S baletem začala v pěti, dnes jí je devadesát: Jiřina Šlezingrová

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Dne 12. dubna oslaví své významné životní jubileum někdejší významná členka slavného Psotova brněnského baletního souboru, dlouholetá sólistka brněnského a posléze olomouckého baletu Jiřina Šlezingrová.Narodila se 12. dubna 1925 v Brně jako nejmladší ze čtyř dětí v rodině, v níž významné místo zaujímaly hudba a sport. Hudební a sportovní talent se u malé Jiřinky výrazně začal projevovat už v předškolním věku, takže na doporučení učitelky z mateřské školy začala už v pěti letech navštěvovat baletní školu mladého, ale k úspěchům cílevědomě mířícího choreografa brněnského divadla Ivo Váni Psoty. Psota okamžitě rozeznal mimořádný talent mladé adeptky múzy Terpsichory.

A tak se stalo, že sotva šestileté děvčátko začalo účinkovat na nejrůznějších tanečních produkcích po celém Brně včetně představení tehdejšího Zemského divadla. Její přísný, ale chápavý učitel Ivo Váňa Psota sice odešel v roce 1932 do angažmá v Ballets Russes, ale vedení baletní školy po něm převzala jeho sestra Ljuba Kvasnicová Psotová.

V říjnu 1932 se se jménem sedmileté Jiřiny Šlezingrové už setkáváme na programu operetní novinky skladatele Ivo Miliče Alfa & Omega, moderní Robinzonky. Toto dílko režíroval Oldřich Nový, choreografkou byla Psotova nástupkyně Máša Cvejičová a malá Jiřinka tam tančila sólo Černouška.

O necelé dva roky později, ve druhé polovině června 1934 se v Divadle na Hradbách (dnešní Mahenovo divadlo) konala premiéra baletu Petra Iljiče Čajkovského Zlatá fantazie. Leckdo namítne, že přece Čajkovskij žádný takový balet nenapsal. Je to pravda, ale letní období nikdy návštěvě divadla příliš nepřálo a nepřeje. Proto se tvůrci kolem choreografky Máši Cvejičové, mezi nimiž prim hráli prim dirigent a moderně myslící a cítící dramaturg Antonín Balatka a dirigent představení Vilém Tauský, zkomponovali baletní inscenaci složenou ze slavných melodií ruského skladatele a vytvořili taneční fantazii (dnes bychom asi řekli show), jež se setkala s vřelým ohlasem diváků, kteří zaplnili hlediště v letních měsících. V této inscenaci tančila Jiřinka jednu z dětských rolí, opičku Aru.

V roce 1936 se Ivo Váňa Psota vrátil do Brna. Dne 20. listopadu toho roku nadešel pro jedenáctiletou baletku slavný den. Zemské divadlo v té době pořádalo pravidelná dětská představení, o jejichž organizaci a režii se v té době staral herec a režisér činohry Oldřich Lukeš. Výše zmíněného dne uvedl v divadle na Veveří představení hry Černoušek a opička. K inscenaci napsal hudbu tehdy začínající, ale brzy už dobře známý hudební skladatel Jan Seidel a choreografii převzal sám šéf baletu Psota. V titulní roli sklidila mimořádný úspěch právě Jiřinka Šlezingrová. V té chvíli už bylo naprosto jasné, že se upsala baletu natrvalo.Psota se velmi pečlivě staral o její umělecký vývoj. V září 1938 tančila v jedné z nejslavnějších Psotových baletních inscenací, v Dvořákových Slovanských tancích. Ve vypjaté politické situaci podzimu 1938 bylo toto mistrovské Psotovo dílo nejen manifestací krásy baletního umění, ale také burcující politickou událostí.

V historii brněnského divadla zůstane navěky vepsán jako jeden z jeho nejvýznamnějších a nejslavnějších dnů 30. prosinec roku 1938. Pod taktovkou Quida Arnoldiho se poprvé v divadelním sále rozezněly nádherné tóny hudby, kterou Sergej Prokofjev složil na téma Shakespearova Romea a Julie, a jeviště se roztančilo příběhem veronských milenců. Pro Jiřinu Šlezingrovou vytvořil mistr Psota výbornou studii Černouška, panoše hraběte Parise. Je logické, že po úspěchu následoval neméně úspěšný konkurz, a tak se stala čtrnáctiletá Jiřinka Šlezingrová členkou brněnského baletu.

Posledním Psotovým představením před jeho odjezdem do Ameriky v létě 1941 bylo Labutí jezero. Tvůrci inscenace, k níž si Psota přizval mladého, nápady sršícího průkopníka moderní divadelní režie Miloše Wasserbauera a při němž za dirigentským pultem stál Rudolf Kvasnica, rezignovala na tradiční libreto Petipy a Ivanova. „Podrobili revizi samotný námět, hudební část podle vzniklého scénáře nově upravili a doplnili slohově přiléhající hudbou Čajkovského jiných tanečních skladeb, choreograficky a inscenačně vytvořili nový rámec díla, odpovídající dnešnímu vkusu a novým zásadám choreografie.“ (cit. článek Antonína Balatky Balet v novém rouše v Divadelním listě z června 1941) V inscenaci byl černokněžník Rothbart nahrazen zlou královnou Ragunou a Jiřina Šlezingrová tančila roli Koradon, jednu z jejích stvůr.

Dne 13. listopadu 1941 je Zemské divadlo v Brně německými okupanty uzavřeno. Řada členů baletu přešla do brněnského německého divadla, kde šéfovala rumunská choreografka Dia Luca. Jiřina Šlezingrová zde tančila velké sólové úkoly, například titulní roli v Délibesově baletu Coppélia. V roce 1944 bylo uzavřeno i německé divadlo a Jiřina Šlezingrová byla stejně jako její kolegové totálně nasazena.

Po osvobození se zakládají česká divadla v pohraničních oblastech republiky. Vzniklo také Slezské divadlo v Opavě. Šéfem baletu se v Opavě stává tanečník Psotova brněnského souboru Josef Škoda. Jiřina Šlezingrová odchází do Opavy, kam přichází z Prahy rovněž mladý velmi perspektivní tanečník s choreografickými ambicemi Jiří Němeček a Škodův bratr Jiří. V Opavě se začíná dělat dobré taneční divadlo. Josef Škoda ale po roce odchází do Liberce a vedení souboru přebírá Jiří Němeček s Jiřinou Šlezingrovou.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat