tápání. Kyliánovi se podařilo divadlo znovu oživit a vtisknout mu nezaměnitelný charakter, se kterým dobyl doslova celý svět. Svoji špičkovou úroveň si soubor udržuje dodnes. Jiří Kylián uspěl nejen svými choreografiemi, ale i tím, že měl instinkt při volbě dalších spolupracovníků, často talentovaných mladých umělců. Většina z nich se vypracovala na světovou úroveň (William Forsythe, Mats Ek, Christopher Bruce, Ohad Naharin). Představení NDT jsou pověstná důrazem na estetiku a pochopitelně i dokonale zvládnutým tanečním řemeslem, stejně jako i souladem s výtvarnou složkou.

Zpátky ale k Jiřímu Pokornému, jednomu ze současných tanečníků Nederlands Dans Theater I. Souboru, v něm angažmá je velkým snem řady umělců z celého světa.

Jak těžké bylo pro vás dostat se do Nederlands Dans Theater – do jeho juniorské sekce? Jak k tomu došlo?

Po studiích na konzervatoři jsem absolvoval pět konkurzů, z toho jednou to byla Laterna magika a čtyřikrát NDT 2 – juniorská sekce. Do Laterny mě vzali hned, ale do NTD mi to trvalo poněkud delší dobu. Ano, cesta to byla dlouhá, ale s trpělivostí jsem nakonec dosáhl svého, i když jsem ve své podstatě nikdy nedoufal v úspěch. Konkurz do NDT se skládal ze dvou částí, trénink klasického tance a složený repertoár divadla. Upřímně řečeno, moje technika klasiky nebyla nikdy oslnivá, proto jsem se nikdy neprokousal skrz první část konkurzu, pokaždé jsem ztroskotal. Když jsem jel do Holandska po čtvrté, zvolil jsem jinou cestu a složil tak konkurz individuální, bez účasti dalších tří stovek uchazečů o místo v NDT 2. Zadařilo se, druhý den mi zavolal umělecký šéf NDT 2 Gerald Tibbs s nabídkou mého vysněného angažmá.

Tar and Feathers (Jiří Pokorný v choreografii Jiřího Kyliána)

V roce 2006, tedy po třech letech v juniorské sekci, jste „povýšil“ – přestoupil do prestižního NDT I, kde působíte dodnes. Jak to vůbec s přestupy v rámci NDT je? Co to obnáší?

To je velmi individuální. Osmdesát procent členů NDT 1 je složeno z tanečníků NDT 2, které je jakýmsi mostem do velké, hlavní skupiny. Jenže na konci toho mostu je také vstupní brána, která není pokaždé otevřena dokořán. Těch důvodů, proč není, je několik. Hlavním důvodem je nedostatek míst v NDT 1. V juniorské skupině přitom mohou tanečníci zůstat pouze tři roky. Když se sejde pět tanečníků, kteří musí po třech letech odejít a v hlavním souboru jsou přitom jen dvě volné smlouvy, nezbývá, než vybrat ty, kteří jsou pro soubor nejlépe připraveni – takzvaná zralost hraje důležitou roli. V mnoha případech se stává, že ti, kteří si musí najít nové angažmá jinde, se po dvou letech vrátí zpět. Záleží také na vkusu šéfa, máte-li něco, co jeho oku více lahodí, tak to může být rozhodující. Trocha toho štěstí je také důležitá.

Kolik vás v NDT I je? Jaká je hierarchie souboru a jaké místo v ní máte vy?

V hlavním souboru je nás třicet tanečníků. O hierarchii bych se vyjádřil asi tak, že žádná není. NDT je v samé podstatě složeno ze samých sólistů, každý v něčem vyniká a každý je něčím výjimečný. Nemáme si co závidět a tím pádem hierarchie neexistuje.

Jiří Kylián je obrovský pojem. I úplný laik cítí genialitu jeho choreografií. V čem vy vidíte tajemství Kyliánova úspěchu?

To je velmi jednoduché. Stejně jako úplný laik. Tajemství úspěchu Jiřího Kyliána spočívá v jeho genialitě.

V čem je podle vás výjimečnost, specifikum NDT? V čem si vy myslíte, že je hlavně odlišný od jiných prestižních tanečních souborů?

NDT bylo za vedení Jiřího Kyliána zformováno do tří samostatných celků, NDT 2, NDT 1 a NDT 3. Myslím si, že hlavně tím byl soubor výjimečný. Celá myšlenka jeho postupu byla dotažena do tří odlišných dimenzí, mladých dynamických talentů, zralých a zkušených tanečníků, a v neposlední řadě tanečníků již v důchodovém věku, kteří mají ten dar, že i když na jevišti “pouze stojí”, tak ve své podstatě nádherně tančí. Bohužel tomu tak dnes není, NDT 3 bylo z finančních potíží zrušeno a zbývá jen doufat, že se jednoho dne navrátí.

Kromě Kyliána jste spolupracoval i s řadou dalších významných choreografů – Naharinem, Lighfootem, Leonem, van Manenem… Dá se říct, co z toho pro vás mělo největší význam? Kdo nebo co ve vás zanechalo nejvýraznější stopu?

Každý ze jmenovaných choreografů byl pro můj umělecký růst důležitý, ale tu největší stopu, a to hlavně po té duševní stránce, ve mně zanechal pan Kylián. Nejen, že je výborný choreograf, ale také člověk, kterému to velmi zdravě myslí a kouzlo jeho osobnosti je v jeho lidskosti.

Tato sezona je pro NDT jubilejní, padesátá. Jak vypadají její oslavy? Je tahle sezona v něčem výrazně jiná?

Ano, právě probíhají přípravy jubilejního programu, který bude mít premiéru 28. října tady v Haagu. Tento rok je spojen také s Holandským tanečním festivalem, který se koná každý druhý rok a jakýmsi mottem tohoto festivalu je právě padesátileté výročí NDT. Festival bude hostit i jiné prestižní taneční soubory, které kdy měly co do činění s oslavencem ( NDT ). Na repertoáru budou tři nové choreografie od Jiřího Kyliána, Johana Ingra, Paula Lightfoota a Sol Leon. V základě se ale tato sezona ničím moc neliší. Podle mého názoru nebyl tento program sestaven tak, aby dostatečně prezentoval tak kulaté jubileum divadla, což není chyba pánů choreografů, ale vedení souboru.

Můžete představit stručně současný repertoár NDT? Kterou choreografii z něho máte vy nejraději?

Vzhledem k oslavám padesátiletého jubilea se současný repertoár skládá mimo jiné také ze starších děl. Jsou to například “Symphony of Psalms”, “Soldiers Mass” od Jiřího Kyliána nebo “Kleines Requiem” od Hanse van Manena, ale i díla novější, či úplně nová. Již po třetí k nám zavítá kanadská choreografka Crystal Pite, na kterou se já osobně velmi těším. Nemohu říci, kterou z choreografií mám nejraději, je jich řada, které mám velmi rád, a také řada, které rád nemám.

Kolik máte měsíčně představení a jak moc s nimi cestujete?

Nedá se říct, kolik představení za měsíc odehrajeme, je to pokaždé jiné. Za celý rok připravíme čtyři až pět programů, které se hrají tady v Holandsku, a mezitím i vyjíždíme na zahraniční turné. Dohromady odehrajeme okolo osmdesáti až sto představení ročně.

Není to tak dlouho, co jste v pražském divadle Akropolis vedl workshop. Počítáte u nás do budoucna s něčím podobným?

Ano, počítám. Rád bych v Čechách působil častěji.

Co podle vás hlavně schází baletu v Česku? Kde je podle vás jeho nejslabší místo?

Omlouvám se, ale budu velmi stručný. Baletu v Česku schází tvůrčí potenciál.

Děkujeme za váš čas a ať se vám v NDT dál daří!

Fota Kenta Kojiri

www.ndt.nl