Jiřina Šlezingrová: Sto let s tancem v srdci

Od dětských krůčků k profesionálnímu baletu
Narodila se 12. dubna 1925 v Brně do hudebně založené rodiny jako nejmladší ze čtyř dětí. Mimořádný pohybový talent se projevil již v útlém věku, a proto se ve svých pěti letech stala žačkou vyhlášené brněnské baletní školy Ivo Váni Psoty. Pod vedením tohoto významného choreografa, jemuž neřekla jinak než „Mistr“ a jeho sestry Ljuby Kvasnicové-Psotové, se talent mladé tanečnice rychle rozvíjel. Již jako dítě vystupovala v řadě operních, činoherních a baletních produkcí Zemského divadla v Brně. Zmínit můžeme například její účinkování v operetě Alfa a Omega Iva Miliče (1932/1933), kde tančila výraznou sólovou roli Černouška, nebo titulní roli ve hře Černoušek a opička v režii Oldřicha Lukeše (1936), kterou se zapsala do paměti diváků.

Významným milníkem v rané kariéře Jiřiny Šlezingrové bylo účinkování ve světové premiéře baletu Romeo a Julie Sergeje Prokofjeva, která se uskutečnila 30. prosince 1938 v Zemském divadle v Brně. Tehdy teprve třináctiletá tanečnice ztvárnila roli panoše hraběte Parise. Výkon tanečnice zaujal natolik, že byla v následující sezóně po úspěšném konkurzu přijata jako elévka baletního souboru. Toto historická událost, která předběhla i sovětskou premiéru o téměř dva roky (první Julií byla Zora Šemberová, která se mimochodem dožila také úctyhodného věku 99 let), se stala zásadním momentem uměleckého vývoje mladé Jiřiny Šlezingrové a definitivně zpečetila její osudové propojení s mistrem Psotou a brněnskou baletní scénou.

Válečná léta a poválečný rozmach
Následující období přineslo dramatické zvraty v důsledku druhé světové války. V listopadu 1941 bylo české Zemské divadlo v Brně uzavřeno a řada českých umělců, včetně Šlezingrové, přešla do tehdejšího Německého divadla v Brně, kde působila až do jeho uzavření v roce 1944. Poté byla, stejně jako mnozí její kolegové, totálně nasazena do válečné výroby – pracovala v továrně v Bučovicích.

Po válce se český kulturní život začal obnovovat a Šlezingrová se aktivně zapojila do budování poválečné baletní scény. Nejprve působila jako sólistka v opavském divadle, kde v sezóně 1946/1947 vedla baletní soubor spolu s Jiřím Němečkem. V Opavě nejen tančila hlavní role, ale působila také jako choreografka a vedla tréninky.

Vrchol umělecké dráhy
Osudové bylo však pro ni znovuzahájení spolupráce s I. V. Psotou, který se vrátil do Brna ze svého zahraničního působení. V letech 1947–1962 byla Jiřina Šlezingrová sólistkou baletu Státního divadla v Brně, kde dosáhla výrazných uměleckých úspěchů. Zásadní byla například interpretace role Schovanky v Plesu kadetů, za kterou v roce 1949 obdržela 1. cenu na přehlídce Divadelní žatva. V brněnském souboru působila po boku výrazných osobností, jakými byli Rudolf Karhánek, Viktor Malcev, Mirka Figarová či Věra Vágnerová.

Ve věku, kdy by některé sólistky již pomalu uvažovaly o konci své taneční kariéry, Jiřina Šlezingrová teprve přecházela do další etapy svého uměleckého života. Po mimořádně úspěšném působení v Brně se v šedesátých letech přesunula do Olomouce, kde se její kariéra rozvinula do nové a neméně významné kapitoly. Již od roku 1961 zde pravidelně hostovala a o rok později přijala stálé angažmá v tehdejším Divadle Oldřicha Stibora, kde působila až do roku 1977. Stala se tamní hvězdou baletu a oporou souboru. V roce 1976 si v představení Pierot zatančila po boku svého syna, tanečníka Otmara Skopala (1946–2018).

Umělecká spolupráce s Josefem Škodou
Olomoucký balet, tehdy vedený charismatickým choreografem Josefem Škodou, patřil k progresivním scénám, které se snažily o moderní interpretaci jak klasického, tak soudobého repertoáru. Spolupráce Šlezingrové se Škodou zde dosáhla vrcholu – jako tvůrčí a umělecký tandem formovali estetiku olomouckého baletu během šedesátých a sedmdesátých let. Vzájemná umělecká souhra vyústila nejen ve výjimečné inscenace, ale také v osobní partnerský vztah – Josef Škoda se stal jejím životním partnerem, se kterým strávila téměř půlstoletí.

Na olomoucké scéně se Jiřina Šlezingrová rychle stala nepřehlédnutelnou osobností – excelovala v hlavních rolích, přinášela do souboru uměleckou stabilitu, technickou preciznost i osobité jevištní charisma. Mezi nejvýznamnější inscenace tohoto období patří například balet Šurale tatarského skladatele Farida Jarullina, v němž ztvárnila lyrickou a tragickou postavu Sjumbiky – její výkon byl oceňován pro hlubokou emocionalitu a muzikalitu. Výrazný ohlas vzbudila i v titulní roli baletu Coppélia, který byl v choreografii Josefa Škody uveden v roce 1965 a přinesl olomouckému baletu uznání na celostátní přehlídce baletních souborů.

Bohatý repertoár
Během svého působení na tanečních prknech v divadlech ztvárnila více než padesát rolí od klasického po soudobý repertoár s dramatickými, ale i komickými charaktery. Představila se v mnoha nezapomenutelných rolích pod vedením a v choreografiích zásadních osobností českého baletu 20. století, kterými byli již zmiňovaný I. V. Psota, Dia Luca, Jiří Nermut, Rudolf Karhánek, Jiří Němeček či Josef Škoda.

Repertoár Šlezingrové zahrnoval role jako Jaro ve Slovanských tancích (1937), Svanilda v Coppélii (Brno 1943, Opava 1945, Olomouc 1965), Odilie v Labutím jezeře (1955), Mášenka v Louskáčkovi (1964), Pierre v Plamenech Paříže (1956), Smeraldina ve Sluhovi dvou pánů (1962), Sjumbika v Šurale (1961), Mefistofela v Doktoru Faustovi (1968), Kateřina v Kamenném kvítku (1973), Květinářka v Pierotovi (1976) a mnohé další. Ztvárnila také titulní role v Šípkové Růžence (1952), Popelce (Brno 1953, Olomouc 1963) a Zlaté kačce (1966).

Její umělecký záběr byl mimořádně široký – vystupovala se soubory i na zahraničních scénách v Berlíně, Varšavě či Paříži. Hostovala i na dalších českých baletních scénách, liberecké či českobudějovické.

Pedagogická činnost a veřejný život
Jiřina Šlezingrová se dlouhá léta věnovala pedagogické práci. Její pedagogický přístup byl založen na bohatých zkušenostech z vlastní taneční kariéry. Pedagogické činnosti se věnovala na několika místech, ať se již jednalo o brněnskou konzervatoř, baletní školy při divadlech či v lidových školách umění. Svým studentům předávala nejen technické dovednosti, ale i lásku k tanci a pochopení jeho umělecké podstaty. Mnoho žáků této významné osobnosti později úspěšně pokračovalo v profesionální taneční dráze. Po odchodu z divadla vedla mj. i krasobruslařský oddíl (1977–1985) v Olomouci.

Jiřina Šlezingrová vstupovala velmi aktivně i do veřejného života, a to jako členka Zastupitelstva městské části Brno Královo Pole.

Ocenění a uznání
Za svůj mimořádný přínos českému tanečnímu umění získala Jiřina Šlezingrová řadu významných ocenění. V roce 1969 jí byl udělen titul Zasloužilá umělkyně. V roce 2007 obdržela Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v kategorii balet, pantomima a jiný tanečně dramatický žánr. V roce 2008 byla oceněna Cenou města Brna v oboru dramatické umění. Celoživotní přínos českému baletu byl v roce 2014 stvrzen i uvedením do Síně slávy Národního divadla Brno a v roce 2024 byla jmenována Emeritní členkou Moravského divadla Olomouc.

Živoucí legenda českého baletu
Primabalerína Jiřina Šlezingrová-Škodová patří k nejvýznamnějším osobnostem českého baletu 20. století. Umělecká dráha této tanečnice, která začala v době první republiky a pokračovala přes dramatické období druhé světové války a následné politické změny, je svědectvím o nezdolnosti lidského ducha a oddanosti umění.

V těchto dnech, kdy slaví své sté narozeniny, můžeme s úctou a obdivem pohlížet na její mimořádný přínos českému tanečnímu umění. Jiřina Šlezingrová-Škodová je živoucí legendou, která spojuje současnou taneční scénu s bohatou tradicí českého baletu. Její životní příběh je inspirací pro současné i budoucí generace tanečníků a tanečnic.

K významnému životnímu jubileu přejeme Jiřině Šlezingrové-Škodové pevné zdraví a mnoho radosti do dalších let!

Zdroje:

Čepcová, Lucie, ed. a Faltýnek, Vilém, ed. Ženy v pohybu: Božena Brodská, Zdenka Kratochvílová, Eva Kröschlová, Hana Machová, Jiřina Šlezingrová, Inka Vostřezová. Vyd. 1. Praha: Institut umění – Divadelní ústav, 2020. 198 stran. (O)hlasy žen v české kultuře; 4. svazek. ISBN 978-80-7008-441-0.

Divadelní ústav. Kabinet pro studium českého divadla. Český taneční slovník: tanec, balet, pantomima. Vyd. 1. Praha: Divadelní ústav, 2001. 381 s. ISBN 80-7008-112-0.

WEIMANN, Mojmír. S baletem začala v pěti, dnes jí je devadesát: Jiřina Šlezingrová. Operaplus [online]. [cit. 2025-04-11]. Dostupné ZDE.